Taxík

Pokiaľ to moderuje Aleš Háma, tak je to naozaj nadpriemerné a jeho štýl je určite príjemný a zároveň zábavný. Čo sa bohužiaľ o Monike Absolonovej nedá povedať, pretože tá pôsobí miestami až afektovane a celé jej moderovanie mi príde strašne neprirodzené. Takže za relácie s Alešom 4*, za tie s Monikou 2* - teda súhrnne je to tak akurát na 3*. Ale fakt dobrý nápad, aj keď tie otázky sú niekedy naozaj náročné a zavádzajúce. (17.06.2014)

Aké súťaže to stále vymýšľajú, no tak človeku už zostáva aj rozum stáť. Priznám sa, že mi to neprišlo veľmi vtipné, možno moderátorom, možno jednoduchosťou súťaže a snahou, čo najrýchlejšie klásť otázky, mimochodom mám vždy pocit, že ten taxík jazdí naschvál dosť pomaly. Zákazníci sú náhodní a platiť im za vedomosti je celkom dobré, ale tie malé výhry z toho až takú veľkú súťaž nerobia. Obyčajná podpriemerná zábavka, pre ľudí, ktorí sa naozaj nudia. (10.03.2012)

Celkem dobrá vědomostní soutěž, i když některé otázky za stejnou částku jsou dost nevyrovnané. Občas jsou úplně jednoduché a někdy zase na druhou stranu až moc náročné. Žádný zázračný pořad to sice není, ale dá se na něj dívat. Ze všech moderátorů mám nejradši Moniku Absolonovou - řídí zodpovědně a má příjemné vystupování. (26.06.2013)

Tak jestli si někdy stopnu tohle taxi, budu jen rád. Když se Taxík začal vysílat, velice jsem ho sledoval. Přišlo mi to jako příjemná změna od ostatních pořadů, ale poslední dobou už přestávám sledovat, přijde mi to už moc okoukané. Za skvělý nápad uděluji 4 hvězdy. / Viděné epizody cca *23.dílů / ( Hodnocení: 8/10 ) (15.11.2009)

Představuju si, že jsem z nějakého záhadného, nepochopitelného důvodu v Praze, potřebuju se někam přepravit, třeba do Bohnic, a protože mám peněz víc než krvinek----------------------------------------------------- ach, omlouvám se, u této představy jsem se zasnila. Zkrátka: příjezdovou cestu mám vydlážděnou mincemi (padesátikorunami), barák vytapetovaný pětitisícovkami (existují vůbec bankovky takové hodnoty?), v bazénu místo vody eura a už nevím co s prachama, proto se k cestování po té Prazééé rozhodnu využít služby nějakého motorizovaného zloděje. Zahlédnu taxíka, mávnu na něj a připravím si mapu nebo GPS za účelem kontroly trasy... což mi bude k hovnu, bo se v tom blbě orientuju. Vlezu do tága, které k mému úžasu uvnitř začne blikat jak kolotočářský stroboskop a ozve se "příjemně" kvílivý zvuk alarmu. Zděšeně se pokusím vyskočit z vozu, ale v záchvatu paniky nemůžu najít kliku a taxikář beztak možnost úniku zablokoval. To už se ke mně otáčí jeho hlava, zkrášlená pitomou čepičkou a pod ní potměšilými očky pomrkává ksicht Aleše Hámy. A hned prý, že za jízdu nemusím platit, dokonce se můžu dočkat několika usmolených tisícovek - stačí nebýt úplný idiot. Zpočátku padají otázky typu: "Nebe je modré. Jakou barvu má nebe?", ale postupně přituhuje: "Jaké je hlavní město Barmy." Chci se poradit s přítelem na telefonu, ale nemám tydlifon ani přítele! Nevadí, poradí nějaký náhodný kolemjdoucí - Háma zastavuje u komatózní hromady smradlavých hadrů, ze které se v odpověď ozve: "Gchrgh bleéu šššbůůůra?" Zní mi to jako bangladéština a označím tedy větu jako pravděpodobnou odpověď. Špatně! Mám poslední život a na kontě nulu, ale Háma mi velkoryse nabízí tuto částku zdvojnásobit. Chvíli váhám, přece jen mít jednu nulu nebo dvě nuly, to je rozdíl... Ale co, je to hra, jdu do rizika! "Jaká je čtvrtá nejvyšší hora Bhútánu?" Roztrpčeně opouštím Alešovo tágo a říkám si, že čas od času není špatné se v něm svézt, akorát to rychle omrzí. 50% (21.10.2011)