Reklama

Reklama

Socialismus

  • Česko Film Socialismus (více)
Trailer

Obsahy(1)

Jedné noci vyzvou dva sourozenci zcela vážně své rodiče, aby jim vysvětlili význam slov Volnost – Rovnost – Bratrství. Dětsky upřímná otázka nedovoluje omezit se na otřepaná klišé, a tak rodiče a s nimi i tvůrci a diváci musejí bilancovat, odkud vzešly a kam dospěly tyto ideály. Během projížďky výletní lodí po Středozemním moři se otevře horizont s množstvím dalších otázek, příběhů, událostí, iluzí, mýtů a lží. Koláž názorů náhodných pasažérů, mezi nimiž jsou válečný zločinec se svou vnučkou, významný francouzský filosof Alain Badiou, americká zpěvačka Patti Smith, či moskevský pohlavár, se prolíná s různými obrazovými materiály, které nás přemístí do Egypta, Palestiny, Oděsy, Hellas, Neapole či Barcelony.
Jean-Luc Godard, enfant terrible světové kinematografie a jeho šest spolupracovníků, natočili společný opus o nenaplněných ideálech západní společnosti plný kritické sebereflexe, nečekaných spojení, umělecké kreativity a vtipu. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (47)

salalala 

všechny recenze uživatele

Bohužel to šlo úplně mimo mě. Fakt mi je to líto, protože bych rád, ale nepochopil jsem to. První třičtvrtě hodina vypadá jak domácí video, záběry na sebe nenavazujou, žádná hudba, přírodní ruchy. Myšlenku jsem vůbec nepochytil a mohlo se to jmenovat úplně jinak a vůbec by to nevadilo. Moc o tom napsat nejde. Přijde mi to jako taková dost bláznivá koláž, kde se Godard chce pravděpodobně vyrovnat s nějakým úpadkem společnosti. Ale dělá to nějak moc složitě a po svém prostě. Moc se mi to nelíbilo a nějak k tomu nemám co napsat. Godard nikdy nebude mým oblíbeným režisérem. Ty dvě hvězdy dávám za ty trošku vtipné pasáže v rodině toho kandidáta ve volbách. Tam mi to přišlo jasné a srozumitelné. Škoda, že takový neni celý film. 30% ()

Aelita 

všechny recenze uživatele

Inflace zobrazení. Totální dedramatizace. Krajní absurdita. Porušení všech kinematografických kánonů. Babylonský zmatek. Výsměch říznutý don't-give-a-fuckismem. Mám vlastní verzi o tomto filmu - Godard se povozil na výletní lodi, přičemž zčásti drze, zčásti utajeně natáčel tu na mobil, tu na videokameru jak své souputníky, tak cizí pasažéry, turisty a výletníky – kdo mu přišel pod ruku – a pak to vše sestříhal, nazval to filmem, poslal to na festival pod značkou "Godard" a vrátil si tak peníze za luxusní dovolenou strávenou na lodi. A protože "Godard" je tradiční uznávaná značka, všichni, kdo si tento výrobek koupí, raději umřou nudou, než by přiznali, že výrobek je jednoduše řečeno nepoužitelný. Je přece experimentálně dokázáno, že čím je dražší víno, tím více člověku chutná, i když mu nechutná vůbec. Citát: "... lidé, kteří nevědomky ochutnali dvakrát stejné víno, ale pokaždé jim byla oznámena jiná cena, měli větší potěšení z vína, o kterém věřili, že je dražší. Kdyby mírou potěšení byly pouze dotazníky vyplněné ochutnávajícími, efekt by mohl být přisuzován strachu ochutnávajícího přiznat, že nepozná lepší chuť dražšího vína. Vědci ale také naměřili, že konzumace domněle dražšího vína vede k větší aktivitě v části mozku, která bývá spojována s pocity potěšení. Zdá se tedy, že dražší vína nám chutnají více, ovšem ne pro svou objektivní kvalitu, ale právě pro svou cenu. Kdo není znalec, kvalitu nepozná. Přesto o ni ale stojí, a tak ji odhaduje z ceny. Nabízí se otázka, v kterých dalších oblastech platíme za domnělou kvalitu, ačkoli tu skutečnou neumíme rozeznat." (konec citátu). Profesor ekonomie Antonio Rangel se přiklání k evolučnímu vysvětlení: Lidé k tomu, aby přežili, museli spoléhat i na zkušenosti jiných a přebírat je. Takže když jim někdo sdělí, že něco je pro ně dobré (a cena je symbolem této informace), tak tomu snáze uvěří. Také potěšení z filmu se dá ovlivnit - již dřívější pokusy ukázaly, že lidé lépe hodnotí takový film, o kterém už před jeho zhlédnutím slyšeli, že je dobrý. (viz http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=519937). Neplatí snad totéž i v případě "konzumace" Godarda? Tento režisér, který v roce 1960 stál u zrodu francouzské "nové vlny", získal tenkrát ceněnou pověst kinematografického revolucionáře, a tato pověst-doporučení dodnes působí na mozky diváků, obzvlášť těch, kdo nechtějí zapadnout do průměru či platit za neznalce. Naštěstí nemusím být znalec za každou cenu. Ano, byla jsem zvědavá na to, co Godard řekne o socialismu, ale zjistila jsem, že to jsou jen senilní útržky bývalé slávy - jak Godarda, tak i socialismu. Po třech dnech se mi toto "víno" úplně vypařilo z hlavy a žádná lítost se nedostavila. ()

Reklama

seeker23 

všechny recenze uživatele

Po dlouhé době film, na který bych mohl chodit stále dokola. Godard nestratil svůj smysl pro humor, navíc je s přibývajícími lety stále lyričtější. Uhrančivá moc obrazů, od nichž je třeba se odvrátit, aby jim bylo rozuměno. Promluvy, obrazy, citáty, vše tu stojí bok po boku dle ideálů hesel francouzské revoluce. "Srozumitelnost skrze obskurnost" v podání mistra, který přesně ví, co chce a sděluje to jediným možným způsobem. ()

Baxt 

všechny recenze uživatele

A liberal muslim homosexual ACLU lawyer professor and abortion doctor was teaching a class on Karl Marx, known atheist: ”Before the class begins, you must get on your knees and worship Marx and accept that he was the most highly-evolved being the world has ever known, even greater than Jesus Christ!” _ At this moment, a brave, patriotic, pro-life Navy SEAL champion who had served 1500 tours of duty and understood the necessity of war and fully supported all military decision made by the United States stood up and held up a rock: ”How old is this rock, pinhead?” _ The arrogant professor smirked quite Jewishly and smugly replied: "4.6 billion years, you stupid Christian” _ ”Wrong. It’s been 5,000 years since God created it. If it was 4.6 billion years old and evolution, as you say, is real… then it should be an animal now” _ The professor was visibly shaken, and dropped his chalk and copy of Origin of the Species. He stormed out of the room crying those liberal crocodile tears. The same tears liberals cry for the “poor” (who today live in such luxury that most own refrigerators) when they jealously try to claw justly earned wealth from the deserving job creators. There is no doubt that at this point our professor, DeShawn Washington, wished he had pulled himself up by his bootstraps and become more than a sophist liberal professor. He wished so much that he had a gun to shoot himself from embarrassment, but he himself had petitioned against them! _ The students applauded and all registered Republican that day and accepted Jesus as their lord and savior. An eagle named “Small Government” flew into the room and perched atop the American Flag and shed a tear on the chalk. The pledge of allegiance was read several times, and God himself showed up and enacted a flat tax rate across the country. _ The professor lost his tenure and was fired the next day. He died of the gay plague AIDS and was tossed into the lake of fire for all eternity. ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

tolik už bylo stížností, na tmářství (obscurité) nejen posledního Godardova filmu, na tak řečeno snobskou nesrozumitelnost podání, a zajisté si na totéž neméně hlasitě stěžovali ti, kdo s oblibou odsuzují lapidárně podávané filmy řečněním o banalitách a stříbrných podnosech, jaké údajně nedávají výzvu k vlastnímu aktivnímu chápání a chápání se (filmů). jsem ovšem přesvědčen, že kdyby se do slov dalo přeložit, co Godard "říká" filmovým obrazem, a on by tedy totéž vyřkl verbálně, dostihla by ho přesně tatáž obvinění: ze snobismu a elitářství. tak se věci (les choses) mají. takový už je úděl, ze kterého si, jak věřím, umělec (tento i obecně řečeno) nic nedělá (comme ça). prostě jen tak. ale to je zbytečná úvaha, protože přeložit obraz do řady slov možné není, zvláště ne pohyblivý a zvláště ne ten, pod kterým je podepsaný J-LG. jen mě tak napadlo, jak případné vlastně jsou i ty reakce, které už snad ani nemohou být vzdálenější filmu, od něhož se odrážejí, filmu mimo jiné tématizujícímu nevyslovitelnou nesnáz porozumění a sveřepou lidskou neochotu o porozumění vůbec usilovat. zejména, pokud jde o obraz, obraz rozvíjený v čase a obraz rozvíjený v čase, syntetizovaný s hudbou, respektive zvukem a "mezi řádky" doplněný o text. u ohromného množství filmů zůstává překážkou rozumění abstraktním obsahům v následnosti obrazů kódovaným nebývale úzké sepětí filmového (multi+inter/)média s hmotnou skutečností jako takovou. s výjimkami milovníků filmů mnoha vynikajících avantgardistů se i většina diváků naučila vnímat film jakožto něco daleko více konkrétního než abstraktního a témata se jim poté poodkrývala jen v jakýchsi svatých, nepředpověditelných okamžicích citového doteku mezi nimi a plátnem. a co je na tom špatného. ale co když dotek nenastane? je více než méně osamocený lidský rozum až tolik nemohoucí, že zůstane jen slepě tápat v tmách? Godard v Socialismu dosáhl skvostného účinku, který více než kdy jindy a kde jinde svádí abstrahovat obrazy a dekódovat je jako obecné hodnoty vážící se k sobě nejinak, jak na oděském schodišti a ústřední lodí vzpomínaný Ejzenštejn vyjadřoval pojmem "intelektuální montáž". a na tomto místě by měl správně každý povzneseně mávnou rukou a prohodit: "a co má být? není zdaleka první, ani jistě poslední, kdo ovládl film logikou intelektu, a proto jen za to velkou chválu nezasluhuje", ale ono nezůstává jen u toho. zároveň s tím Godard zachoval i apriorní konkrétnost, "reportážně" autentickou realističnost filmového záběru, kterou pravidelně připomíná nejen v záběrech na horizont oceánu a nahodile se vlnící mořskou hladinu - záběry natolik bezprostřední, až vedou oči diváka k úsilí proniknout pohledem hmotnou skutečnost na povrchu a dosáhnout neméně reálné skutečnosti transcendentní pod, respektive za povrchem, za obrazem. ostatně, každý umělecký obraz vede k tomu, co je za obrazem a současně přítomno v něm, přímo před lidským zrakem, kterému však vždy o nejnepatrnější krůček uniká. to je, velmi hrubě opsáno, to, jak si představuji ikonickou podstatu i filmového uměleckého obrazu. Godard svedl zkrotit filmové prostředky do zábavné, intelektuálně rozvíjené autorské deklarace s politickými obsahy a (co víc!) nijak se při tom nezpronevěřil kráse neodmyslitelně vlastní bezprostřednímu obrazu jako takovému, zobrazování jako takovému, filmování. nehledě na to, že Godardovy obrazy jsou často velmi příkře aranžované, nebo nepůvodní, kompilované, jak už je mistrovým zvykem. () (méně) (více)

Galerie (22)

Zajímavosti (1)

  • Loď, na které se film natáčel, se jmenuje Costa Concordia. V roce 2006, v době svého dokončení, to byla největší italská loď svého druhu. Do obecného povědomí ale vstoupila až poté, co v lednu 2012 narazila na skálu a ztroskotala na mělčině u toskánského pobřeží. Přes 4200 lidí bylo evakuováno, 32 lidí se nepodařilo zachránit. (Stegman)

Reklama

Reklama