Le Bossu
Il cavaliere di Lagardère
Duell der Degen
On Guard!
Hrbáč
Režie:
Philippe de BrocaKamera:
Jean-François RobinHudba:
Philippe SardeHrají:
Daniel Auteuil, Fabrice Luchini, Vincent Perez, Marie Gillain, Jean-François Stévenin, Claire Nebout, Philippe Noiret, Renato Scarpa, Sacha Bourdo (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Mladý rytíř Lagardere je nalezenec. Ujali se ho dva strýčkové Cocardasse a Passepoil a naučili ho nejen mnoha kejklířským kouskům a tomu, jak se o sebe postarat, ale především ho naučili skvěle šermovat. Díky svému umění se Lagardere seznámí s vévodou de Nevers a stanou se z nich přátelé na život a na smrt. Když Nevers pozná, že Lagardere má nejen ruku, ale i srdce pravého rytíře, povýší Lagardera do šlechtického stavu. Oba cestují na svatbu do Caylus, kde se má Philippe de Nevers oženit s krásnou Blanche, která mu ale již stačila porodit potomka. Nevers má tedy dědice, který se tak stal nepřítelem číslo jedna pro jeho bratrance Gonzagua, jehož lehkomyslný Philippe pověřil správou svého majetku. Gonzague tak celá léta spřádá plány a vymýšlí intriky, jak by se celého jmění Neversů zmocnil. Neštítí se ničeho, ze svatby se stane masakr a vlastní rukou zabije Gonzague vévodu de Nevers. Lagardere stačí zachránit dcerku vévody Auroru a uprchnout. To vše se stalo v roce 1699... a o šestnáct let později, konečně přichází čas, kdy může Lagardere pomstít přítele a získat zpátky svou čest... Ale to už je příběh, který všichni znají, ale na který se vždy znovu a znovu se zatajeným dechem podívají... Novou verzi románu Paula Févala Hrbáč natočil s úspěchem známý režisér Philippe de Broca. Jeho Hrbáč není zdaleka jen romantickým příběhem, nýbrž je velkolepou podívanou: boj dobra a zla je zasazen do nádherných exteriérů, šermířských soubojů a je zahrán jedinečnými francouzskými herci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
V dětství jsem miloval hrbáče s Maraisem a pojal jsem tedy k tomuto remaku nedůvěru. Nakonec jsem se odhodlal k projekci díky Danielu Auteuilovi, který ještě nikdy žádný film "neprohrál". Musím říct, že jsem s výsledkem nakonec spokojen. Uvědomil jsem si, že film a hlavně scénář samotný je vlastně totální limonáda, a že by chtěl člověk příliš, kdyby čekal nějaký velký biják. Oddychovka na nedělní odpoledne, první půlka mnohem lepší než bezradný závěr. 70% ()
V určité fázi filmy si spíš říkám, jestli se nejedná o komedii (viz souboj s "dítětem" na hradbách). Nebylo by to nic špatného, kdyby to spíše nebylo kontraproduktivní, neboť komediálními scénkami film zančně ztrácí. Děj se v určitých scénách zdá příliš nedomyšlený (viz neuvěřitělně rychlý obřad a předání "mrtvolky" dítěte v rakvi), nebo přehnaně strojený (viz konečný souboj). Dobro nad zlem vítězí, ale až příliš okatě. Malý plus je za humorné znázornění činnosti burzy. ()
Staršie spracovanie s Maraisom si už presne nepamätám, ale toto novšie mi prišlo dobrodružnejšie a akčnejšie. Tu výhody viacmenej ale končia. Napriek dlhej stopáži je dej veľakrát skratkovitý, s nedotiahnutými scénami a niekoľkými nelogizmami. Hlavný hrdina nestarne, 16-ročná dcéra nemá problém s incestom, keď sa zaľúbi do svojho domnelého otca, predvádza násilný cvik s mečom, aj keď nikdy nešermovala. Spočiatku je prítomný humor, ktorý mi do takého filmu nepasuje, neskôr je ho už menej. A vzťahy medzi postavami mi prišli málo vierohodné. Napriek tomu si divák asi najviac zapamätá dobrodružný dej a telenovelovské vyvrcholenie. ()
To byly kdysi časy, co ...? Krušné. Co by člověk neudělal pro čest. Taky šermovat, mrštně jako lasice kolčava skákat ze strany na stranu uprostřed drtivé přesily a přitomto svírat v náručí dítě ovšem není jen tak. Jen díky Fortuně se Lagardere s Aurorou, coby nemluvnětem, dostali do bezpečí kočovné společnosti. Tím spíš nechápu, jak by bylo možné vzplát láskou jinou než mateřskou ke chlapci, kterému bych jako miminu utírala zadek. To mi připadá krapet zvrácené. Nu, jiná doba, jiné zvyky. Pokud pominu tento detail, tak se mi jinak zdálo být vše hezky vyvážené. Viděli jsme zradu, lásku, strach, akčnost, souboje, chytrost a oddanost. ()
Osobně jsem nikdy moc nepochopila, co bývá pohnutkou točit remake něčeho, co je již jednou kvalitně filmově zpracováno - v tomto případě klasika s Maraisem. Výsledek zde sice není úplně špatný a tvůrci se vysloveně nemají za co stydět - kouzla a kvalit té původní verze z roku 1959 to ale bohužel nedosahuje. Průměrná televizní podívaná. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (1)
- De Brocův snímek je již šestým filmovým zpracováním historického románu Paula Févala. (Olík)
Reklama