poster

Ginger a Fred

  • německý

    Ginger und Fred

  • Itálie

    Ginger e Fred

  • slovenský

    Ginger a Fred

  • anglický

    Ginger and Fred

  • anglický

    Ginger & Fred

Komedie / Poetický / Drama

Itálie / Francie / Západní Německo, 1986, 125 min

  • LiVentura
    *****

    Moc milá komedie s dvěma stárnoucími "velkohvězdami" Stříbrného i Zlatého plátna. O páru, který se po více jak třiceti letech znovu sejde, aby zažehl již kdysi vyhaslý plamen společného tance v pofidérní tv soutěži, kde oba jen excelují. Nastítění absurdity snahy, rozdíly mezi lidmi-"umlěci". Kýč, který je dnes prodáván a nbízen lidem u obrazovek jim dvěma nic neříká, jen chtějí uskutečnit své poslední taneční vystoupení před diváky. A moc příjemná ústřední melodie, která krásný komediální příběh plný nostalgie jen podporuje.(11.10.2011)

  • kinej
    *****

    Film Ginger a Fred mi velice sednul. Jednak svým plivancem do tváře televizní povrchnosti a reklamní stupiditě, ale také tím s jak velké dílo dokázali společně na stará kolena Fellini+Mastroianni+Masina vytvořit. Po režijní stránce se jedná o velkolepý absurdní koncert, takový jaké to převáděl mistr Frederico za starých časů. Nejlepší na filmu je totiž jeho forma. Divák je snad v každém druhém záběru konfronotván nějakou poloabsurdní postavou, sanžící se zoufale vetřít do pozornosti a vyprávět všem o své nablýskané nicotnosti. Všudypřítomné reklamy, ať již spoty či plakáty se neštítí útočit na ty nejprimitivnější pudy a „celebrity“ a vůbec celý televizní svět je vnímán jako pokrytecký ostrov blyštivosti a lesku uprostřed moře špíny. Kdo v tomto světě není, jakoby byl lůza. Celý film je sice posunut již za hranu normálnosti, ale k tomu co dávají za výplachy v televizi to opravdu až tak daleko nemá. No a ústření herecká dvojice v rolích senitmentálních staromilců, v době ve které se tak úplně neorientují, také podává jedny ze životních výkonů. Ať již jde o postavy které zvtárňují, nebo slušné taneční výkony.(20.6.2012)

  • Mahalik
    ****

    .....a pak si Giulietta Masina a Marcello Mastroianni znovu oblékli své 20 let staré varietní kostými a došlo jim, že tohle jim moc chybělo. Ten potlesk lidí, nervozita a úspěch. Ginger a Fred mi připomínali podobně laděný film Sunset Blvd. z roku 1950. I tady jsou hlavními aktéry vysloužilí "tygři tanečního parketu" , kteří se snaží o comeback a chtějí dokázat, že nepatří do starého železa. Co mě na filmu ale asi nejvíc zaujalo bylo Felliniho pojetí příprav na show. Nesoustředil se jen na tyto dva aktéry, ale nechal prostor všem. Trpaslíkům, transvestitům, lehkým ženám- byť jen v epizodních roličkách, přesto oni film posunuli do úplně jiné roviny než kdyby se vše točilo okolo Ginger a Freda. A když dojde na ten očekávaný tanec, nemůžete jinak než smeknout. Ano, jste pořád v nervech jestli přeci jen nějaké to stepování nezblbnou, ale v hlavě vám i tak lítá myšlenka, že oni to dokázali......(7.7.2008)

  • Oskar
    ****

    Trochu mě překvapuje, že okolní komentáře reflektují převážně tu stránku filmu, která pranýřuje televizi. Nepochybně to dělá velmi vydatně, ale přiznejme si, že televize je snadný terč - můžete střílet i poslepu a vždycky něco trefíte. To by bylo laciné vítězství, nehodné více než dvou hvězdiček. Osobně jsem si ten film oblíbil pro něco jiného a věřím, že i jiní, ale asi není snadné to "něco" definovat. Ginger a Fred by byli dobrou odpovědí na otázku, co mě přitahuje na starých filmech a proč mě okouzlují víc než novinky. Jsou to relikvie z časů, které byly krásné něčím ve své době běžným a proto neviděným, co je dnes vzácné a těžko napodobitelné. Filmy, které s odstupem získávají přidanou hodnotu konečnosti svého počtu tak jako vymírající živočišné druhy. A právě to je osudem Pippa a Amelie. V době, kdy byli mladí, nebyli o nic méně "pokleslí" než ta televize kolem. Vždyť byli koneckonců jen imitátoři pravé Ginger a pravého Freda. Cílem jejich vystoupení byl plagiát. Nápodoba něčeho, co se u jiných osvědčilo. Ani jejich pohnutky nemusely být nikterak vznešené, toužili snad po penězích, snad po tom urvat si svých patnáct minut slávy. Ale Astaira a Rogersovou napodobovali tak dlouho, že se jejich um musel nutně zdokonalovat a nevyhnutelně se i lišit od vzoru. Získával vlastní osobitost a novou kvalitu. Když "Ginger a Fred" vědí, jak na to a snesou srovnání s vyšší ligou, než jsou šantánové hopsandy a lidoví vypravěči, změní se bohužel i požadavky doby. Reálný Fred Astaire a Ginger Rogersová tančí už jen vzácně a cíleně si budují mediální obraz herců, příležitostí, kde a proč uplatnit jejich sebedokonalejší imitaci ubývá. A když se náhle jedna najde, kdoví, zda už není pozdě... Ten film je o míjení se s časem. Všichni jednou vyjdeme z módy nebo se nám to už stalo. A snad proto, že je to citlivé téma a určuje melancholický tón filmu, se raději bavíme tou vnější felliniovskou travestií, vzájemně se ujišťujeme, jak je to pokleslé a potvrzujeme si tím, že to vidíme jako většina a proto ještě nejsme z kola venku. Možná je to chyba. 80%(16.1.2010)

  • sportovec
    *****

    Lidová kultura v pseudolidovém barnumském provedení, která není ani lidovou, aani kulturou, tu dostává co proto. Zeptáme-li se, kdo je zodpovědný za toto živé životní vyústění italského neorealismu, pověstné iniciály FF nás nemohou nenapadnout. Úcta ke stáří, nostalgie za profesionalitou, vážnost poctivé práce ... jak nostalgicky, jak nepřípadně a jak nenahraditelně to zníí! GINGREM se pohybujeme jako diváci doslova na špičkách, plni zvědavosti, dychtiví, pokorní, nadšení. Banální slova, která nás napadají, nemohou postihnut to, co vidíme před sebou na pověstném stříbrném plátně, kde řádí Giulietta s Marcellem! Tom plátně, které jako kdysi neméně osudová divadelní prkna, znamenalo a ve světě skutečného umění stále znamená svět. Ve Felliniho případě takřka vždycky s jistotou atomových vah, pro něž splést se v miligramech znamená selhat. Fellini se ale nemýlí ani v tunách a v kilotunách, aniž by mu nanogramy činily viditelné potíže. Všichni, kdo tohoto vášnivého Itala milujeme, víme, že to tak má být. Že je to tak dobře.(30.12.2007)

  • - Ginger Rogers podala na Federica Feliniho žalobu, protože film používal jeho jméno bez povolení. (Snorlax)

  • - Ginger a Fred se také říká Tančícímu domu v Praze, který od roku 1996 stojí na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí. (Snorlax)

  • - Ve filmu se objeví také italská pornoherečka Moana Pozzi. (Snorlax)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace