René

Z několika desetiletí poskládaný příběh Reného, který jako by nepatřil do této společnosti. Doba v dokumentu plyne sledováním televize, hlavně Zpráv a voleb prezidentů. Také událostmi 11. září 2001 a Sametovou revolucí. René však na světě není šťastný, ať je zrovna na svobodě nebo v kriminále, stále tápe. V kriminále má vlastně jakous takous jistotu, takže se tam cítí nejlíp. Nakonec vykrade byt samotné režisérce a poté jí nevrátí drahou kameru i s natočeným záznamem. (20.07.2020)

Třeštíkovej dokumenty nie sú pekné. Sú smutné, nepríjemné. Ukazujúce dno, odpad, spoločenskú vydedenosť a hlúposť. René je ale silný film. Film, kedy spoločnosť vytvorila niečo čo umenie nedokáže zmeniť. Boj dobra zo zlom tu ustupuje ľahkosti konkrétnych Reného rozhodnutí. Šťastie je chvíľkové a bojovať o neho zbytočné. Je to smutný film. A je to nepríjemný film. Ale zároveň je dôležitý a treba ho vidieť. Pretože je to zrkadlo systému, ktorý nebol dokonalý a ani nebude. A ktorý produkuje buď ovečky, alebo ľudí, ktorý si to mieste v živote nie sú schopný nájsť. Utópia 21.storočia s názvom Sloboda. (02.11.2017)

Divácký zážitek jsem z toho měl. Ve smyslu, že jsem o tom filmu ještě dost dlouho přemýšlel, uvázlo mi to v hlavě. Ale René mi přišel jako extrémně neschopná osoba ve chvíli, kdy měl prostě cokoli udělat. Jakmile dostal byť jen trochu svobody nedokázal si s ní vůbec poradit a radši zase upadl do té vězeňské apatie. Je sice hezké, že ve vězení četl a měl určitý rozhled a literární talent. O to je ale horší že ho nevyužil. René mi prostě byl nesympatický. Film mne zajímal taky protože jsem se chtěl dozvědět něco o tom, jak to chodí v českých věznicích. Což jsem se moc nedozvěděl (já vím že to nebylo tématem, jen píšu proč jsem na to koukal). Dost depresivní podívaná. (11.05.2009)

V tomhle dokumentu mě popravdě nejvíc nezaujal život nepolepšitelného krimálníka Reného, ale právě vztah který k němu režisérka zaujímá. Odpověď na to, do jaké míry může podobný vztah, natáčení ovlivňovat osud člověka, zvláště při časosběrném natáčeni sice nedostáváme, zato vžak můžeme prožít 20 let ve společnosti člověka, pro něhož se kriminál stal domovem. (14.03.2009)

"Můžu si dát kafe, to je pravda. Ale já kafe nepiju." Když jsem si šla Běžce půjčit do knihovny, tak mi tam oznámili, že jim ho někdo ukradl... No nebyla by to pěkná tečka za film? No nebyla, co si budem povídat. Nicméně jsem kvůli tomu naštvaná, protože bych si to opravdu chtěla přečíst. Na papíře přece jenom člověk obrací svoje myšlenky jinak než na jazyku. A po tomhle dokumentu mám chuť se těma papírama chvíli zaobírat. Líbily se mi obsahové střety - filozofie x nekecat, ale žít to x nežít, ale kecat x kecat a žít x nežít a nekecat. Aneb já to říkám pořád, skoro za všechno můžou rodiče. (18.11.2009)