Silnice

Děj filmu je vystavěn dle víry v to, že vše na světě má svůj význam. Ať už je to kámen, či něčí smrt. Vše se děje z nějakého důvodu. A ač já osobně tuhle teorii neumím přijmout ve filmu Silnice je tato teze ztvárněna velice dobře, což ovšem poznáte teprve při posledním záběru. Jinak je film silný vizuálně, jelikož prostředí v němž se kočovní artisti pohybují navozuje pocit absolutní bídy a beznaděje. Herecké výkony hlavní dvojice pak patří k těm životním a nezapomenutelným. Plný počet nedám jen proto, že jiná díla Felliniho považuji za silnější. (03.10.2011)

Naprostá paráda. Moc se mi to líbilo a nasmál jsem se jakomálokdy. Osobně mi moc nevyhovoval konec a poslední cca třetina a taky si myslím, že to z velké části stalo na charismatu Quinna a bezprizorního šarmu Masiny. S kýmkoliv jiným by to byla neskutečná bramboračka. DOufám, že si Sorentino dělal poznámky, že jde udělat hluboký a zábavný film i bez intoušského machrování o ničem. 10/10 (28.12.2015)

Chaplin v sukni v podání Giulietty Masinové, která se stává dojemným ženský klaunem v roli Gelsominy ve Felliniho Silnici. Gelsomina je koupená pomocnice, která se snaží o soužití se svým pánem, despotou Zampanem (Antony Quinn). Jako potulná komediantka hledá smysl svého života, během něhož narazí na něco mnohem většího, na lásku, která v ní začne probouzet silné emoce. Křehká postava v plandavé pláštěnce, klaunské nalíčení a velké udivené oči, jsou přednosti, které z neprůbojné a lehce pomatené uličnice Gelsominy dělají dojemného klauna v sukni. Při pohledu do kamery dokáže Masinová skrz svou filmovou postavu vzbudit city v divácích, ale nakonec i v despotovi (Zampana), který díky ní přeci jen dokáže najít cestu k životu. Její úsměvné grimasy, mimické proměny a hravé gegy, zastírají trpký úděl, s kterým se musí jako potulná komediantka s mentálním postižením vyrovnat. I v smutných momentech umí rozesmát a svou aurou, - rozsvítit ponurá místa, kam již světlo nesvítí. Masinová objevila v ženské duši mnoho zákoutí, jedním z nich, tím nejvýraznějším, je dětská nevinnost Gelsominy. Ta je jako dítě, které se řítí po cestě dospívání. Je bezprizorním živlem, co má kuráž a oplývá láskou k životu. Svůj dětský elán zobrazuje v energickém pohybu těla i v poloze hlasu. Jako bezelstné dítě vnímá svět kolem sebe citlivě, čelí základním lidským citům, touhám a lidské zlobě. Giulietta Masinová vytvořila ve filmu svého manžela dojímavý portrét ženy, jejíž vnitřní krása září navenek. (10.01.2011)

Existenciálna cesta dvoch kočovných cirkusantov. Kde cesta je sám život, v ktorom je hnev v kontraste s dobrotivosťou, suverénnosť s pokorou, pohŕdanie s láskou. Nehostinné prostredie – spustošená krajina, pusté lúky a špinavé krčmy – je odrazom vnútorného života postáv. Dokonalí herci zachádzajú pod kožu: odpudivý Anthony Quinn, z ktorého cítiť mastnotu a špinu; Giulietta Masina ako postavička akoby z iného sveta prekypuje nevinnosťou a so svojím kukučom je ten najsmutnejší klaun, aké som kedy videl a Richard Basehart (mne známy z amerických/britských noirov) prekvapuje s komickým talentom ako filozofujúci poloblázon a povrazolezec. Aj keď cirkusové postavy zvádzajú k jeho obľúbenému magickému realizmu, Fellini tu naopak inklinuje k neo-realizmu, čo len pridáva na sile jeho výpovede. Motív Nina Roty je pohladením duše... (19.02.2021)

„Na počátku Silnice byl jen zmatený pocit filmu, náznak melodie, která ve mně vzbuzovala neurčitý smutek,“ řekl o Silnici Federico Fellini. A co řeknu já? Jsou tvůrci, kteří dovedou vyvolat u diváka mrazení v zádech, tísnivý pocit nebo i strach. A jsou tvůrci, kterým nestačí drásat, ale musí to být až na krev. Silnice je krutou pohádkou i zřetelnou alegorií o dobru a zlu, o lásce a svobodě a o tom, že všechno má (snad) nějaký smysl. Protože pokud je zbytečný jediný kamínek u cesty, pak jsou zbytečné i všechny hvězdy na nebi. Zajímavé komentáře: GilEstel, Kmotr (02.07.2012)