poster

Amarcord

  • Itálie

    Amarcord

  • slovenský

    Amarcord

  • anglický

    Amarcord

Drama / Komedie

Itálie / Francie, 1973, 123 min

Hudba:

Nino Rota

Scénografie:

Danilo Donati

Kostýmy:

Danilo Donati
(další profese)
  • Vodnářka
    ****

    Sociální kritika schovaná za autorovy vzpomínky na mládí vždycky dodá diváku nadhled a shovívavost nad zobrazovanou společností... Všichni hrdinové mají své chyby, většina obyvatel Felliniho rodné Rimini se většinu dne jen 'po italsku' povaluje na ulicích, hledají jen zábavu, partnery, sex, dobré jídlo a pití. Útržkovité paměti vyprávěné jakoby s nostalgickým úsměvem ve tváři režiséra však všem těmto postavám dodávají pocity a duši, mnohý divák se s nimi jednoduše ztotožní.. Přes všechen dobrovolný chaos jejich životů, pomalé jednání a sálodlouhé rozhovory o ničem, obdivuje celkovou pospolitost jejich života, komunitu, kde jsou všichni bez anonymity propojeni a nikdo se nezdá být stranou. V městečku, kde na jaře poletuje chmýří a v zimě padají vločky sněhu. Stejně, jako kolem nás poletují Felliniho vzpomínky. Jen mě mrzí, že zůstávají každá sama a pevnou sněhovou kouli se z nich vytvořit nepodařilo...(23.6.2011)

  • Šakal
    *****

    Tohle je (filmové) pohlazení po duši. Tady jsou jakákoliv slova naprosto zbytečná, tohle se musí (pro)žít, (pro)cítit. Nostalgická tragikomedie ve vší kráse a Felliniho (autobiografické?) vzpomínání na dospívání dětskýma očima (tj. plné jemnosti, hravosti, laskavého humoru, kdy z každého záběru je cítit (filmařův) nesmírný obdiv (vřelý cit) ke všem jeho postavám na straně jedné a dospělého pohledu (nahlížejícího pod tu laskavou slupku) a ukazující jakoby mimochodem v náznacích, (ale za to jasně čitelných), ten tragický podtext. Musím jednoznačně konstatovat, že jsem Fellinimu nesmírně vděčen, že samotný závěr pojal formou nostalgického nádechu z úvodu, protože jsem si (téměř) jistý, že každý jiný „bych nepřežil“. P.s. stejně jako uživ. Radek99 i já měl pocit „dejavu“, jako bych byl svědkem zfilmování (nevydaného) románu B. Hrabala a za režisérskou stoličkou sedělo dvojče J. Menzela. Jak je vidět, život (v určitém časovém úseku), byť s pár odlišnostmi (typickými pro danou mentalitu) je stejný, ať už se jedná o jakoukoliv národnost.(20.2.2012)

  • Falko
    ***

    Pokial je tento film z Felliniho diel najlahsie pochopitelnym, tak normalne mam strach pustit sa do jeho dalsich filmov. Toto je moj prvy film, ktory som od Felliniho videl a zase az tak moc nadseny som nebol, ale tak dalo sa. Na jednej strane sa mi pacil ten lahky humorny styl natacania v obdobi pocas a aj mimo druhej svetovej vojny, rozpory v rodine, hlavne hadky a posmesky medzi synom a otcom, ale mozno na druhej strane mi tam chybala akasi vaznost, akokeby to bolo vsetko take samozrejme a normalne. Priklad podobneho filmu, ktory sa mi pacil na 100% je BIO RAJ (1988) od Giuseppa Tornatoreho, kde film posilnila nadherna hudba Ennia Morriconeho a mozno mi podobna hudba chybala v Amarcorde... 26.03.2009 ____ Pupella Maggio - (Miranda Biondi - Tittaova matka) +++ Armando Brancia - (Aurelio Biondi - Tittaov otec) +++ Bruno Zanin - (Titta) +++ Ciccio Ingrassia - (Teo) +++ Nando Orfei - (Pattaca - Tittaov strýko) +++ Giuseppe Ianigro - (Tittaov starý otec) +++ Hudba: Nino Rota +++(26.3.2009)

  • Marius
    ****

    Felliniho skvelá pohodovka.(29.12.2004)

  • Pohrobek
    ****

    Začne to jako idylická pohodovka - taková pohodovka, až se mi její idealizace příčí, ale po stupňovaném rozvíjení poněkud trpčích, stále však stejným stylem podávaných motivů, jsme rádi, když se vrátí nostalgická radost ze začátku filmu. Snímek přímý, milý, opravdový a hřejivý.(1.7.2005)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace