Koncert

Prvních asi půl hodiny to vypadalo na skvělou komedii, ale pak se to začalo hatit. (22.10.2012)

Jeden charismatický ruský dirigent a jeden 30 let starý sen o dokonalé harmonii. Andrej Filipov si rozhodně zaslouží, aby se dočkal svého Čajkovského, a vy mu v tom dozajista budete držet palce. Navíc se taky velmi pobavíte, protože na pomoc si Andrej přizve már skutečně skrz naskrz ruských kumpánů, kteří obstarají slušnou dávku humoru. Le Concert zkrátka rozhodně stojí za shlédnutí a pro fanoušky hudby to platí dvojnásob. P.S.: Pro fanoušky klasiky trojnásob. P.P.S.: Pro fanoušky Mélanie Laurent čtyřnásob. P.P.P..S.: Už držim hubu.. (16.12.2011)

Přemýšlím, jestli by tento film fungoval bez židovského bolu, Brežněva a rozpustilých cikánů … jasně že fungoval!!! Přeci nepotřebujeme kečup, hořčici a glutaman sodný, abychom si užili chuť skvělé filmové potravy. Pokud odhodím všechny své niterní předsudky … moc se mi to líbilo, bylo to pěkné, bylo to milé, bylo to příjemné. (01.04.2019)

Snímek, který má docela dobrý základ, kdy vyhozený dirigent chce ve své scéně, kde dělá uklízeče, dokázat něco, co je na první pohled šílené - dát dohromady po třiceti letech staré muzikanty a jet jako zástupce ruské hudby do Paříže. Postupně se z toho vytratí náboj a absurdita a je to celkem očekávané a nezáživné. (11.05.2017)

Hrozně nekonzistentní film. Koncert se chvílemi tváří jako crazy comedie o srdnatých Rusech a ruských menšinách, které mají do puntíku splnit představy o zažitých stereotypech (scénka s židovským muzikantem, který namísto zkoušení prodává po hospodách kaviár, je skoro obludná). Někdy snímek naopak vypadá jako seriózní drama o nepřekonatelné vášni k hudbě... Celá ta neuvěřitelná a bláznivá zápletka by možná fungovala v komediálním podání, ale jelikož v závěru převažuje dramatická linka, působí to celé strašně hloupě. (08.03.2012)

Ruská duše v moderní době. Místy vtipná, místy hrající na city, celkově průměrná podívaná. Asi nejvíc mi dojem pokazila přílišná vykalkulovanost děje a to nepřevážila ani půvabná ML ani krásná Čajkovského hudba... Promiň Milane, ale nemůžu jinak ;-) (20.07.2014)

5* přistupoval jsem k tomuto filmu jako ke kultivované komedii a vyloupl se z toho opravdu skvost. Tento mix dramatu a crazy komedie mi prostě perfektně sedl. Možná tohle některým uživatelům vyznívalo kýčovitě, navíc ve spojení se srdceryvným příběhem na pozadí, ale na mě to tak nepůsobilo (a nebo mám takovou podbízivost rád ;-) a nebojím se ho proto doporučit a věřím, že by si zasloužil vyšší hodnocení. Ve filmu byli nadmíru dobře vystiženy charaktery jednotlivých postav i mentalita ruského národa, stejně jako mediální kapitalistické mašinérie. PS: viděl jsem verzi s titulkami, dabovanou verzi si nedokážu přestavit a asi bych se jí vyhnul. [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (30.05.2016)

To, co je na tomto filmu nejúchvatnější, je samotný Čajkovského houslový koncert. Ten fantastickým způsobem, který svou dokonalostí dokáže pohnout i kamenem, zahrál Budapešťský symfonický orchestr s houslovou sólistkou Sarah Nemtanu. Komediální stránka filmu je skvělá. Ta směsice ruštiny a francouzštiny, s hrstí hebrejštiny a špetkou cikánštiny je svižná, hravá a snad i též bizarní. A především je vtipná a baví. Ten odkaz dávného dramatu je snad až příliš vtíravý a vydírá. Naštěstí je tu stále ten humor a hudba. Rád, s nadšením a porozuměním poslouchám teskné, žalostné i veselé kvílení smyčců klezmeru. V těch tónech se odhaluje část z tajemství života a smrti. Podobně to mám i s cikánskou hudbou, kde se v jedné skladbě může ukrývat bezbranná radost i nekonečný smutek zároveň. A nesmí se zapomenout na ty zatoulané noty na dně číše, bez kterých by byl svět o mnoho chudší ve výrazech i prostředích. Čajkovskij ukryl celou tu tklivou a vznešenou krásu odkazu starobylé hudby v těch nebeských tónech houslových strun. Celý jeden i všechny národy proměněné v noty a tóny, které dokáží uchvátit svého posluchače a odnášet ho k výšinám stolové hory, na které se pozvedává ambrosie k přípitku nesmrtelnosti. Hlavní postavou je bývalý slavný dirigent Andrej Simonovič Filipov (zajímavý Alexej Guskov), který se díky neopakovatelné možnosti pokouší smířit se životem i svou vlastní minulostí. Andrejovi zdatně pomáhá jeho nejlepší přítel s velkým srdcem a umný cellista Alexandr Abramovič Grosman (příjemný Dmitrij Nazarov). Třetím do party drzých pořadatelů zahraničního výletu je přesvědčený komunista a manažer orchestru Ivan Gavrilov (solidní Valerij Barinov). Hlavní ženou je houslová sólistka s tajemstvím minulosti Anne-Marie Jacquet (šarmantní Mélanie Laurent). Z dalších rolí: ředitel pařížského divadla Chatelet Olivier Morne Duplessis (François Berléand), Annina opatrovnice a manažerka Guylène de La Rivière (Miou-Miou), Oliverův zneužívaný asistent Jean-Paul Carrère (Lionel Abelanski), ambiciózní sponzor orchestru Pjotr Treťjakin (Vlad Ivanov), Andrejova oddaná manželka Irina (Anna Kamenkova), živelný cikánský virtuos Vassili (Anghel Gheorghe), starý kšeftař Viktor Vikič (Alexandr Komissarov), jeho talentovaný syn Moïse (Vitalie Bichir), či samolibý šéf Velkého divadla Leonid Viničenko (Valentin Teodosiu). Petr Iljič Čajkovskij není mrtev. Jeho nesmrtelná hudba stále žije a vynáší nás do chvilek a momentů povznášejícího se pocitu života, kdy zrovna můžeme rozumět tomu nesmyslnému smyslu. (05.04.2016)

Samotny koncert, zazitek. (31.03.2020)

68. Zlatý Glóbus za rok 2010 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Francie (26.12.2010)

Zpočátku nápaditá komedie příliš sází na stereotypy. Rusové jsou v ní takřka bez výjimky vyobrazení jako vypočítaví podnikavci, kteří využijí první příležitosti stát se ilegálními imigranty ve Francii. Silně melodramatický závěr pak díky tomu působí trochu odtažitě. Pokud se ale přes to dokážete přenést, koncert je odpočinkovou podívanou s dobrým koncem. (29.09.2010)

"Koncert není psychoterapeutická seance..." Tenhle "Koncert" byl pro mě ve své první půlce něco strašně těžko uchopitelného. Bizarní komedie či snad totální parodie říkal jsem si ve chvíli, kdy svatbu v typickém ruském stylu ukončí nepochopitelná přestřelka. V tu chvíli jsem měl chuť film vypnout, protože s mým nepříliš kladným vztahem k Rusku mě jaksi nebavilo se dívat na komedii o ruském stylu života. A nebýt doporučení od Ideé_Fixe, asi bych to fakt udělal... Má trpělivost byla zkoušena ještě notných pár desítek minut, kdy "hráči/(ne)hráči" "orchestru/(ne)orchestru" konečně dorazí do Paříže a vše zdá se směřuje k totální frašce...A pak jako by někdo mávnul kouzelným proutkem a mě se chtělo (spolu s bizarní postavičkou "agenta" orchestru a nostalgika po starých komunistických časech) křičet: "To snad není možný, Hospodine ty jsi..." Nejprve silné dialogy mezi dirigentem Filipovem a jeho vysněnou sólistkou o jeho snu dosáhnout "hudebního absolutna" a "konečné harmonie" a jejím pátrání po svých skutečných rodičích, poté chvíle napětí, pár laciných vtípků, proložené dialogem, němž zazní přirovnání o hraní v orchestru ke skutečnému komunismu. Pak už ale následuje naprosto nadzemské finále s úchvatným Čajkovského houslovým koncertem a závěrečnou pointou celého filmu. Těžko hodnotit, jsou to dva filmy v jednom (nepříliš vtipná ruská komedie a opravdu silné francouzské drama), ale protože se říká, že "konec dobrý, všechno dobré", dávám i já nakonec hodnocení nejvyšší. Asi i proto, že sám tak trochu věřím, že "hudba nám někdy pomáhá vyrůst, dává nám odpovědi...hudba je čistá, hudba v nás, hudba která z nás nechce ven" (20.03.2019)

Většina flashbacků mi přišla ve filmu zbytečná a tak trochu v kvalitativním rozporu se zbytkem filmu, jinak ale (jako evropská koprodukce) víc než povedené. 80% (02.06.2013)

Povedený film s prvky politické satiry o naplnění a neplnění velkých, nejen hudebních, snů. (18.06.2014)

Taký disidentský príbeh o popoluške v mužskom vydaní. To zháňanie osadenstva pre nový Baľšoj ťiátr po všetkých čertoch nemalo chybu a k tomu burácajúca hudba, to bol naozaj zážitok. Hudba a celý zvuk je silnou stránkou filmu, ako inak keď ide o koncert, výnimočne som si film musel pustiť nie na sluchátka, ale na externú reprosústavu pre maximálny zážitok. Hľadanie konečnej harmónie sa podarilo a našiel som ju aj ja v tomto filme. Prispela aj krásna huslistka, to nebudem zapierať. –––– Andreji, já se s tebou rozvedu...! Jestli tam nepojedeš. –––– Obchodovat, to je jako jezdit na kole. To se nedá zapomenout. –––– Moje babička říkala: Slunce vychází ráno. Vždycky ráno, nikdy né večer. –––– Ruský prezident je pozván na mou daču. Máme západní Evropě zarazit plyn?! (13.09.2014)

Postřehy sem píšu průběžně, hvězdičky dám až na konci. 1)Teď musím říct, že jsem nikdy neviděla vtipněji přednesenou nabídku na čtení z ruky. 2) Cikán v divadle, když zahrál, to bylo na slzy v očích. KONEC: Nelze, než dát tomuto skvostu pět hvězd a být možnost dát deset, dám jedenáct. Naprosto neuvěřitelný závěr, kterému lze vytknout pár věcí jen ne tu opravdovost. Milovník hudby zaplesá, bezvěrec (jako jsem já vůči vážné hudbě) zatouží po Čajkovském. PS: Tento film je tím, čím lze zacelit duši. PS2: Jen tady lze vidět, jak opravdu vůbec nefunguje americká upoutávka na evropský film. Nekoukejte tady na video a pusťte si film. (01.05.2011)

Čajkovský se dočkal krásné pocty. Nádherně emocionální snímek, jenž funguje jako poklona jeho hudbě; portrét vášní, jaké jeho hudba vzbouzí; hrozící šílenství, jenž může vyplynout z posedlosti jím. To vše v natolik ruských kulisách, že by se i Čelakovský zastyděl. Celé toto dílo má totiž silnou ruskou duši, francouzský půvab a... Čajkovského. Scénář je vysloveně jen půdorys na kterém staví skvělí herci, skromný kameraman Dailland a Radu, jenž je vypravěčem, který dokáže nadchnout, rozesmát i dojmout. Promiňte, jdu rozbít prasátko a vyrazit někam na klasiku, třeba potkám i Mélanii. Chtěli hrát - nemohli, chtějí hrát - nemůžou, tak si svojí šanci ukradnou, užijou a nenechají vzít!... 100% (13.07.2011)

Přenádherný film jednoho z mých nejmilejších režisérů. 5 hvězdíček nejen pro to, že jsem milovnice vážné hudby (i té méně vážné). Smích přes slzy, slzy přes smích, takový je film Radu Mihaileanu a nekonečné emoce- v kontextu celého filmu- v závěrečném Čajkovského houslovém koncertu D dur. https://www.youtube.com/watch?v=aOPGepdbfpo (12.04.2014)

Zápletka je příjemně absurdní, druhá polovina filmu se ale překlopí do dramatu o zůčtování s minulostí, která smrdí kýčem na sto honů. (05.10.2012)

Vážné, příjemné a s nádechem humorného srovnání "východu a západu". (24.11.2012)