Město žen

Velkolepá fantasmagorie, která je v některých momentech naprosto úchvatná - celá řada scén, dialogů, dekorací (dort s 10 tisíci svíček, balón ve tvaru ideální ženy) či lokací je neuvěřitelně nápaditých a zábavných, a snímek po filmařské stránce doslova hýří spontánní záplavou invence a výsostné kreativity, vydatně podpořené snadno rozpoznatelnými odkazy na dřívější Felliniho snímky. Přitom to rozhodně není film pro každého (což ostatně asi platí pro většinu z Felliniho filmografie), na to je až příliš symbolický, nedějový, respektive vyloženě lyrizující a rezignující na tradiční filmové vyprávění příběhu v obrazech. Po této stránce je tak tento snímek mnohem spíše jakousi filmovou mozaikou vzájemně pospojovaných volných motivů, které na prostoru velkorysé stopáže 140 minut rozehrávají pestrou paletu Felliniho fantazie a reflexe jeho současnosti - není bez zajímavosti zde vzpomenout slavnou polskou komedii Sexmise, která byla natočena o 4 roky později a která se srovnání s MĚSTEM ŽEN vyloženě nabízí; téma feminismu podle všeho bylo v té době poměrně hodně aktuální. Jediné, co mě na filmu zamrzelo, je jeho beznadějně klišoidní závěrečné rozuzlení, které je jak vystřižené z amatérské povídky začínajícího literáta - po této stránce mě film vyloženě zklamal, jinak je to úchvatná a zábavná podívaná a velký divácký zážitek. (20.04.2015)

Na začátku musím poznamenat, že nepatřím ke skalním fanouškům Felliniho a jeho filmy v mém osobním žebříčku nenajdete. Jediný film, který se mi výrazněji líbil jsou "Darmošlapové". "Amarcord", "8 a1/2" i "Sladký život" byly pro mě spíše mírným zklamáním. O to větší překvapení mi uchystal snímek, od kterého jsem pomalu nic neočekával. Ano, "Město žen" považuji (po 1. zhlédnutí) za nejlepší Felliniho film. To, o co se Fellini často pokoušel už dříve (vytvoření dokonalého fantazijního světa), se mu zde povedlo opravdu dokonale. Tak ulítlé postavy a prostředí jsem snad viděl pouze u D. Lynche. Navíc Marcello Mastroianni je zde opět v dokonalé formě, na které se věk skoro nepodepsal. Zkrátka řečeno: bláznivě skvostný sen natočený člověkem, který asi také nebyl úplně normální (a to je dobře). 9/10 (18.07.2006)

V jenom mém oblíbeném songu se zpívá "přijela k nám avatngarda...." A tato slova mi často tanula na mysli při sledování filmu. Město žen je zatím jednoznačně nejšílenějším filmem Federica Felliniho, který jsem mohl shlédnout. Po první části jsem byl vyloženě nadšený, protože celá pasáž z onoho kongresu byla vyloženě geniální a taková scénka ženy v domácnosti neměla chybičku. V druhé půlce je to ale opravdu pořádné psycho, občas se vyskytla nějaká jasnější a opravdu parádní scéna v duchu první poloviny, ale jinak se nese ona druhá půlka v hodně surrealistickém duchu a přestože odmalička až dodnes jsem pod silným vlivem dvou žen, ne všechno jsem pobíral:-)) (21.10.2008)

Zpočátku zdánlivě poněkud ujetá komedie, která se zdá především tepat feminismus a další "zlořády" dneška, například drogy a rockovou hudbu, se nečekaně změní ve velmi niternou zpověď o ženství a ženách mužskýma očima. Neuvěřitelný film, trochu připomínající Postel, ale hlubší, s retrospektivním odstupem počínajícího stáří, skvělými herci i režií. Celkový dojem: 85% PS: Nenechte se odradit první cca hodinou, byla by to škoda. Zajímavé komentáře: gudaulin, Pohrobek, Pacco (28.06.2011)

Místy se mi vybavoval Pasolini, ale většinou z tohoto filmečku byl cítit ten charakteristický Felliniovský duch. Je to takový větší ohňostroj imaginace, pohled do nitra stárnoucího muže a sarkastický výlet světem radikálního feminismu (ale nejen jím)....:-) Fellini zajímavým způsobem navázal na filmy jako 8 1/2 nebo Casanova. Rozhodně stojí za podívání!! Ani minutu jsem se nenudil, naopak jsem se velice dobře bavil...3 a 1/2 * (06.06.2006)