Bába

Film pojednává o dívce, která je úplně normální dospívající slečnou. O matce, která ve jménu lásky a bez jakýchkoli pochyb přijme svou dementní maminku do péče a nastěhuje ji dospívající dívce do pokoje. Problém je to "do péče", matka je zaměstnaná žena tudíž převážnou část péče o přebírá dcera. Dívka to samozřejmě vnímá jako obrovskou křivdu a vnitřně se s tím nedokáže vyrovnat - jak se ztrátou pozornosti ze strany matky tak s nedostatkem volného času vlivem péče o umírající babičku. Jsou to pocity, které jsou samozřejmě pochopitelné - kdo říká, že ne tak není schopen dostatečně vnímat druhé. Neříkám, že je pochopitelné chování dcery, říkám, že její pocity jsou pochopitelné. Dobrý úmysl nakonec vede k tomu, že dcera ztratí o kousek více ze sebe - o kousek více lidskosti. O tom ale film není, že? Film pojednává (dle mého) o lásce jako takové, o tom, co jsme schopni obětovat druhému člověku. Myslím, že je to právě čas, to nejcennější. Obzvláště pak čas "obětovaný" člověku, kterého milujeme může být neuvěřitelně očistný - bohužel dcera (i vlivem babiččina stavu) není schopna ji vidět jako člověka nicméně jako břemeno. Ti, kteří tady píší komentáře typu:,, No jo, mladá generace" jsou velmi krátkozrací - zvláště pak to jde vidět v této době. Není to o generaci, není to o době ale o jednotlivcích - vždy budeme mít v naší společnosti lidi, jako dcera, matka a bohužel i jako je babička - a už nezáleží na pohlaví, jméně či čemkoli jiném - je to o charakteru, a sahat někomu do svědomí? Kdo jsem? Nevím, největší vypovídající hodnota tohoto filmu byli oči - oči dcery, která stojí na prahu svého života a už je v nich tolik chladu, oči babičky, která stojí na prahu konce svého života a je v nich tolik života, tolik vlídnosti. (18.02.2021)

Povedená záležitost, která kromě dost dusné atmosféry nabízí i velmi opatrnou etickou otázku... Vědoma si svých možností ale zůstává tak nějak na půl cesty mezi dokumentárností a stylizací. Líbily se mi přirozené dialogy, herci i prostý, ale funkční protiklad stáří versus mládí. A taky fakt, že Bába nestraní ani jednomu z pólů. Téma nesentimentálního umírání je na české poměry taky celkem neokoukané... Celkově příslib. (14.05.2009)

Zklamání. Snad především proto, že Bába oproti mému očekávání neměla absolutně nic společného s realitou. Příběh umírající babičky upoutané na lůžko, o niž se tu s láskou a tu s nenávistí stará její mladinká vnučka, je vymyšlený naprosto nevěrohodně. Nespatřila jsem v něm ani náznak zmiňovaného talentu Zuzany Špidlové. Bohužel. (19.10.2009)

"ŽIVOT PŘECE NENÍ JENOM O TOM UŽÍVAT SI A BRÁT, ALE I O TOM, OBĚTOVAT SE PRO JINÉ A JINÝM DÁVAT." Téma snímku "Bába" je bezesporu nanejvýš vhodné pro současnou mladou generaci, která se chová v duchu myšlenky zachovat si maximálně pohodlí, mít peníze a užívat si. Čest výjimkám, které existují. Bohužel to současné mládí si přeje pouze a jen užívat pohodlí a není ochotno cokoliv pro jiného obětovat. A bohužel si také neuvědomuje, že i to jejich mládí je pomíjivé a jednou přijde jejich vlastní stáří. A jak se dnes chováme ke starým a nemohoucím, to nám v našem vlastním stáří připomene ta další, nastupující mladá generace. A může to být velmi kruté, obzvlášť když nebudeme dementní a vše budeme vnímat. Mám obavy, že zodpovědnost a cit k druhým se v současné době vytrácí jako pára nad hrncem. Ta mladá dívka totiž postrádá pocit vděku vůči své mámě za to, že se o ni máma stará, pracuje, obětuje se, aby ona sama mohla studovat a měla vzdělání a zajištěnou existenci. Ten vděk vlastní mámě by mohla vyjádřit tím, že se na oplátku na určitý čas obětuje sama a s citem se postará o umírající babičku - matku své mámy. Mentoruji? Možná, ... ale věřte, že vím o čem mluvím. Sám jsem se staral o umírající po dobu čtyř let. A vůbec to nebylo lehké. Ale věděl jsem, že své umírající mámě hodně dlužím. Koukněte tedy na ten zajímavý dvacetiminutový snímek a zamyslete se, jak by jste se zachovali v takové situaci vy a zda by to bylo správné. Pět bodů dávám za téma, které si Zuzana Špidlová vybrala, nikoliv za kvalitu snímku z hlediska profesionality. Chápu, že ve finančně skromných studentských podmínkách a s minimálními režisérskými zkušenostmi nemůže vzniknout po všech stránkách profesionální filmařské dílo. Zuzana Špidlová vyslala do světa signál, že může být v budoucnu schopnou režisérkou. Jak to ve skutečnosti dopadne, to nám ukáže až budoucnost. Je to o tom, jaké téma si vybere a nakolik profesionálně jej zpracuje. (23.11.2009)

Celkem bez publicity vyhrála vloni Zuzana Špidlová (ještě jako Kirchnerová) s tímto zajímavým studentským filmem o konfrontaci stáří s mládím FAMUFEST. Před několika dny na filmovém festivalu v Cannes za něj získala hlavní cenu v sekci cinéfondation (určenou filmovým školám a mladým filmařům). Stejně tak téměř nepovšimnut film vyšel na DVD před Vánoci jako příloha vánočního speciálu časopisu NOVÝ PROSTOR. (27.05.2009)