Morfij

,,MOFIUM JE DOBRÁ DROGA. ALE MÁM POCIT, MISZO, ŽE NÁS TO ZNIČÍ“. ... ,,NESMYSL, ANNUSZKO. JE TO VYŠŠÍ STUPEŇ JAK UKÁZAT SÍLU LIDSKÉHO DUCHA“..... /// Mladej doktor na ruským venkově a jeho osud(y). Toť záškrt, toť porod vzpříčenýho plodu, občas nějaký vagíny, amputace a morfium. Krásně hnusný záběry léčení chorob a úrazů (skalpel prosím...) a do toho závislost v realita života v ruský prdeli. Parádní vystižení porevoluční atmosféry, nedůvěra venkovanů k medicíně, holky s copem po kolena, ruská muzika, drsný doktorský situace a stupňující se závislost. Katka, René a Dr. Poljakov. Výstižný, dobře natočený a zahraný. Jen mi chyběj emoce. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal (na základě vlastních zkušeností) Mikhail Bulgakov (v roce 1926) číst nebudu. 2.) Při porodu sypeme do vagíny cukr.... 3.) Thx za titule ,,KarljaNippert“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.07.2012)

Praktické lékařství ruského revolučního roku v kostce. Drsná zima, nezbytný vlak, odlehlé malebné stavení, saně a mladý doktor učící se za pochodu na případech, které nese doba, vzdálenost a neinformovanost a od nichž kamera neuhýbá pohledem. Osamění, smutek a obrovské břemeno nadaného, avšak značně nejistého muže, pomáhá překonávat slastné morfium, lék umírajících... a pokud jimi právě nejste, jeho nesmlouvavé účinky vás k nim rychle zařadí. Dokonalá dobová atmosféra a úžasná scéna s vlky v bouři, soundtrack si ale opatřovat nemíním, jelikož revolver nevlastním a věšet se mi nechce... (20.05.2015)

Ruská venkovská nemocnice. Pacienti v nejvyšší nouzi přijíždějí ruskou zimou, aby se vložili do rukou mladého lékaře. Odkud přišel? Proč právě sem? A proč morfium, jehož účinky už byly všeobecně známé (ve staré písničce z americké občanské války se zpívá: "Twenty five cents for whiskey, 25 cents for beer, twenty five cents for morphine get me out of here".)? Ale nejde jen o nemocnici, jde o celé pojetí ruského venkova, na který už doléhá chaos ruské revoluce. (15.08.2015)

Michail Bulgakov, v mojom vedomí nezmazateľný ako autor adorovaného literárneho diela Majster a Margarétka, spísal vo svojich začiatkoch poviedkový súbor zo svojej lekárskej mladosti, ktorý sa stal hlavným inšpiračným zdrojom snímky Alexeja Balabanova. Svojráz mladého lekára, odrezaného od civilizácie v tej najkrutejšej Rusi, v spoločnosti morfínového i citového poblúznenia, na rande so šialenstvom, v nekonečnosti snehových diaľav a pravosti moku menom vodka, Balabanov vytvára malebný, no autentický pohľad do svojho nevľúdneho a absurdnou komikou prešpikovaného vesmíru a zostáva stále naplno verný svojmu štýlu, ktorý je napriek rozdielnemu spoločenskému i historickému zakotveniu rovnaký i na mojej tretej návšteve v jeho svete (po Gruz 200 a Pro urodov i lyudej). Nuda to nebola ani v jednej sekunde, aj keď Balabanovov divák musí disponovať primeranou trpezlivosťou. Záverečná scéna, spojená s odkazom na kinematografické prvopočiatky, je presne taká, ako to najlepšie z jeho diel – nádherne absurdná. (13.03.2011)

Místy možná lehce bizarní, ale jinak povětšinou starosvětsky ruský příběh jak z nějaké Čechovovy (já vím že Bulgakovovy) novely, se postupně mění v téměř moderní sociální drama, aby byl v závěru zakončen ve stylu monumentální antické tragédie. Krásné staré písně a melodie, které průběžně zněly celým filmem, symbolicky utichnou s nástupem závěrečných titulků, snad aby mohl divák nerušeně vstřebat ten slastně depresivní filmový zážitek. Působivé. (17.12.2015)