Koncert

Je to za tři a půl šternu. (08.07.2014)

Závěrečná scéna příběhu je naprosto nereálná. Pokud však tohle skousnete, máte na talíři krásný a téměř dokonalý film !!! (17.09.2014)

Tvůrcům se povedla řádná švejkovina!Alexej Guskov má opravdu sexy očička a nádherná Laurent je opravdu krasavice i po letech od natáčení.Dokud to půjde, chci ten film vidět ještě jednou v klidu, a ne že budou pod okny řvát děcka. (23.07.2023)

Ve snímku je celá řada podivných věcí, až druhé zhlédnutí cítím o poznání příznivěji. Koncert chce být filmem hudebním, dramatickým i vtipným, a to komedií ostrou, satirickou, ironickou, drzou, ale i hloupou - prvky scénáře do sebe naráží a pokusy o dojetí na mě znovu nefungují. Jejich příchutě jsou však dobré a stojí na kvalitně napsaných dialozích. 75 % (12.01.2024)

Přestože se v budování komiky využívá klišé o divoké, ale zároveň citlivé a melancholické ruské duši, rasových stereotypů o romech a židech, stejně tak bordelu v postsovětském Rusku, nelze upřít dobrý casting, timing pro gagy a dravé tempo v první půli (takové kusturicovské to je). Ovšem po příjezdu Rusů do Paříže se staví na typu humoru o buranech v lepší společnosti a i ten v průběhu ustupuje absurdní zápletce, tentokrát využívající klišé o Rusku sovětském. V závěru nás proto drtí Brežněv s gulagy a jako bonus k tomu výlevy o síle a důležitosti hudby. Druhá slza kape, dojetí nad svým dojetím rozněžňuje, Kundera se směje. (01.04.2010)

Jediné, co mi trochu vadilo byly příliš ostré předěly mezi komediálními a vážnými částmi. Zejména komediální části mě, na rozdíl od nevtipných trapáren, které jsem v poslední době viděl (popř. nedokoukal), velmi bavily. Koncertní scéna je skutečným vrcholem filmu. (03.01.2011)

Spousta krásy zaobalena ve špatném obalu a podána na špatně natřeném podnose...Jinými slovy co mohl být naprosto úžasný zážitek se ukazuje až v poslední půlhodině a to je veliká škoda. Už pro to, jak sympatické obsazení obsazení se nám nabízí. Bohužel se mu během filmu nedostane dost prostoru. Jako by už při psaní scénáře všichni mysleli na to, jak to krásně zakončí... A to mne mrzí. Tchajkovského i Mélanie Laurent mám velmi rád... (03.11.2010)

musím přiznat, že převážná většina filmu, která byla spíš parodií, než opravdou komedií, mě zase až tak nesedla, k celkovému hodnocení přispěl mamutí silou závěrečný opravdový koncert, poznámka - časové zařazení mi připadalo také značně matoucí, předpokládal bych, že by se děj měl odehrávat tak o 20 let dříve, než je ve filmu zmíněno... (04.08.2011)

3.9.2010 Výborná komedie. Horší drama. Skvělá hudba a výborní herci. Patos stravitelný a kýč uměřený. Sice to mohlo být kratší, takže ke konci původní nadšení trochu opadlo, ale i tak to pro mě byl zážitek. (03.09.2010)

3,5 zaookrouhuji na čtyři, protože jsem se v některých momentech opravdu pořádně zasmál. Koncert není ani trošku "drama", jak se píše v kolonce výše, ale čistá komedie. A dobrá komedie. Originální námět pomsty před 30 lety vyhozeného dirigenta, který zfalšuje smlouvu a na poslední chvíli svolá svůj starý orchestr, jehož členové si v "tělesu" nezahráli už velmi dlouho a všichni pak jedou zahrát bez zkoušky do prestižního pařížského divadla. Příběh je samozřejmě velmi nadsazený, uvolněný, místry lehce ujetý.. ale drží výborně pohromadě a slabší místa jsou překryta silnějšími momenty.. Todle je kvalitní zábava! (19.03.2011)

Výborně vystavěný film scénu po scéně se začne poněkud překvapivě rozplývat do ztracena ve chvíli, kdy ho v poslední třetině pohltí dramatická složka filmu. Ta sice taky není špatná, ale působí jak z jiného filmu, jako kdyby scénaristi byli dva a každý napsal jen část. Vcelku Koncert beru ale jako poctu hudbě a jako perfektní hořkou životní komedii s vykreslením typické ruské povahy. Jeden z takových těch malých velkých filmů, který svým koncem dokazuje, že částečný happy end za zvuku Čajkovského hudby může být poetickým i grandiozním zakončením zároveň. 85% (11.05.2013)

Páni…! Koncert. Doslova a do písmene. Koncert herecký scénáristický, režijní i hudební. Zpočátku rozverná slovansko-balkánská nevázanost, připomínající zlaté časy Grgy Pitiče :-) postupně přechází do vážných tónů s překvapivým rozuzlením během závěrečného Čajkovského Koncertu pro housle a orchestr. V kontextu celého filmu se při závěrečných tónech Čajkovského hudby člověk opravdu jen stěží ubrání slzám… (22.11.2013)

Zprvu jsem si říkal - dobrá crazy komedie. Později, když se do toho zamíchali ti Romové, říkám si, no kdysi se dělaly lepší crazy komedie, tohle je nějak moc akční... A pak jsem si říkal zase - nač ten sentiment a politika? Takový mišmaš to je - trošku taky parodie na ruskou povahu, židovské kšeftování, různé přivydělávky po Paříži... A nakonec dost vážný konec o osudu jedné dívky, jejichž rodiče nechal Brežněv odsunout na Sibiř... Navíc s nádhernou hudbou Čajkovského. Takže se to předce jen vyšroubovalo na čtyři hvězdičky. (22.04.2019)

Vesele :-D! Blaznivi Rusi, Cigani, Zidia.. - muzikanti, vsade chaos, trocha lasky a jedna hadanka z minulosti; dobre pozeratelne, 4* si zasluzia. (13.01.2014)

Le Concert ten film má tak má prostě takovou zvláštní hudební atmosféru, kterou vdechujete jako kyslík, přitom si utahuje z Rumunů, židů a komunistů. Mít příležitost po 30ti letech čekání odehrát svůj vysněný koncert, s narychlo postaveným orchestrem v Paříži je prostě výzva, tahle kombinace hudebního dramatu a komedie se opravdu zdařila. Při sledování koncertu ke konci filmu jsem měl chuť uchopit smyčec a hrát tak bravurně jako Mélanie. (20.01.2012)

No teda, tohle mne prostě emočně dostalo! Mooooc pěkné! K filmu jsem po zdejších vlažných komentářích přistupoval opatrně a s velkými otazníky. V podstatě bych se k němu asi ani nedostal nebýt toho, že v něm hraje má oblíbená Mélanie Laurent. Užil jsem si to, nelituju a jsem strašně moc dojatý. Je to takový tragikomický příběh, který může potkat každého z nás. Život Andreje Filipova se změnil před třiceti lety, kdy byl vyhozen z pozice dirigenta orchestru Bolšoj. Tato dávná křivda a jedno velké tajemství mu dráždí svědomí, proto se rozhodne zorganizovat malý podvod a s falešným orchestrem vystoupit na koncertě v Paříži po boku zdejší houslistky Anne-Marie Jacquet… Z počátku to vypadá na čistokrevnou komedii, kde se svérázný ruský humor mísí s tím francouzským. Jenže postupem času dostává příběh závažnější podtóny a přesune se spíše k dramatu s občasnou humornou vložkou. Právě tato vnitřní rozervanost snímku mi tentokrát vůbec nevadila. Naopak, způsob podání příběhu se mi moc líbil. Důležitým prvkem filmu je hudba. Nejsem sice žádný odborník na klasickou hudbu a ani ji nijak nevyhledávám, ale na rozdíl od novodobých a pro mne nepochopitelných hudebních stylů poznám, když je v klasické hudbě něco dobré. Proto mne závěrečný koncert „Čajkovskij“ docela dostal. Ona se tady totiž uzavřela i dějová linie filmu, odhalilo tajemství o kterém jsem si celou dobu myslel, že bude trošku jinak. Herecké výkony naprosto přirozené. Dokonce mi připadalo, že se zde natáčeli úplně obyčejní lidé, které životy svých postav jen nehrají, ale prostě žijí. Samozřejmě dominuje Alexej Guskov, Dmitrij Nazarov a jedinečně kouzelná Melánie Laurent. Vím o ni, že je kromě herečky i výborná zpěvačka, ale zajímalo by mne, zda umí i hrát na housle, protože pokud to jen předstírala, vypadalo to opravdu velkolepě. Musím tedy říci, že mne film potěšil a trošku jsem v rozpacích z některých zde až příliš kritických komentářů. Já si jej dám za nějakou dobu znova a jsem přesvědčen, že si jej opět užiju… (24.08.2013)

Velké překvapení! Zpočátku typická ruská komedie o zájezdu falešného orchestru "Bolšoje těátru" do Paříže. Tam jsem oceňoval, jak ti Rusi dokážou ze sebe udělat úplné pitomce. Ale je tu i druhá část, která se přeladila na úplně jinou notu. Nabralo to vážnější podtón, ale ani ten nebyl vůbec špatný. Andrej Filipov se snaží napravit třicet let starou křivdu, zaviněné komunistickými zločinci a to přináší velké emoce. A pak přišel závěr! Nádherné tóny Čajkovského hudby mi vháněly slzy dojetí do očí. Že se to stane mě, zapřísáhlému rockerovi mě opravdu překvapilo! (01.10.2013)

Čajkovského houslový koncert D-dur je jedním z vůbec nejpatetičtějších a nejsentimentálnějších děl hudební historie. Vznikl totiž z lásky (Petra Iljiče a houslového virtuosa Yosifa Kotka). Pokud k tomuto koncertu připojíte ještě další sentimentalitu a patos v podobě tklivého příběhu o židovských hráčích vyhozených Brežněvem z orchestru hrajících opět po 30 letech a hledání rodičů houslistky, která má koncert interpretovat, skoro jsem si říka, že tohle prostě nemůže fungovat. Ano, je to pohádka, je to limonáda, ale světe div se, ono to opravdu fungovalo, což podpořili skvělými hereckými výkony všichni zůčastnění s velkou ruskou citlivou duší i francouzským šarmem a elegancí. Shodou okolností jsem stejný den ráno psal komentář k filmu Legenda o 1900 a nelíbil se mi jeho přílišný patos. V Koncertu je patosu a sentimentu asi tak 1000x víc, ale ti rusové a francouzska to holt dokázali podat stravitelněji, ale největším zásluhu na tom má stejně ten houslový koncert Petra Iljiče, u kterého brečím normálně i bez dojemného příběhu. (10.07.2010)

Paródia na hudobné pretromfnutie Bolshoi orchestra ma celkom pobavila, ale duchovne "vážna stránka" a trápny sentiment gulagu môj dojem z výborného film smutne ukončil. Škoda :-( 60% Výborne definoval Marigold! (06.03.2011)

Parodizovaná představa původně rumunského žida o židech ruských a Rusech vůbec. Místy pokulhává, někde příliš tlačí na pilu, jinde až urážlivým způsobem zkresluje a sem tam ujede k podbíziosti a jisté lacinosti. Začátek Čajkovského Koncertu v závěru zhruba skutečně odpovídá tomu, jak bude znít hudební projev byť dobrých hudebníků, kteří třicet let nehráli, zbytek Koncertu v provedení vpravdě virtuozním. (Právě jsem zdrbla a ztrhala film, který považuji za celkem zajímavý.) (29.06.2011)