Wallander

Kvalitní krimi podívaná. Případy jsou vcelku standardní, kladem je jejich uvěřitelnost respektive trefený balanc mezi atraktivností a nepřitažeností za vlasy. Wallander se od ostatních detektivek odlišuje zejména plnohodnotným vizuálem, kde byl plně zhodnocen potenciál švédské krajiny. Dalším kladem je naprosto precizně zahraná hlavní role, postavě Wallendera rozměry vážně nechybí, má charakter i lidskou tvář. Ke pozvolně dávkovanému budování tuhé a hrubě depresivní atmosféry přispívá minimalistický ale parádní soundtrack od stejného skladatele který se podílel na hudebním doprovodu pro neméně kvalitní The Shadow Line. (26.10.2012)

Ten, kdo se zajímá o detektivní literární žánr, už dávno ví, že kvalitní evropské detektivce se daří především ve Švédsku, a pokud vznikají dobré knihy, je předpoklad, že vzniknou i dobré scénáře. V 60. a 70. letech stály v evropském filmu a detektivním žánru nejvýše Francie a Itálie, ale kdeže je těm časům konec. Momentálně drží prapor Velká Británie a Švédsko se úspěšně dere do popředí. Takže vůbec není náhodou, že na téhle koprodukci se sešly právě štáby obou zemí. Vznikla nadprůměrná televizní minisérie, která svou atmosférou připomíná romány Pera Wahlööa. Jednotlivé kriminální případy mají obvykle společenský přesah a netýkají se jen selhání jednotlivce, ale vypovídají o stavu morálky v dané zemi. A obvykle se také nějakým způsobem dotýkají soukromého života hlavního hrdiny v podání špičkového charakterního herce Kennetha Branagha. Už proto, že jeho policejní vyšetřovatel je citlivý člověk, který si své případy až příliš pouští k tělu. Kvůli jeho nasazení se mu rozpadlo manželství a jeho citový život připomíná poustevníka v odlehlé jeskyni. Britské hvězdě zdatně sekundují další členové hereckého týmu a pomáhají překlenout drobné nedostatky ve scénáři, kdy autoři až příliš povolují uzdu fantazii. Výsledkem je série, která vysoce převyšuje cokoliv, co u nás v příslušném žánru v posledním dvacetiletí vzniklo. Napětí pomáhá budovat především hudba, ale za zmínku stojí i střih. Na televizní produkci velmi slušný počin, který by obstál i v přítmí kina. Celkový dojem: 80 %. (20.09.2010)

Díly z první série byly trochu nesourodé a trochu obtížněji jsem se do nich vžíval, neřešilo se tolik vnitřních démonů ale i přesto to byla vynikající série. Druhá série je o poznání lepší, více se zabýváme Wallenderovou psychikou a jednotlivé díly jsou podány lépe. Je obdivuhodné, že se tvůrci pustili do seriálu s chutí zabývat se komplikovanou osobností hlavního hrdiny a zároven natočit vynikající krimi filmy. A to že všech šest dílů nenudí je důkazem toho, že práci dělají velmi dobře. Krásné studené prostředí Švédska dodává exteriérům na vážnosti a skoro až intimnosti v kraji okolo Ystadu. Jedinou výtku bych možná směřoval k někdy moc brzy odhalenému charakteru vraha (nebo spíš téměř odhalenému), osobně mám rád když si zločinec s policisty hraje, ale v hodinu a půl dlouhé stopáži asi mému přání nemůže být vyhověno. (10.08.2011)

Duch Svatý nejvyšší seriálové trojice BBC. Oproti zbylým dvěma sériím možná není Wallander tak zábavný, napínavý a celkově vtahující, ale právě v něm žije ten duch správné kriminálky. Co víc, Švédské kořeny mu na krk věší tolik surovosti a deprese, že z něj šedivá atmosféra severského maloměsta přímo sálá a spolu s přenádherným obrazem i vtahující hudbou dokáže pohltit i přes jakési odosobnění hrdiny. To probíhá přesně po vzoru krimi minulého století: již zmíněné maloměsto s hromadou sériových a různě vyšinutých vrahů a především pak Wallanderovou uzavřenou povahou. Fakt, že se jedná o knižní adaptaci mu na jedné straně ubírá překombinovanými zápletkami a pozorností pouze a jedině na titulní postavu. Na stranu druhou z něj však vždy do konce dotažené opakující se téma beznaděje mezi britskými sourozenci činí unikát. Amen. (08.02.2013)

Pokud někde pracují maximálně schopní tvůrci, kteří i z neoriginálního námětu (kriminální linky), dokáží vytvořit originální kousek (všechno ostatní), je to v BBC. Spolu s Lutherem a Sherlockem je Wallander kriminalistou, který práci dal vše a ona si to bezezbytku vzala. Ta životní únava z nepochopitelnosti tohoto světa jakoby vypadla z nějakého Shakespearova díla, tudíž proto ani nepřekvapí Kenneth Branagh v hlavní roli, který se svého partu zhostil naprosto dokonale. Věčné strniště, vrásky na čele, vaky pod očima a pohled plný prázdnoty, se nakonec stanou tím, co Wallandera dělá absolutně netuctovým a zajišťují mu tak místo ve vrcholných pozicích žánrové tvorby. Plus excelentní kamera a fantastická hudba. (22.01.2012)