Muži, kteří nenávidí ženy

„Běžně své výzkumníky zákazníkům nepředstavujeme. Ale tvůj klient je něco jiného, tak uděláme výjimku.“ - „Cením si toho.“ - „Ale musím tě varovat. Lisbeth je hodně zvláštní.“ - „Jak zvláštní?“ - „Nepodceňuj ji, je nejlepší.“ Ale jak moc je Lisbeth dobrá, se teprve ukáže…Předesílám, že knižní předlohu jsem (jako již obvykle) nečetl, tudíž nemám srovnání. Muži, kteří nenávidí ženy jsou pro mě prototypem severské kriminálky prakticky se vším, co od ní člověk očekává. Rozdělení hlavního páru, z nich si každý zpočátku řeší své věci, a jejich následné spojení výborně funguje a film to oživí. Což divák ocení tím spíš, že ho čeká velmi pomalé tempo vyprávění. To ale dává prostor opravdu pečlivému přístupu a postupnému odhalování informací, které tím dostávají na autenticitě. Zároveň však filmu nechybí zvraty i chvíle napětí. Stejně jako sice velmi chladná, zároveň však také působivá atmosféra na pozadí vyšetřování temné minulosti jedné prominentní rodiny. Za slabší považuju asi jen trochu podivné motivace chování Lisbeth. Dávám silné 4*. (02.11.2010)

Všudypřítomná zima, šedá krajina a pocit, že vás všichni jebou (obrazně i doslova). Hrdinové z adaptace románů Stiega Larssona, novinář Mikael a hackerka Lisbeth, na tom nejsou nejlíp. Z ulity, do které zdrhli před osobními průšvihy, je vytáhne nabídka bohatého starce, který už čtyřicet let řeší záhadné zmizení své neteře. Prostě taková rešeršní práce. Jen místo článků se tu kupí mrtvoly dívek, vypadávající z šatníků i jiného, vesměs starožitného nábytku. Pátrání nabírá otáčky, které vás postupně nutí rozepínat košili. I během ostré skandinávské zimy tu začne být pořádné horko. On je trochu ňouma, ona zas rozbije vaše představy o povolných blonďatých sexbombách. Společně pak utáhnou poctivou, trpělivou detektivku. Noříte se do ní pomalu, ale o to hůř se pak opouští, když za sebou zatáhne oponu. Nečekejte na hollywoodský remake. Stejně jako u nedávného upířího dramatu Ať vejde ten pravý půjde už jen o nadbytečné opisování. (09.07.2010)

Neubráním se srovnání s Fincherovou verzí. Svět Millennia v přepisu Opleva je méně okázalejší, ale až překvapivě je natolik vynalézavý, že americké verzi mnohokrát nezbylo, než některé scény doslova ocitovat společně s typovým castingem (ať už záměrně nebo ne). V této verzi je poněkud logičtější provázání Blomkvista s případem Harriet, je zde prezentován mnohem přehledněji rodinný strom Vangerů, ale sám Blomkvist je méně charismatický a jeho vztah se ženou jako by ani neexistoval. Lisbeth Salander je mnohem více dospělejší, celkově zralejší a není to taková hračička. Této podobě Lisbeth více odpovídá její nový kurátor, který je v mnohém nechutnější a nebezpečnější. V Blomkvistově linii chybí roztomilý vztah s kočkou v chatce na ostrově Hedestad a Lisbeth nám nedopřeje příliš ze svého lesbického románku na jednu noc. Švédští Švédové zkrátka nejsou tak éteričtí jako ti Američtí, což se nejvíce podepisuje na postavě Martina (sic Stellan je Švéd). Zásadní změnou je vodítko k biblickým odkazům. Způsob, jakým dojde ke sblížení mezi Lisbeth a Blomkvistem je odlišný jen v delikátních detailech, což je příjemné. Nicméně setkání s rodinou Vangerů v nemocnici, které je u Finchera vymazlené, nahradilo suché makiavelistické blábolení. Švédský film je dále mnohem méně tolerantnější k nacizmu, chybí postava archivářky, nicméně klíčová katarze spojená s Lisbethinou minulostí je výrazně surovější a realističtější. Kontrastně pak australská kapitola je jak z jiného světa, stejně jako Lisbethino naloadovaní majetku v závěru poněkud méně zapadá do celého obrazu. A pointa? Ve švédském filmu, který se jmenuje Muži, kteří nenávidí ženy, je poslední záběr na zamilovaného muže (!), zatímco v americké se hlavní hrdinka nového věku potýká se zlomeným srdcem. Ehm. (12.01.2012)

Obyčejná (nudná) detektivka tvářící se jako něco víc. Pomalu plynoucí film, který má poměrně zajímavou atmosféru, takže jsem se zpočátku vyloženě nenudil. Na druhou stranu se tam prvních 45 vůbec nic neděje. Jednotlivé sekvence spolu zprvu nemají moc souvislost, navíc ačkoliv jsem nevěděl, jak vše dopadne, kdo je vrahem, tak samostatné scény jsou poměrně předvídatelné. Po dvou hodinách(!) už měl příběh docela jasné rysy, s tím, jak se ale vyjevila zápletka, se ale také ukázaly četné logické chyby. Je z toho dost poznat, že ani knižní předloha zjevně nebyla dokonalá, ale mám dojem, že tady ve filmové adaptaci jsou ty chyby ještě markantnější. Kompletování fabule je ze začátku téměř nemožné, protože distribuce informací je zcela anti-divácká. Takže obecenstvo může jen čekat na další scénu, čekat na další scénu, čekat na další scénu a takle si počkat až na konec. Až tam si vše poskládá dohromady a zjistí, jak nesmyslně a hloupě se chovala většina postav. No a ačkoliv bych byl rád, kdyby snímek na podobně vysoké úrovni zpracování vznikl i v ČR, po rozuzlení jsem si uvědomil, že tenhle film už znovu vidět nemusím. Zkrátka... Film je to dlouhý, pomalý, neobsahuje nic, čím by mě výrazněji zaujal a trpí scenáristickými neduhy vzniklými při převádění z knihy na plátno. Špatná kombinace. (31.01.2010)

Bylo mi jasné, že do filmu se z knihy nemůže nikdy vejít všechno, ale předloha stejně dostala na frak víc než bych čekal. Snad jedinou změnou k lepšímu bylo, že Blomkvist po Harriet pátral proto, že si ji z dětství pamatoval. Jinak jsem byl a pořád jsem dost v rozpacích. Všechno mi přišlo příliš uspěchané, dokonce i to tolikrát vzpomínané znásilnění (a odplata), scénář spoustu věcí vyloženě nakousl jen proto, aby se ve filmu objevily, a hned od nich utíkal jinam... Skoro to ani nestačilo mít atmosféru, hernajs. Kniha stojí a padá s postavou Lisbeth Salanderové a já byl původně rád, že si ji zahrála Noomi Rapace. Nakonec mi ale moc vhodná nepřipadala, především byla málo podivná. V tomto ohledu proto dost sázím na Rooney Maru z amerického remaku, která z fotografií vypadá mnohem nevšedněji. Dávám dvě a půl hvězdy, a to hlavně proto, že po hodině jsem si říkal "Hm, kdybych teď usnul, nic by se vlastně nestalo". A to nebývá dobré znamení. (20.10.2013)