Biutiful

Pokus o dojení citů, a snad i o přenesení špetky magického realismu na filmová plátna. V každé scéně je vidět Iñárritovo nadání, snaha o podmanění si diváka, a přece jsem byl spíš okouzlen tím, jak se to dělá než tím, co se dělá. Což je vlastně špatně. (10.04.2011)

ne tak silné jako předchozí Iňárrituova tvorba,přesto poměrně slušně depresivní a zamyšlení hodné.Dost možná by ale všechny ty emoce,které příběh nabízí hned na několika frontách mohly být mnohem silnější a zažitek tak o poznaní intenzivnější.I přes svojí poměrně vražednou stopáž však Biutiful nenudí.Minimálně z poloviny je to hlavně díky vynikajícímu Javieru Bardemovi,který opravdu patří do první herecké ligy...80% (25.07.2011)

Alejandro G. Inarritu prisiel s novym filmom a scenarom, ktory ale uz bohuzial nema na jeho zatial najlepsi film Amores Perros. Film Biutiful je pozeram kvalitny prepadak, fakt ako v kinach to zhorelo uplne. Preco sa nekona kult typu Amores je prave preto, ze dost scen je roztahanych, niektore dialogy su prazdne a celkovo dejova linia sa mi zdala podana divakovi prilis plocho a jednoznacne by dej chcelo prepracovat. 40 % (17.03.2013)

I feel no love. No love whatsoever. Těžký přetěžký, nesmírně tíživý a bezvýchodný film. Špína, hnus, deprese a smrt, které i přes částečnou katarzi v závěru snímku, neztrácejí nic ze své hrůznosti. Nicméně jde o film zcela ideální k znovuuvědomění si té staré známé pravdy, že obvyklé lidské problémy jsou často malicherné. Jde o film ideální k tomu, aby si člověk začal vážit všeho toho, co ve svém životě má, byť to zní sebeklišovitěji, přes všechna nezanedbatelná, avšak ne nepřekonatelná negativa. Zničující emocionální nápor na diváka, syrově vykreslené všemožně deformované a postižené postavy žijící v žumpě civilizace, ve svinstvu bublajícím pod iluzorní slupkou civilizovanosti a pokroku. Jeden z nejvíce v prdeli filmů vůbec. (10.06.2013)

Až mi z toho prišlo smutno, lebo to bolo naozaj až kruto-reálne! Iñárritu nesklamal. Všetky tie strasti života najspodnejšej vrstvy sú prezentované prostredníctvom Uxbala, ktorému už zostáva len pár mesiacov života. A veruže to bol zaujímavý pohľad ako sa s tým chcel vysporiadať bez toho, aby niekoho tým nebodaj obťažoval. Práve naopak, snažil sa pomôcť tým, ktorí žili v ilegalite a mimo spoločnosti. Rozbiehalo sa to veľmi pomaly, ale potom to stálo už naozaj zato. Bolo mi úprimne ľúto tých ľudí, aj keď to čo robili bolo protizákonné a zakázané - ale robili to jedine preto, aby uživili seba a svoje rodiny. Pri scéne s tými ohrievačmi som stratil slov. Pri takom niečom si človek uvedomí, že peniaze sú v podstate bezcenné. Príbeh to bol zaujímavý, len škoda, že sa tak strašne pomaly rozbiehal a v niektorých momentoch sa zbytočne komplikoval, čo podľa mňa tomu celkom uškodilo a vlastne ho aj neúmerne natiahlo. Napriek tomu veľmi dobré, niečo medzi 3 a 4 hviezdičkami (opäť mi je ľúto, že sa nedajú dať polovičky hviezd a potom sa musím rozhodovať). (19.08.2013)

Nejslabší film od J.G.Iñarritu. J. Bardem byl výborný..ale to je tak asi všechno. Možná za to může poměrně dlouhá stopáž..nevzalo mě to. ..(50%) (08.11.2015)

Strach a hnus v Barceloně... Drsný, hustý, syrový příběh ze špinavého Španělska... Určitě pozitiva filmu jsou na bedrech Bardema, který exeluje a dokazuje, jaký že to je pan herec! Ovšem negativa u mě převyšují, ať už jde o dlouhou stopáž či přebytečné pasáže filmu... Navíc zde absolutně nepoznávám rukopis pana Iñárritu. Bohužel težký průměr! 55% (19.03.2018)

Nebylo to takové, jak jsem si představovala. Většinu filmu jsem se nudila ta menšina byla dramatická a dojemná. Jenže bohužel, převažuje ta nudná část, proto je tenhle film u mě průměr, možná i mírně podprůměr. (25.09.2014)

Magický realismus hadr se na filmovém plátně jen tak nevidí, ale zároveň velmi jednoduše opodstatňuje transcendentní rámec, který navzdory jisté naději jen mírně pozvedá mizernou náladu filmu, v němž je nedostatek štěstí stejný problém jako špatná gramotnost. Inarritu jiný, lineární a soustředěný, a přesto výjimečně poutavý. (07.02.2011)

Silné a kvalitní drama umírajícího člověka, který se snaží zabezpečit život svých dětí po své smrti. Uxbal (skvělý Javier Bardem) stál vždy mimo zákonný způsob obživy. Neúprosně a rychle se blížící smrt ho nutí k vypořádání se se svým životem a temnou minulostí i neradostnou přítomností. Má pocity viny z chyb a omylů minulosti, má snahu o jejich nápravu, ale to často naráží na touhu po zabezpečení svých potomků. Jeho vnitřní boj tak korunuje jeho další chyby, které se v jeho honbě za penězi nebývale nahromaďují. Odrazy jeho temné minulosti mu pod nohy stále vrhají jeho omyly a on se snaží nalézt, v tom drsném prostředí současnosti a neustálém boji o přežití a zachování vlastní krve, úzkou cestu ve prospěch budoucnosti pro své děti. Z dalších rolí: Uxbalova žena Marambra (Maricel Álvarez), psychicky nevyrovnaná osoba trpící depresí, neschopná postarat se o děti a stále působící Uxbalovi citové trápení, Uxbalovi nedospělé děti Ana (Hanaa Bouchaib) a Mateo (Guillermo Estrella), Uxbalův bratr Tito (Eduard Fernández), nevyléčitelný bohém, kterého přitahují ženy, včetně té bratrovy, senegalský imigrant a pouliční prodejce Ekweme (Cheikh Ndiaye), a jeho manželka Ige (Diaryatou Daff), která se pro Uxbala stala jedinou nadějí pro budoucnost jeho dětí, čínští pokoutní výrobci všeho možného Hai (Taisheng Chen) a Liwei (Luo Jin), úplatný policista Zanc (Rubén Ochandiano), a Uxbalův duchovní rádce v oblasti smrti Bea (Ana Wagener). Velkolepá ukázka současného života, kdy úroveň života závisí na překračování linie legálnosti. Často jsou dotyční k tomuto způsobu života donucení současným stavem společnosti a fungováním státních zřízení. Naděje se mění v beznaděj a zůstává jen boj o přežití sebe sama a potomků. Hranice zákonnosti je pak nahrazena hranicí svědomí. Ale kdo ho má neposkvrněné? Syrové, hrubě každodenní. Kde je to co chceme a pro co žijeme, není-li to pouze jakýsi boj o přežití, žití, kde jsou všechny tahy povoleny. (30.04.2012)

Výborný herec s ohromným charisma. Bylo mi moc smutno z tohoto příběhu. Víc nevím jak bych to mohla vyjádřit, než slovy básníka: "jakápak vina, jaké odsouzení, když nýnčko už žádnej žalující není"(J. Kainar). (22.04.2014)

Jako typická festivalová artovka o umírání to celkem ujde, ale od AGI bych čekal něco víc originálnějšího. (23.05.2015)

68. Zlatý Glóbus za rok 2010 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Mexiko/Španělsko (26.12.2010)

Extrémně reálné. Jinak to pan Inarritu ani neumí. (K) (05.02.2011)

Tak ako Babel, ci 21 gramov, je aj Biutiful formalne bezchybny. Mozno lahka uprava diskotekovej sceny by bola vhodna, ale to je skor vec vkusu. Javier Bardem je standartne vynikajuci, ostatni herci bezproblemovi. Film ponuka niekolko zasadnych myslienok a na rozdiel od Inarrituovych predchadzajucich filmov nie je ani tak mozaikou ludskych pribehov, ako viacmenej beznych problemov a situacii, ktore sa kumuluju okolo osoby Uxbala. Inarritu sa snazi obsiahnut vo filme zavazne socialne otazky, problemy vo vychove deti po rozpade vztahu rodicov, imigracnu tematiku, zdravotny kolaps jedinca, frustraciu z nepoznania otca, atdatd... je toho proste fakt dost a niezeby sa na to pozeralo tazko, to nie, tych 140 minut ubehne ako voda, ale pointa a cely ucel filmu akoby sa vytracal. (24.08.2011)

Emocionalni kosa nastesti ne, stopaz ale prutalne pretazena... (01.03.2012)

Kdybych tenhle film měla popsat jedním slovem, budu váhat mezi "depka" a "beznaděj" a asi vyberu to druhé. Silný beznadějný příběh, bravurně vykreslené beznadějné prostředí, když člověk domýšlí všechny ty osudy, co se v té beznaději proplétají...Ještěže tenhle člověk netočí komedie, kdyby je točil jako ty svoje depky, tak bych asi praskla smíchy! Od tohoto pána jsem viděla ty nejdepresivnější filmy, ani si nechci představit, co by natočil třeba o koncentráku. Javier Bardem vynikající, hned jsem si vzpomněla na Hlas moře nebo jak se ten film jmenoval, o člověku upoutaném na lůžko, co prosí o eutanasii, velmi komorní překrásný film. (22.03.2012)

Full of emotions (06.03.2011)

Iňarritu - vaše zaručená dávka deprese! :) (27.03.2011)

Film dávající smysl, teprve když si uvědomíte v jakém důležitém nepatrném časovém okamžiku se vlastně celý příběh odehrává a co našel Uxbal na TÉ druhé straně. Innaritu je kazatel, který zobrazuje svět bez emocí (symbol emocí je moře a vlny), svět, kde víru nahradila světelná lampa,a i když to někdy činí až moc prvoplánově, přesto je jeho film neobyčejně silný. A dle nijak nadšených ohlasů u nás se zdá, že Čechům skutečně chybí ta špetka náboženského přesahu směrem k věčnosti. (14.07.2011)