poster

Amarcord

  • Itálie

    Amarcord

  • slovenský

    Amarcord

  • anglický

    Amarcord

Drama / Komedie

Itálie / Francie, 1973, 123 min

Hudba:

Nino Rota

Producenti:

Franco Cristaldi

Scénografie:

Danilo Donati

Kostýmy:

Danilo Donati
(další profese)
  • Radko
    ***

    Čím častejšie Amarcord vidím, tým sa zdá fádnejší. Po prvom pozretí jasná stopercentná záležitosť, po druhom pocit síce príjemného, no nie výnimočne vynikajúceho filmu, tretíkrát som od únavy z filmu samotného zaspával, hoci pár dobrých scén za pozretie stále stojí. Užívateľ dwi v komentári píše, že tento film mu dodáva energiu. Mne ju odoberá.(16.2.2014)

  • Rosomak
    ****

    Chápu, že se film mnoha lidem tak líbí. I já oceňuji jeho kvality. Místy mi však přijde Felliniho používání autobiografických prvků jako obyčejné sebestředné tlachání...(7.9.2006)

  • AngelAngie
    *****

    Drzé, milé, krásné, jemné, drsné... uvolněné italskou precizností s nádechem úcty...(30.6.2009)

  • Melies
    *****

    10 / 10 Sfilmovaná seansa s režisérovou minulosťou je plná ťažko uchopiteľnej, no aj napriek tomu všetko prestupujúcej Felliniho poetiky - vnímate ju, počujete ju, cítite jej sladko-kyslú príchuť na jazyku, no predsa ju len ťažko racionálne identifikujete. Šibalsky sa totiž skrýva v spleti pestrofarebných obrazov osvetlených sparným talianskym slnkom, zalieza do hlbokých výstrihov miestnych konkubín, sedí za obedovým stolom v spoločnosti výbušných južanov, vznáša sa vo vzduchu plného babieho leta a kúdolov dymu z prvej cigarety. Amarcord, mozaika spomienok, v ktorých pozadí pozorný divák vždy natrafí na Felliniho tieň, možno nie je pre každého, no je dobré vedieť, že ak vás niekedy chytí splín a neprekonateľná túžba oblúkom sa vrátiť do bezstarostných detských čias, Fellini má pre vás vo svojom parníku passaggio a passato vždy jedno miesto voľné.(30.5.2006)

  • Kulmon
    ****

    Felliniho nostalgická vzpomínka na dětská léta. Kolem se šikovali fašisti, ale nikomu na tom nepřipadalo nic špatnýho. Kluci se ukájeli hromadně v autě a mysleli na matikařku či na obrovský kozy paní trafikantky. A nejvíc se ukájel pan farář, kterýho to tolik zajímalo. Fellini si v tomto díle na nic nehraje. Pouze ukazuje život takový jaký byl a jak ho on viděl.(30.10.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace