Socialismus
-
Film socialisme
-
Socializmus
Drama
Švýcarsko / Francie, 2010, 102 min
Režie:
Jean-Luc GodardHrají:
Élisabeth Vitali, Louma Sanbar, Patti SmithObsah
-
Jedné noci vyzvou dva sourozenci zcela vážně své rodiče, aby jim vysvětlili význam slov Volnost – Rovnost – Bratrství. Dětsky upřímná otázka nedovoluje omezit se na otřepaná klišé, a tak rodiče a s nimi i tvůrci a diváci musejí bilancovat, odkud vzešly a kam dospěly tyto ideály. Během projížďky výletní lodí po Středozemním moři se otevře horizont s množstvím dalších otázek, příběhů, událostí, iluzí, mýtů a lží. Koláž názorů náhodných pasažérů, mezi nimiž jsou válečný zločinec se svou vnučkou, významný francouzský filosof Alain Badiou, americká zpěvačka Patti Smith, či moskevský pohlavár, se prolíná s různými obrazovými materiály, které nás přemístí do Egypta, Palestiny, Oděsy, Hellas, Neapole či Barcelony.
Jean-Luc Godard, enfant terrible světové kinematografie a jeho šest spolupracovníků, natočili společný opus o nenaplněných ideálech západní společnosti plný kritické sebereflexe, nečekaných spojení, umělecké kreativity a vtipu. (oficiální text distributora)
Jedné noci vyzvou dva sourozenci zcela vážně své rodiče, aby jim vysvětlili význam slov Volnost – Rovnost – Bratrství. Dětsky upřímná otázka nedovoluje omezit se na otřepaná klišé, a tak rodiče a s nimi i tvůrci a diváci musejí bilancovat, odkud vzešly a kam dospěly tyto ideály. Během projížďky výletní lodí po Středozemním moři se otevře horizont s množstvím dalších otázek, příběhů, událostí, iluzí, mýtů a lží. Koláž názorů náhodných pasažérů, mezi nimiž jsou válečný zločinec se svou vnučkou, významný francouzský filosof Alain Badiou, americká zpěvačka Patti Smith, či moskevský pohlavár, se prolíná s různými obrazovými materiály, které nás přemístí do Egypta, Palestiny, Oděsy, Hellas, Neapole či Barcelony.Komentáře uživatelů k filmu (22)
-
Eodeon
tolik už bylo stížností, na tmářství (obscurité) nejen posledního Godardova filmu, na tak řečeno snobskou nesrozumitelnost podání, a zajisté si na totéž neméně hlasitě stěžovali ti, kdo s oblibou odsuzují lapidárně podávané filmy řečněním o banalitách a stříbrných podnosech, jaké údajně nedávají výzvu k vlastnímu aktivnímu chápání a chápání se (filmů). jsem ovšem přesvědčen, že kdyby se do slov dalo přeložit, co Godard "říká" filmovým obrazem, a on by tedy totéž vyřkl verbálně, dostihla by ho přesně tatáž obvinění: ze snobismu a elitářství. tak se věci (les choses) mají. takový už je úděl, ze kterého si, jak věřím, umělec (tento i obecně řečeno) nic nedělá (comme ça). prostě jen tak. ale to je zbytečná úvaha, protože přeložit obraz do řady slov možné není, zvláště ne pohyblivý a zvláště ne ten, pod kterým je podepsaný J-LG. jen mě tak napadlo, jak případné vlastně jsou i ty reakce, které už snad ani nemohou být vzdálenější filmu, od něhož se odrážejí, filmu mimo jiné tématizujícímu nevyslovitelnou nesnáz porozumění a sveřepou lidskou neochotu o porozumění vůbec usilovat. zejména, pokud jde o obraz, obraz rozvíjený v čase a obraz rozvíjený v čase, syntetizovaný s hudbou, respektive zvukem a "mezi řádky" doplněný o text. u ohromného množství filmů zůstává překážkou rozumění abstraktním obsahům v následnosti obrazů kódovaným nebývale úzké sepětí filmového (multi+inter/)média s hmotnou skutečností jako takovou. s výjimkami milovníků filmů mnoha vynikajících avantgardistů se i většina diváků naučila vnímat film jakožto něco daleko více konkrétního než abstraktního a témata se jim poté poodkrývala jen v jakýchsi svatých, nepředpověditelných okamžicích citového doteku mezi nimi a plátnem. a co je na tom špatného. ale co když dotek nenastane? je více než méně osamocený lidský rozum až tolik nemohoucí, že zůstane jen slepě tápat v tmách? Godard v Socialismu dosáhl skvostného účinku, který více než kdy jindy a kde jinde svádí abstrahovat obrazy a dekódovat je jako obecné hodnoty vážící se k sobě nejinak, jak na oděském schodišti a ústřední lodí vzpomínaný Ejzenštejn vyjadřoval pojmem "intelektuální montáž". a na tomto místě by měl správně každý povzneseně mávnou rukou a prohodit: "a co má být? není zdaleka první, ani jistě poslední, kdo ovládl film logikou intelektu, a proto jen za to velkou chválu nezasluhuje", ale ono nezůstává jen u toho. zároveň s tím Godard zachoval i apriorní konkrétnost, "reportážně" autentickou realističnost filmového záběru, kterou pravidelně připomíná nejen v záběrech na horizont oceánu a nahodile se vlnící mořskou hladinu - záběry natolik bezprostřední, až vedou oči diváka k úsilí proniknout pohledem hmotnou skutečnost na povrchu a dosáhnout neméně reálné skutečnosti transcendentní pod, respektive za povrchem, za obrazem. ostatně, každý umělecký obraz vede k tomu, co je za obrazem a současně přítomno v něm, přímo před lidským zrakem, kterému však vždy o nejnepatrnější krůček uniká. to je, velmi hrubě opsáno, to, jak si představuji ikonickou podstatu i filmového uměleckého obrazu. Godard svedl zkrotit filmové prostředky do zábavné, intelektuálně rozvíjené autorské deklarace s politickými obsahy a (co víc!) nijak se při tom nezpronevěřil kráse neodmyslitelně vlastní bezprostřednímu obrazu jako takovému, zobrazování jako takovému, filmování. nehledě na to, že Godardovy obrazy jsou často velmi příkře aranžované, nebo nepůvodní, kompilované, jak už je mistrovým zvykem.(14.7.2011)
-
Fr
VŽDY SE ŘÍKÁ, ŽE POROVNÁVAT JDE JEN TO, CO JE POROVNATELNÉ.... VE SKUTEČNOSTI ČLOVĚK MŮŽE POROVNÁVAT JEN NEPOROVNATELNÉ S NEPOROVNATELNÝM...... /// To jsem si takhle řekl, že jsem dlouho neviděl žádnou pičovinu..... V SOUČASNOSTI SE ZMĚNILO TO, ŽE HLUPÁCI ZAČALI BÝT UPŘIMNÍ... Je to pěkně – jako celek - (vlastně jako všechno...) rozmrdaný! Prase a filosof, aby se v tom vyznali! Ale jestli chcete potrápit svou psychiku podivnejma obrázkama, myšlenka a rachotem – nechť je tahle cesta za geometrií ve všech formách svobodná, stejně jako povídání si pomocí myšlenek. Veliké duchem... (ovšem nicka jako já, tohle nemůže ocenit...)....obrazovej a zvukovej bordel (tohle je moje pravý ,,já“!)... Naštěstí taky slezou z moře na pevninu, kde je to obrazově přívětivější, ale ideově stejně rozjebaný.... ovšem posledních 15minut!!!! TOHLE jsem od toho očekával !!!! (A kdy jsi viděl naposled nějakou pičovinu ty???) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Z francouzštiny mám za úkol seznámit se s významným představitelem tzv. ,,nové vlny“. 2.) Místo s kamarády se scházím s ,,nicotou“. 3.) Makám na benzince, čtu Balzakovy Ztracené iluze a stojan hlídá lama (ne šéf...myslím to zvíře!). 4.) Thx za titule ,,hansolo1“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne(29.12.2011)
-
Morien
Provizorně.(13.12.2010)
-
cinefob
odpad!Umělec: Jsem umělec. Dělník: A u mě jsi hovno! Umělec v okamžení zbledl jako stěna, zachvěl se jako třtina a nečekaně zhasl. Je odnesen…(13.4.2012)
-
seeker23
Po dlouhé době film, na který bych mohl chodit stále dokola. Godard nestratil svůj smysl pro humor, navíc je s přibývajícími lety stále lyričtější. Uhrančivá moc obrazů, od nichž je třeba se odvrátit, aby jim bylo rozuměno. Promluvy, obrazy, citáty, vše tu stojí bok po boku dle ideálů hesel francouzské revoluce. "Srozumitelnost skrze obskurnost" v podání mistra, který přesně ví, co chce a sděluje to jediným možným způsobem.(7.11.2010)
-
Toj
Je škoda, že mnoho lidí se nenaučí alespoň respektu. Socialismus je může minout, může se jim nelíbit, ale přinejmenším není třeba urážet tvůrce. Tohle je film-esej, méně srozumitelné než třeba Vachek, ale stále je to silná filmová zkušenost, které určité kvality nelze upřít.(5.11.2010)
-
giblma
I když asi pět, možná i deset minut na mě kouzlo z plátna působilo, nemůžu se zbavit dojmu, že Godard nepodřizuje formu myšlenkám filmu, ale prostě chce jen diváky co nejvíc nasrat. (MFDF Jihlava 2010)(4.11.2010)
-
MarJel
Jak píše Vodou - velmi zneklidňující film. A zároveň je velice inspirující, ne-skeptický a touhu po "vědění" vzbuzující. NEMLUVME S LIDMI, KTEŘÍ POUŽÍVAJÍ SLOVO "BÝT" (v jakémkoliv čase a tvaru). + doporučuju současného filosofa a sociologa Konrada Paula Liessmanna.(15.4.2012)
-
Morloth
Socialismus je vše a nic. Je to dokument, koláž, hraný snímek, komedie, drama, filosofie, politická stať,… Ve třech formálně i myšlenkově zcela odlišných částech nalezneme řadu myslitelných i nemyslitelných sdělení, filmařských postupů-přístupů. Více ZDE.(15.11.2010)
-
Snorlax
Škubánky se špenátem, čili cupanina z nesourodých částí, které někdo může nenávidět a jiný milovat. Jen to jejich spojení vyzní zvláštně. Takhle nějak na mě působí Godardův Socialismus.(25.3.2011)
-
Crawler-D
odpad!Pocit, že sleduji variaci na Plešatou zpěvačku Eugena Ionsca, byl trvalý, intenzivní, nepolevující a dost mrzutý, protože o absurdní drama se nejedná. Godard nejspíš nechtěl hovořit o problémech mezilidské komunikace, ale chtěl sdělit závažné myšlenky. To by ale nesměl být takový egoista a experimentátor, aby 99 % populace bylo vyšachováno z možnosti porozumět jeho slovům. Nakonec se z toho stává čekání na Godota, který by přinesl nějaké vysvětlení nějakou vnitřní koherenci, ale je to marné. Na diváka se tu drze a z vysoka kálí. Tohle není důvod, proč mám rád filmy.(3.11.2010)
-
Pethack
Není to o socialismu. Je to o stejném bordelu, jako ostatní Godardovy filmy. Takže i o socialismu. Jojo, už dlouho jsem se tak příjemně filmově nevyprázdnil...(10.5.2011)
-
danliofer
Dle mého soudu velmi špatný film. Vzít tolik zajímavého myšlenkového materiálu a namixovat ho tak nekonzistentním způsobem, to je lepší rovnou takový film netočit. To, co funguje v knihách typu Kurta Vonneguta, tj. určitá myšlenková roztříštěnost v podobě střípků, kdy si čtenář může knihu otevřít na kterémkoliv místě, kdykoliv ji odložit, přečíst si jen kousek, to prostě u filmového materiálu absolutně nefunguje. Výsledný dojem působí jako slátanina, ač je v ní spoustu zajímavých myšlenek - navíc vložených do úst lidem tak nepravděpodobným, že by je kdy v životě vyslovili. A ještě k tomu z nich režisér dělá jen "tupé panáky", odříkávající repliky, jimž sami nerozumí, tak monotónně, že to až bije do uší... Není artový film jako artový film. Socialismus je jen hra na artový film. Nesmyslný a prázdný ve výsledném účinu.(2.10.2011)
-
Vodou
Velmi zneklidňující film.(11.12.2011)
-
Aelita
Inflace zobrazení. Totální dedramatizace. Krajní absurdita. Porušení všech kinematografických kánonů. Babylonský zmatek. Výsměch říznutý don't-give-a-fuckismem. Mám vlastní verzi o tomto filmu - Godard se povozil na výletní lodi, přičemž zčásti drze, zčásti utajeně natáčel tu na mobil, tu na videokameru jak své souputníky, tak cizí pasažéry, turisty a výletníky – kdo mu přišel pod ruku – a pak to vše sestříhal, nazval to filmem, poslal to na festival pod značkou "Godard" a vrátil si tak peníze za luxusní dovolenou strávenou na lodi. A protože "Godard" je tradiční uznávaná značka, všichni, kdo si tento výrobek koupí, raději umřou nudou, než by přiznali, že výrobek je jednoduše řečeno nepoužitelný. Je přece experimentálně dokázáno, že čím je dražší víno, tím více člověku chutná, i když mu nechutná vůbec. Citát: "... lidé, kteří nevědomky ochutnali dvakrát stejné víno, ale pokaždé jim byla oznámena jiná cena, měli větší potěšení z vína, o kterém věřili, že je dražší. Kdyby mírou potěšení byly pouze dotazníky vyplněné ochutnávajícími, efekt by mohl být přisuzován strachu ochutnávajícího přiznat, že nepozná lepší chuť dražšího vína. Vědci ale také naměřili, že konzumace domněle dražšího vína vede k větší aktivitě v části mozku, která bývá spojována s pocity potěšení. Zdá se tedy, že dražší vína nám chutnají více, ovšem ne pro svou objektivní kvalitu, ale právě pro svou cenu. Kdo není znalec, kvalitu nepozná. Přesto o ni ale stojí, a tak ji odhaduje z ceny. Nabízí se otázka, v kterých dalších oblastech platíme za domnělou kvalitu, ačkoli tu skutečnou neumíme rozeznat." (konec citátu). Profesor ekonomie Antonio Rangel se přiklání k evolučnímu vysvětlení: Lidé k tomu, aby přežili, museli spoléhat i na zkušenosti jiných a přebírat je. Takže když jim někdo sdělí, že něco je pro ně dobré (a cena je symbolem této informace), tak tomu snáze uvěří. Také potěšení z filmu se dá ovlivnit - již dřívější pokusy ukázaly, že lidé lépe hodnotí takový film, o kterém už před jeho zhlédnutím slyšeli, že je dobrý. (viz http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=519937). Neplatí snad totéž i v případě "konzumace" Godarda? Tento režisér, který v roce 1960 stál u zrodu francouzské "nové vlny", získal tenkrát ceněnou pověst kinematografického revolucionáře, a tato pověst-doporučení dodnes působí na mozky diváků, obzvlášť těch, kdo nechtějí zapadnout do průměru či platit za neznalce. Naštěstí nemusím být znalec za každou cenu. Ano, byla jsem zvědavá na to, co Godard řekne o socialismu, ale zjistila jsem, že to jsou jen senilní útržky bývalé slávy - jak Godarda, tak i socialismu. Po třech dnech se mi toto "víno" úplně vypařilo z hlavy a žádná lítost se nedostavila.(27.1.2012)
-
salalala
Bohužel to šlo úplně mimo mě. Fakt mi je to líto, protože bych rád, ale nepochopil jsem to. První třičtvrtě hodina vypadá jak domácí video, záběry na sebe nenavazujou, žádná hudba, přírodní ruchy. Myšlenku jsem vůbec nepochytil a mohlo se to jmenovat úplně jinak a vůbec by to nevadilo. Moc o tom napsat nejde. Přijde mi to jako taková dost bláznivá koláž, kde se Godard chce pravděpodobně vyrovnat s nějakým úpadkem společnosti. Ale dělá to nějak moc složitě a po svým prostě. Moc se mi to nelíbilo a nějak k tomu nemám co napsat. Godard nikdy nebude mým oblíbeným režisérem. Ty dvě hvězdy dávám za ty trošku vtipný pasáže v rodině toho kandidáta ve volbách. Tam mi to přišlo jasný a srozumitelný. Škoda, že takovej neni celej film. 30%(2.11.2010)
-
furioso
Enfant terrible svetovej kinematografie predvádza v dvoch kapitolách dosť vyčerpávajúcu hru so symbolmi, heslami a za výdatnej pomoci asociatívnej montáže mätie každého diváka, ktorý by očakával jasnú výpoveď alebo nebodaj režisérovu pomoc. Výsledný obraz tejto koláže si musí poskladať každý sám a pokiaľ neovláda francúzštinu pomocou mu rozhodne nebudú ani skratkovité titulky. Diskusie vedené po filme však budú isto dlhé (teda pokiaľ film nezmetiete zo stola ako totálne nestráviteľný experiment). Akékolvek bodové hodnotenie je pri tomto filme absolútne nezmyselné zato hviezdičky vynechám.(30.3.2011)
-
mcleod
Quo Vadis Europa? Dokonalá výpověď o znechucení nad současným společensko-ekonomickým stavem Evropy a výstraha před jejím dalším směřováním stejným směrem. Dobře si rozmyslete, za co chcete bojovat, protože byste toho taky mohli dosáhnout. Jean Luc Godard představuje nepatrné záchvěvy jedné krásné idey pod masivním nánosem všudypřítomné neoliberální propagandy a povrchním neoliberálním pozlátkem. Záchvěvy v našem uvažování, v našem chování, v našich názorech. To všechno je pryč. Vaše komedie je zbytečná. Zároveň se zamýšlí nad důvody odvrácení Evropy (západní) od krásných myšlenek pomoci bližnímu sociálním státem. Ubohá Evropa. Neoslavovaná, ale ponížená znovu dosaženou svobodou. Ztracené iluze, ztracené hodnoty, to je to, co dnešní Evropu trápí a potápí. Používáme až příliš často slovo "mít", místo slova "být". Peníze byly vynalezeny, aby se lidé nemuseli dívat do očí. Jako správný socialista na závěr Godard jasně navádí k řešení, které vrátí Evropě její zašlou krásu: Když zákon není spravedlivý, má spravedlnost přednost před zákonem. Nevím, jestli to bylo myšlenkovou intenzitou tohoto filmu, jeho originálním zpracováním nebo prostě tím, že s Godardem bez větších výhrad souhlasím, ale toto dílo považuji za jeden z nejlepších filmů, jaké jsem poslední dobou viděl.(10.3.2012)
-
Fosgo
Jak uvařit film?.... Děj rozkouskovat do krátkých útvarů , ve kterých se vyskytuje mnoho snadno zaměnitelných postav. Zahustit pak skládačkou filmových obrazů vlastních i citacemi slavných děl (různé technické kvality i různorodé vypovídací hodnoty). Jemně přidat části hudebních skladeb, ale i šumy, hluky a nesrozumitelně znějící hlasy. Dodat trocha historie lidstva ...bez minimální reflexe. Nezbývá než dokořenit ještě myšlenkami (často vytrženými ze souvislostí) hluboce filosofickými i bezmezně plytkými. Prostě - pejsek a kočička vařili dort ... krmě je to značně různorodá a v celku takřka nestravitelná. Panu kuchaři se dílo příliš nepovedlo, ale vaříval kdysi ... jedna báseň.(5.11.2010)
-
christiene
Asi jsem to nepochopila, ale asi jsem nebyla jediná... V průběhu projekce zbaběle uteklo asi 30 lidí. Já hrdině vydržela až do konce. I když... kdybych seděla na kraji řady a ne přímo uprostřed, tak jsem asi taky prchla. Viděno na MFDF Jihlava.(31.10.2010)
