Micmacs à tire-larigot
Galimatiáš
Micmacs
Režie:
Jean-Pierre JeunetKamera:
Tecuo NagataHudba:
Raphaël BeauHrají:
Dany Boon, André Dussollier, Yolande Moreau, Nicolas Marié, Julie Ferrier, Omar Sy, Dominique Pinon, Marie-Julie Baup, Arsène Mosca, Jean-Pierre Marielle (více)Obsahy(1)
Nejprve vybouchla mina v marocké poušti. Pak se mu po letech strefila do hlavy zbloudilá střela…Bazil prostě nemá na zbraně štěstí. Ta první zkušenost z něj udělala sirotka, druhá ho drží na pokraji náhlé a rychlé smrti. Tenhle optimistický snílek se však nedá ničím zastrašit a společně se svým „jedinečným“ týmem zoufalců se rozhodne pomstít celému zbrojnímu průmyslu. (Festival francouzského filmu)
(více)Recenze (200)
Pravděpodobně ten nejšedivější a nejméně zajímavý film Pierra Jeuneta. Takové Příliš dlouhé zásnuby jsou sice celkově horší jako film, ale stále mají neuvěřitelně vypiplaný vizuál a několik neméně vypiplaných a nápaditě zinscenovaných scén, které si má člověk tendenci pouštět stále dokola. Co ale stojí za druhé (či dokonce třetí nebo čtvrté) přehrátí v Galimatyáši? V něm pomalu není po Jeunetově hračičkářství ani stopy a celý film vypadá poněkud přešle a lacině, jako by snad talent kdysi tak výrazného režiséra nenávratně vyhasínal a on už neměl naprosto žádnou energii a zápal pro věc... A to mi ještě někdo prosím vysvětlete, proč jsou za zmrzačené děti vinění ti, kdo zbraně vyrobili a ne ti, kteří je použili? ______ Doporučený komentář: Bluntman. ()
Kdo si nevychutnal Delikatesy, bude mít z Galimatyáše v hlavě galimatyáš. Úžasná sranda pro všechny, kdo jsou na stejné vlnové délce. ()
Má to nádhernou atmosféru. Dojímalo mě to a otravovalo zároveň. Každopádně je jasné, že naivistické filmy o bohumilých bláznech by se už točit neměly. Příště by se mohlo ucho utrhnout. ()
Poměrně milé, originální svým způsobem.. jen mně lezla na nervy ta "hadí žena".Fuj. ()
Vizuálně dokonale jeunetovské, prakticky nelze odtrhnout oči z plátna, kde Paříž vyniká podobně jako v Amélii. Ale jinak podivně střelené a divné, dějově nazábavné a s otravnými hrdiny. ()
Jo jo je to tak. Pán Jeunet umí krásné obrázky a má úžasné nápady. Ale krom Amélie to bývá příběhově vesměs slabota a vy tlačíte ručičky na hodinkách .. a tlačíte ... a tlačíte do toho finále. Tentokrát to bylo celkem koukatelné. Příště si ale už opravdu vystačím jen s trailerem nebo nějakým youtube best off videem. ()
Miluji Jeunetovo poetické vidění světa, jeho laskání se s nádhernými barvami, které dokáže najít na těch nejobyčejnějších předmětech každodenního života. Galimatyáš předčil Amélii nejen jasným příběhem, ale i pořádnou dávkou laskavého humoru. Na tomto filmu nedokážu najít žádnou chybu. A obdivuji nápad pánů scenáristů, kterým se dokázali vypořádat s výrobci zbraní. ()
Nielenže si tu DELIKATESY potriasajú rúčkami s AMELIE Z MONMARTRU , ale dokonca sa jednou scénkou i vlezdoprdelkovsky pripomenú ( hra na ohýbaných plechových pílach ) . Ale o to nič , keby to nebolo tak infantilne tupé, až to od nudy bolelo ! ()
Fanoušci Amélie si pravděpodobně vzpomínají na její výtečnou typicky francouzskou hudbu. Skvělý Yann Tiersen zde byl ovšem nahrazen zatím neznámým Raphaëlem Beauem, pro něhož byl Galimatyáš prvotinou. A tak je hudební linka celkem příjemná, ne ale nějak zapamatovatelná nebo výjimečná. Naopak scenárista zůstal stejný jako u Amélie z Montmartru, a přitom je tento snímek natolik předimenzovaný. Jednou z možností je, že za tu dobu, co byl Jeunet v ústraní, se v něm nahromadilo tolik nápadů, že je prostě musel nacpat do jediného filmu. V hudbě tohle bývá velkým plusem, u Galimatyáše ale vznikl doslova galimatyáš – hodně zmatený mix. ()
Predstavte si film Amélia z Montmartru. Odmyslite si hlavnú hrdinku, romantickú zápletku, snovú atmosféru, pohodový feeling a príjemný soundtrack. To čo vám ostane je Galimatiáš. ()
Tvorba Jean-Pierre Jeuneta se může pro někoho zdát problematická. Spíše než poctivý vypravěč je vizualistou, který na rozdíl například od „multifunkčního“ Spielberga užívá stále stejného stylu. Ač tedy střídá všemožné žánry, vždy uplatňuje totožné trademarky a právě na toto doplatil jím režírovaný čtvrtý Vetřelec – po klaustrofobickém prvním díle, akční militaristické dvojce a depresivním thrillerovém třetím díle Jeunet nachystal fanouškům série ve žlutých filtrech utopené pokračování, ve kterém se snoubila grotesknost s komiksovou nadsazeností. Mnoho diváků tuto radikální změnu v sérii (nikoliv však v Jeunetově stylu) neustálo, já osobně jsem si však Jeunetova, dalo by se říci autorského, Vetřelce zamiloval. Uvědomuji si narativní plochost některých z jeho děl, jistou poetickou podlézavost oceňované Amélie z Montmartru, samoúčelnost některých prvků v Příliš dlouhých zásnubách (a vlastně v jeho kinematografii celkově…) a nově i povrchnost a samoúčelnost celého Galimatyáše – z onoho narativního hlediska ovšem. ____ Nejvíce propracované postavy byly v oněch Příliš dlouhých zásnubách, o něco méně pak v Amélii, Galimatyáš se pak nachází na odvrácené straně spektra, kdy jsou postavy už pouhými karikaturami vynikajícími v určité věci a popravdě vám toho o nich více poví jejich vzhled než narace. Vzhledem k tomu, že je Jeunetova tvorba již od samých začátků ovlivněna groteskou a komiksy, nelze tento fakt shledávat překvapivým, avšak takový přístup má za následek nefunkčnost vztahů mezi postavami a divákovu neschopnost se do nich vžít. ____ Z libovolné scény lze vyčíst, že Jeunet k ní nepřistupuje jako vypravěč, nýbrž jako inscenátor – vypráví obrazem, klade důraz na mizanscénu, upřednostňuje gesta před slovy a spíše než k divadlu inklinuje k oné grotesce. Místo lišáckého přístupu k naraci (viz Nolan, Chan-wook Park, ad.) se soustředí z hlediska narativního na jednotlivosti „na jedno použití“. Celý film je prošpikovaný množstvím nápadů, je vizuálně hravý (v několika záběrech se nachází billboard s obrazem právě onoho záběru a v něm se pak nachází další billboard, atd.) a po vzoru asijské kinematografie žánrově neukotvený. Ve své podstatě se jedná o heist-movie ve stylu Dannyho parťáků s jasnými sociálně kritickými a satirickými prvky (zbrojní průmysl). Film je zábavný a vtipný a veškeré snahy o větší drama jsou úmyslně zesměšňovány, což je vzhledem k plochosti postav jen a jen dobře. Galimatyáš není tak špatný, jak se o něm píše, jen k němu musí být přistupováno s jasnými diváckými požadavky a být tolerantní k režisérově přístupu k vyprávění. Každý naratolog bude zajisté zuřit nad povrchností a jednoduchostí celého díla, ale co si budeme nalhávat, Jeunet nikdy neohromoval způsoby vyprávění, nýbrž malebnými obrázky, specifickou atmosférou, groteskností a kvanty originálních nápadů. V tomto případě lze Galimatyáš považovat za úspěch. Amélie z Montmartru spolu s Příliš dlouhými zásnubami však nad ním ční o poznání výše. Nepochybně. ()
Jeunet má lidi opravdurád a rád ukazuje jejich dobré stránky. Roztomilou hravost, vynalézavost, bizarní dovednosti, spontánní přátelství, lásku. I taková ztracená existence jako Bazil v Jeunetově světě najde spřízněné duše a odplatu za všechny křivdy. Více než pařížské Dannyhho parťáky zatápějící dvěma zbrojovkám mi Galimatyáš připomněl moderní pohádku, kde se nemáte ptát na logiku (kde sakra vzali tak promyšlený plán B?), ale užívat si ohňostroje nápadů, příběhových kliček a neskutečně sympatických postav. Název filmu může navodit pocit, že vás čeká bordel nebo příliš rozvětvený příběh. Kdepak, Galimatyáš má hlavu a patu, vše tu má vlastní smysl. Amélii sice Jeunet nepřekonal, ale citit se budete podobně příjemně. A přiznejme si, kolik se dneska točí takhle optimistických a rozjuchaných filmů? ()
Konečne som videl film, kde absolútne bláznivé a neuskutočniteľné akcie, vystrihnuté ako z nemej grotesky, prebiehajú absolútne hladko a nikdy nič nedrhne. Tak dobre, raz sa chybička vlúdila, ale za pár sekúnd bol problém, dokonca so smiechom, vyriešený. Jeden skvelý nápad za druhým, až si človek nemusí všimnúť ani tie menej vydarené. Jeunet je tu maximálne hravý a politický komentár, alebo ako to nazvať, na mňa pôsobil nenútene. Možno toto je cesta, ako sa najúčinnejšie vyjadrovať k spoločenským problémom, neviem. Mstiť sa nie strelcovi, ale výrobcovi zbrane, to mi pripadá ako veľmi originálny nápad pre film. ()
Výborný mixík Ocean's eleven, Lord of war a Jeuneta samotného. Originální evropská špionážní hra v recyklovaném balení. ()
Když jsem šel onehdy do kina, nebyl jsem vůbec rozhodnut na co půjdu. Galimatyáš mi přišel jako nejlepší volba z nabízených snímků, tak jsem do toho šel a jsem rád, že jsem tak učinil. Od první chvíle mi přišlo, že je to šílenost, ale pak jsem se neudržel smíchy. Parádní dílo, které je promyšlené do posledního detailu. Každou chvíli přijde nějaký zvrat, či komediální moment. Zkrátka bizarní věc, kterou mohu jen doporučit. Je to výborná zábava a oddychovka. 80% ()
Nechci říkat, že jde o špatný film nebo mu brát jisté poselství, ale ta forma jde hodně mimo mě… přitom pro francouzské šílenosti jsem měl celkem slabost. Tedy, kdyby to bylo ve formě divadla, myslím na jevišti… ()
Nádhera ! Vtipný příběh vymyšlený do pořádných detailů, skvělá kamera, herci, děj a hlavně plno výborných nápadů od mistra Jeuneta. ()
Vizuální extravagant Jeunet, který všechny své filmy naplnil smrští vizuálních nápadů, které občas byly až nesnesitelné, zůstává své představivosti věrný i v tomto, názvem všeříkajícím filmu, jehož příběh je stejně šílený jako celá režie. Jeunet mi vyjma kouzelné "Amélie" a slušnému završení Vetřelčí série nikdy moc nesedl a tento film to rozhodně nezmění a režisér tak v mých očích nadále zůstane šílencem, jehož filmy jsou pro mě takřka nestravitelné. ()
Některé postavy a nápady nádherné, a líbí se mi, že to ideově navazuje na svět Amelie, a tak nějak ho dál rozvíjí. Ale téma kritiky zbraní ve válečných konfliktech je na jeunetovsky poetickou imaginaci naroubováno až příliš doslovně. Postavy obou obchodníků se zbraněmi, jakoby postrádali fantaskní vlastnosti, které by z nich udělali přirozenou součást světa tohoto filmu. ()
Ha :) tak Jean-Pierre Jeunet když má točit "obyčejné" lidi v "obyčejné" Paříži, tak s každým dalším filmem je to víc a víc na hlavu a zatím největší zásek se mu podařil právě tadyhle s příběhem smolaře Bazila, který se poflakuje ve videopujčovně, dokud z něj ale nešťastná náhoda neudělá bezďáka. Od začátku tam sype jeden fórek za druhým a všechny úplně střelené, protože Bazil sám je hrozně komická postava v úplně absurdních situacích, které ale řeší úplně nečekaně vtipně, jako třeba když si potřebuje přivydělat pár drobáků v metru. Jenže Bazil na to není nakonec sám, protože se seznámí s celou partou takových podobných vtipných existencí a s nimi jednoho dne začnou realizovat Bazilův plán jak se pomstít zlotřilým společnostem, které Bazila dohnaly do sirotčince a vůbec jejich vinou se celý tenhle kolotoč odstartoval. V tomhle filmu jsou ty nejulítlejší Jeunetovy vtipy vůbec a hlavně celé je to v pro Jeuneta úplně novém stylu špionážní komedie s Bazilem a jeho partou, která vymýšlí takový triky, že to by člověk fakt nečekal :). K tomu jsou vybraní správní herci a hlavně jejich postavy a vtipy jsou výborně napsané a navíc takovou směsku cirkusáků ve stylu "Hodněkrát jsem seděl v base, tak mi říkají Basák" člověk jinde neuvidí. K tomu všemu ještě taková ta tradiční hudba a Jeunetovské obrazové filtry s výraznou žlutou, hnědou a zelenou, že všechno vypadá hrozně jetě až by to mohlo fungovat jako prequel k Delikatesám. Tenhle film má prostě všechno včetně úplně geniálního plánu v pravém špionském stylu a dokonce to má i takový maličko prvoplánový ale zas ne úplně násilně nastrčený přesah, ve kterém závěr působí jako silná rozsekávka, ale zároveň to prostě mělo předpoklady k tomu, abych u toho brečela smíchy, což se nestalo a smála jsem se jen normálně, takže tomu pro jistotu zatím dám jen čtyřku. :) Každopádně je to super. :) ()