Mamas & Papas

Alice Nellis mě prostě baví a zatím ničím nezklamala. Baví mě styl jejího vyprávění jako scenáristy i režisérky. Film mně rozesmutnil i dojal. Všichni herci byli dobří. Ovšem u mne vévodila Zuzana Bydzovžovská , je jako dobré zralé víno. Stačí jí oči, podívá se a je tam všechno, bolest, vztek, pochopení, smíření. Bez zbytečných slov či gest. (07.09.2020)

Překvapivě se mi tohle líbilo víc než Tajnosti. Je to silná látka a je skvěle natočená, u filmu jsem se rozhodně nenudil a určitě mi nepřišel zdlouhavý. Alice Nellis umí pracovat s pocity a emocemi tak, jak nikdo jiný v ČR. Pro mě jednoznačně příjemné překvapení a po Ženách v pokušení již druhý (byť žánrově naprosto odlišný) dobrý český film v roce 2010! Naprosto uvěřitelné pozvolně plynoucí drama za života. (rozsáhlejší recenzi naleznete ZDE) (14.04.2010)

Je těžké přidat něco nového k výstižným a zajímavým komentářům např. snoopik, Ja.cek, kombajn, Kriss_tyna. Tak alespoň citace samotné autorky : "Ať už se člověk rozhodne dítě mít nebo ho z nějakých důvodů odmítne, jeho život se kvalitativně zásadně změní. Nelze udělat krok k rodičovství a zůstat přitom nepoznamenaný." "O dítě se budete vždycky bát, od tohoto strachu vás nikdy nikdo už neosvobodí. Na jednu stranu se tímto stavem stáváte až trapně zranitelní, na druhou ale získáváte velké bohatství." (27.04.2010)

Trvám na tom, že kdo to nezažil, těžko pochopí. Hned na začátku rozdané karty nelehkého rozhodování a/nebo boje s osudem a slabostmi nás samých nebo těch, které máme za své nejbližší, bohužel svojí vysokou hodnotou nemohou přebít zbytečnost některých částí nebo celých dějových linek (třeba taková ukrajinská rodina je ve filmu jen z jednoho jediného důvodu, který by šel řešit i bez nich, a tempu filmu by to jednoznačně prospělo), nesrozumitelnou výrazovou podivnost v podstatě celého dění kolem Zuzany Kronerové, a hlavně a především rádobymagické násilné uzavírání kruhu skrze Magickou Hlubinu a zpěv velryb. A je to veliká převeliká škoda, protože abyste se mohli nelidsky kochat niternou bolestí Zuzany Bydžovské nebo zoufalým úsilím a bezmocí skutečných manželů Čapkových (v reálu rodičů malé Aničky), musíte strpět i ten podivný za každou cenu umělecký (nebo jak to jinak říct) zbytek. A to je přece jenom dost nevýhodný kšeft. "Elis Nelis" to prostě tentokrát nevychytala - ale kvůli Českým Lvem oceněnému výkonu Zuzany Bydžovské a příběhu obou Čapkových jsem rád, že tenhle film existuje. Bohužel mu jako celku nemůžu dát víc než 60%; do červeného totiž nepatří. (11.03.2013)

Zklamání, který jsem od Nellis nečekal. Velmi slibné téma nechala rozplynout pod snahou vrhnout na něj všestranný pohled - rozděluje se tak do několika vztahových linií, jež se však zmůžou na to i na již dost malé ploše pomalu dojít k jednoduchému argumentu a ničím víc ho neobohatit. Film od prvních minut působí unaveně a neosobně, stojatá hladina se jedinkrát nerozčeří, i když zde byla příležitost pro vyhrocené momenty i zajímavé důsledky jednání postav. Film je nakonec jen roztříštěnou mozaikou, která není schopna sestavit něco vyššího, zaujmout jasný názor. Ani pocit o autenticitu nakonec podle mě nepřinesl ovoce - dialogy jsou křečovité a nijak nesrůstají s charaktery, které tak zůstávají jen povrchními loutkami v podivné režisérčině hře, která jim navíc zmateným střihem ubírá jakýkoliv prostor pro rozvinutí. Akorát Martha Issová dle mého na nejmenší ploše dokázala v těžkém úkolu obstát se ctí, Bydžovská boduje jen když mlčí a nesnaží se ze sebe dolovat nelogické repliky. Zvláště její podmořské scény mají silnou atmosféru a dosahují něčeho hlubšího, což však není uspokojivě navázáno na zbytek a jejich náhlé prolnutí do podivného závěru skoro až zážitek rozbíjí. Zajímavé jsou i scény martyria kolem adopce dítěte, hlavně kolem nich měl být vystavěn příběh odcizující se dvojice, protože zde se skrýval potenciál pro zajímavou současnou výpověď. Filmařské experimenty předem počítají s rizikem a zde bohužel došlo k celkovému rozpadu, s kterým zanikla i sdělnost výpovědi, jestli vůbec nějaká na počátku byla. Nellis si vybrala svoji slabší chvilku a jen doufám, že příště zůstane tam, kde ji to sluší nejlíp - myslím si, že filmová adaptace divadelní hry Perfect Days sice může právě teď působit jako sázka na jistotu, ale rozhodně i na zaručenou kvalitu. (08.03.2011)