Průvodce

Tento extrémně citlivý snímek jsem prvně viděl v době, kdy jsem byl asijskou tvorbou prakticky nepolíben a nyní si dávám opáčko a opět musím docenit jeho kvality. Vzhledem k tématu paradoxně dosti humorný kousek jemuž dominuje emotivní stránka tématu, ale i výborné herecké výkony, skvělá hudba od mého oblíbeného mistra (soundtrack se mi vyjímá v audiotéce), ke slovu samozřejmě ale přichází i vztahy všech zúčastněných, úcta, tradice i nepochopení bližních a přátel, přecijen nejedná se zrovna o běžnou práci. Každému tento film asi nesedne, to ovšem jeho kvality nijak nesnižuje. (09.09.2019)

Hezký film který dokáže místy velmi rafinovaně a vtipně využívat faktu, že divák vnímá smtr potažmo pohřby jako tabu plné vážnosti a neprůstřelného sentimentu bez toho aby tyto hodnoty něják nabourával. Naopak-přes všechnu tu chytlavou hru s divákem je to nakonec právě vkusný sentiment, který je tou výpovědní páteří filmu. Jediný zásadní nedostatek vidím v totální předvídatelnosti všech linek, odboček i jednotlivostí příběhu-což vychází z jisté klišoidnosti.. Je to sice klišé uchopené s jistou osobitostí, vtipem a vkusem, ale pořád je to klišé. (14.08.2014)

Tradičně vyprávěný příběh, který nikam nespěchá. Ostatně by se to k tématu ani nehodilo. Obřad přípravy mrtvého je svým způsobem fascinující uměleckou disciplínou. Přidejte si ještě nějaký ten melodramatický příběh a je vymalováno. Překvapily mne hlavně komické momenty, i když postupem filmového času nějak vymizely. Takže díky americké Akademii, neboť nebýt jejich ocenění, pravděpodobně bych se na film nepodíval, ani kdyby se k nám nějakým zázrakem dostal (90%). (19.10.2010)

Úchvatný film předvádějící důstojné rozloučení se zesnulým člověkem. Tento způsob už se asi opravdu uvidí jen v některých asijských zemích. I v této části světa se však začínají projevoval vlivy konzumního západního stylu života se vším všudy. Možná to bylo malé morální napomenutí pro japonské pozůstalé, že má člověk právo na prokázání úcty. Z hlediska psychologie je lepší smrt vidět a účastnit se příprav k pohřbu, prý se člověk se smrtí lépe vyrovná. V západním světě je dnes smrt anonymní, nedůstojná, obtěžující - je brána jako produkt a výnosný obchod. Dalším morálním (a praktickým) kopancem bylo možná i upozornění, že až zemřete, jediné co po Vás zůstane jsou Vaše děti. A když je opustíte když vás nejvíce potřebují co je vlastně Vaším smyslem života? Co když po Vás zbude jen jedna lepenková krabice? Tak bych tedy nechtěla dopadnout. (15.01.2010)

Značně neuchopitelný a celkově poněkud chladný začátek, který v celkovém měřítku působí jako hodinu dlouhý úvod do života Daiga, by vás neměl odradit. Průvodce je totiž i přes odlišnost kultur poctivým lidským dramatem o osudu jednoho neúspěšného muzikanta, který se pokouší nalézt svůj nový smysle života. A překvapivě jej nalézá coby společník na ceste k poslednímu odpočinku pro zesnulé. Snímek je kvalitním zástupcem žánru, který nabízí širokou škálu emocí a dokazuje, že i přes odlišnost kultur a životních postojů, když se jedná o vzdání posledního holdu našim nejbližším, jsme ochotni odložit své masky všednosti. Škoda jen trochu nesedících humorně laděných pasáží. (26.05.2011)