Ubornaja istorija - ljubovnaja istorija

Příběh o paní z veřejných toalet, která touží po tak "prosté" věci, jako je milovat a být milován, neurazí, ale ani nezaujme... Myšlenka je sice zajímavá, ale hlubší smysl, který by diváka navnadil, chybí. Shlédnout můžete zde: http://cinemabeacon.blogspot.com/2009/03/animation-lavatory-lovestory-2007.html (07.08.2009)

Postarší paní z animace patrně nevzhledná, pracující na veřejných záchodcích pro pány tráví veškerý svůj čas prohlížejíc si noviny (happy woman) a sledujíc obrázky objímajících se párů, doufaje, že jí osud přinese taky takovéhle štěstí. Osud jí štěstí přinese. Před sebou má skleničku na drobné, za využití veřejných záchodků a jednoho dne ve skleničce přistanou v záplavě drobných i květin. Žena je přes rozložené noviny nevidí a nevidí ani muže, který je tam vhodil. Květiny se objevují častěji a žena je celá nesvá a snad si i myslí, že si z ní někdo střílí. Na konci však svého vytouženého nalezne a příkladně ho obejme v záplavě rudách kvítků. Tohle je děj jednoho z adeptů na Oscara pro animovaný krátkometrážní film za rok 2008 a zároveň jeden z nejnaivnějších snímků co jsem v životě viděl. Takovéhle osudy neexistují a přiznejme si, wc-paní by si nikdo nevybral jen tak namátkou. Lásku jen tak na hajzlu nenajdete. Nejslabší článek z pětice nominovaných. P.S. - Ve filmu nepadne ani jediné slovo! http://www.youtube.com/watch?v=ajLrFugsdMw (16.03.2013)

Taková hajzlbába, která pracuje kor na pánských záchodcích má hodně šancí na seznámení, řekla bych. Ale k pochopení výborné ironické pointy je potřeba vědět, že nápis (při závěru kraťasu) na budce znamená: "Hledá se nový zaměstnanec". :D Jinak ale nejslabší kraťas z pětice nominované na Oscara. Takoví Oktapodi nebo Presto spláchnou tuto wc-paní (hajzlbába je až moc pejorativní označení, tak jsem zkusila aspoň na podruhé být neutrální) hravě do záchodu. (25.02.2009)

Konstantina Bronzita už jsme tu jednou měli v ročníku 2015 s jeho úžasným filmem Bez kosmu žít nemůžeme, který považuju za jeden z nejlepších krátkých animáků poslední dekády. Byl jsem tedy od začátku velmi zvědavý na jeho dřívější kraťas o lovestory z veřejných záchodků — tak moc, že jsem si vytvořil iluzi, že každý jeho film musí být tak skvělý (což by samozřejmě bylo skvělé). Jak už to tak bývá, když se na něco těším přespříliš, dokáže mě to o to víc zklamat. A tak se i stalo. Pilíře Bronzitovy práce jsou jasně rozpoznatelné: vizuální styl přechází do pozadí, jednoduchost je zde na hlavním místě. I přes svoji jednoduchost Bronzit dokáže u postav naplno vyjádřit emoce — stačí jeden pohled nebo grimasa a hned vidím a cítím, co postava prožívá. Bohužel mě ale nezaujal film jako takový, byl zbytečně dlouhý a trochu nezáživný. A s pointou, která nebyla nijak sofistikovaná. [Oscary 2008] (13.05.2021)

příjemný milostný příběh ze záchodků. Sice nemusel být tak natahovaný, ale na zkouknutí to stojí. Animace se dost podobá Jiránkovi. Odkaz pro shlédnutí: http://vimeo.com/14906069 [ PŘÍBĚH: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: X (3*MAX) ] (06.05.2013)