Exotica

Mé první seznámení s tvorbou Atoma Egoyana, pro mne zatím neznámého režiséra, postupně nám divákům v dramatickém obsahu příběhu rozkrývá zvláštní, komplikovaně provázané vztahové vazby jednotlivých aktérů děje, to vše převážně na pozadí chodu zavedeného nočního striptýzového klubu s pojmenováním Exotica, právě v něm mladinká striptérka Christina k sobě citově připoutala hned několik osob, majitelku klubu Zoe, svého bývalého milence, moderátora striptýzové show Erica, i jednoho ze svých pravidelných klientů Francise, daňového kontrolora s tragicky narušeným životem, jež se obtížně vypořádává s vraždou své dcery a se smrtí manželky, skryté či jen tušené souvislosti se dramaticky odhalí v následujících složitých událostech, vyjeví se bolestné motivy jednání i nenaplněné temné touhy, vše co nám bylo zpočátku nepochopitelné, pak zřetelně vystoupí na povrch s rozuzlením Egoyanem opravdu bravůrně vystavěného vztahového spletence, rozhodně toto divácky náročnější dílo mohu jen doporučit a povzbuzený zážitkem se jistě rád podívám i na další Egoyanovu tvorbu. (30.07.2012)

moje prvé rande s arméncom narodeným v egyptskej káhire a emigrovanom do kanady, pánom režisérom/scenáristom/producentom/géniom*(*pozn. mňa) Atomom Egoyanom (super meno, fakt) dopadlo na jednotku, o čom svedčí dozaista aj vysoké hodnotenie (to najvyššie možné). to hodnotenie však má svoje hlboké opodstatnenie v dojme, ktorý na mňa tento bezmála od dokonalosti nie veľmi vzdialený film urobil svojou prepracovanou formálnou a štrukturálnou mnohovrstevnatosťou, ktorou sa snaží vpiesť diváka do pevne a prísne vybudovaného labyryntu citov a postáv, odhaľujúcich a obnažujúcich svoju dušu až na kosť. skutočná exotica nie je symbolický papagáj, ktorého lesbická majiteľka podniku Exotica Zoe lahodne hladká pri sledovaní tancujúcej Christine alebo rozprávajúci papagáj sediaci na ramene invalidného Harolda, ktorý nerozpráva nie preto, že by zabudol ale jednoducho preto, že to prestal považovať za dôležité, exotické nie je do zelena riešené ladenie interiérov baru či podivného obchodu s exotickými zvieratami, kde do kalných vôd akvárií nevidno, len občas sa mihne torzo nejakej hnusnej čiernej veľkej ryby, ktorá môže slúžiť ako symbol onoho večne prítomného tajomstva, ktoré počas celého filmu skladáme a odkrývame, dokonca ako tá pravá exotica nemá pôsobiť ani pašované vajce, zdedený revolver alebo zdedené parochne či homosexuálna zoznamka pred operou, tou skutočnou exoticou sú tie malé hry, tie vzájomné tiché dohody a vzťahy medzi postavami, medzi Ericom, Francisom Brownom, Thomasom, Zoe a Christine, tie zauzlené večné bludiská, medzi ktorými sa otázky mladučkej blonďavej Tracey (Sarah Polley) zdajú ako päsť na oko, ako trafenie klinca kladivom držiacim nevinnou rukou človeka ešte nevinného no pomaly vťahovaného do veľkého životného predstavenia, hry s presnými pravidlami, ktoré sú akýmsi verejnýmo tajomstvom zakódovaným v nás ako sací reflex. všadeprítomnosť zrkadiel, za ktorými sa nachádza skrytý priestor, plôch, ktoré síce odrážajú nás samých, ale nachádza sa za nimi ešte niečo, čo na prvý phľad na povrchu nevidno, dáva možnosť pozrieť sa na celú realitu tohto filmu aj inak, vnímať ju dvojmo - čo nám tento film ukazuje ako zrkadlo a čo je nám ukazované za zrkadlom, pod povrchom, čo tento film "skrýva", ale skrýva rafinovane, aby sme to našli. na záver trochu civilnejšie - záber so samohrajúcim klavírom stojí za všetky drobné, fakticky. a samozrejme monštrózne perfektná "everybody knows" od Leonarda Cohena, pri ktorej každému živému tvorovi musia nabehnúť zimomriavky po celom tele. (03.04.2006)

Bizarnost života je zde dotahována až k mezním limitům skrze akumulované lidské osudy. Svou hutnou koncentrací neobvyklostí, zvráceností a ztraceností zasahuje snad až za všechny známé hranice běžnosti. Vše spojuje jeden erotický podnik a jedna osudová žena ve světle přitažlivosti a fascinace. U každé postavy v propletenci vztahů se postupně odhaluje podstata, tragédie, zoufalá snaha o setrvání stavu marnosti i všechny pády a poklesky. Beznadějné jsou vyhlídky v odosobněném světě bez hodnot trvalejšího rázu. Každý má svůj osamělý život, touhy a přání, ale je možné dojít až ke svému osobnímu štěstí? Středobodem zobrazených paralelních vztahů a osudů je erotická tanečnice Christina (velmi zajímavá Mia Kirshner) v pozicích dráždivé smyslnosti. Její vzhled nenechávají ostatní bez povšimnutí ve volání o privátní pomoc z tísně a tápající osamělosti. Nejztracenější postavou je finanční úředník Francis (pozoruhodný Bruce Greenwood). Jeho vnitřní bolest je nejzoufalejší ve svém lpění na zdánlivém pokračování již dávno zmizelého života. Christina je jeho poslední nadějí a absurdní terapií ochranitelských potřeb. Nejextrémnější postavou je moderátor erotického podniku Eric (dobrý Elias Koteas). Za žádných okolností se nemíní vzdát svého pocitu výjimečné velikosti. V majetnickém opojení manipuluje návštěvníky v sadistické touze po odplatě. Nejosamělejší postavou je obchodník a pašerák s exotickou faunou Thomas (zajímavý Don McKellar). V zoufalství vydírání, homosexuálního dobrodružství, zvědavosti a odevzdanosti. Poslední výraznou postavou je majitelka erotického podniku Zoe (dobrá Arsinée Khanjian) s plánovaným těhotenstvím, lesbickým zájmem a pracovní obřadností. Z dalších postav: trpělivá hlídačka dětí v prázdném domě Tracey (zajímavá Sarah Polley), Traceyin otec s pocitem provinění Harold (Victor Garber), či celní úředník se svérázným postupem (Calvin Green). Odraz světa v zrcadle je plný bizarností. Bláznivé touhy a neschopnost připuštění reality do běžného každodenního režimu ohýbají a deformují skutečnost do marastu citové prázdnoty, tápání a pádů. Životní osud je nebezpečný cynik! (01.10.2016)

Skládačka se nakonec do sebe složí, ale jenom si říkám, zda nejsem jako divák tou složitě osudovou proplétačkou podveden -- pravda tam někde celou dobu od začátku je, a režisér mi ji odhaluje po kopuskách jen poroto, aby mě zajímaly psychologické profily postav příběhu, na jehož počátku je tragédie -- a ta tragédie pokračuje. Pemýšlím nad tím. Neodsuzuju. Ale zároveň nemůžu příliš jásat. To objetí těch chlápků ke konci... Nepoctivé, blbé, kašírované. A tak mám pocit, že tento kdysi vyhlášený, vizuálně nesporně vypiplaný filmek byl poněkud přeceněn nahými zadečky oslněnými kritiky, neboť zádrhel je už v samém vyhoněně ambiciózním scénáři, který padá na ústa. Ale můžu se mýlit -- jako vždy. Ale na druhou stranu: nic proti strip-clubům, opravdu NE, ale ten taneček, co Christina předváděla zákazníkům, je pratanečkem všech rádobyerotických tanečních trapností. Ugh. A na závěr jen jedno z deseti možných rýpnutí: opravdu vypadají úředníci berňáku takhle intelektuálsky-akademicky-s volvem k tomu? Ha ha. (26.08.2010)

zvolena forma nemusi kazdemu smakovat..priznam sa, ze zo zaciatku som mal problemy dobre sa zzit s pribehom a boli momenty, ked som bol uplne znechuteny.. ked si to vsak v hlave utriedim uz ako uceleny videny projket, staci to na slusnych 7/10 a priklanam sa k vyssiemu hodnoteniu. medziludske vztahy, povaha kazdeho z nas, zaujimava vec. (02.11.2007)