Režie:
Ján NovákKamera:
Patrik HoznauerHrají:
Jan Přeučil, Stanislav Zindulka, Eva Hrušková, Tomáš Šulaj, Petra Vlčková, Norbert Lichý, Josef Kubáník, René Pelán, Kamil Pulec, Ondřej Biravský (více)Obsahy(1)
„Tak kde, u mě ani u tebe doma to nejde, tak kde?“ zlobí se lehce namachrovaný Jakub na svou přítelkyni. Ještě neví, že dnes opuštěné vězení v centru Uherského Hradiště, do kterého vlezou, aby si trochu užili, není tak úplně prázdné. „Co sakra chcete vědět?!“ řve Jakub při výslechu na policii o několik hodin později. Právě prodělal cestu časem, když se z ospalé prázdninové nudy léta roku 2009 přesunul do brutální atmosféry komunistického žaláře z padesátých let minulého století. Jemu se cestu do civilizované současnosti nalézt podařilo, jenže jeho holka tam zůstala. Ve zdech vězení, v epicentru krutých výslechů doprovázených bitím a mučením. Dokáže ji zachránit, nebo se neplánovaně přidá k obětem zvůle komunistického režimu?
Thriller s prvky hororu se natáčel v místech, kde Alois Grebeníček mučil své oběti elektrickým proudem. "Nemám ponětí, co všechno dotyčný režisér v tom filmu splácal, kolik nehorázných lží a nesmyslů, kompilátů lží a polopravd se v tom filmu objeví," zlobí se jeho syn Miroslav Grebeníček. Bývalý předseda KSČM hrozí, že pro filmaře by špatné vyobrazení jeho otce, který nebyl nikdy za zločiny proti lidskosti odsouzen, mohlo mít důsledky. Tvůrci nicméně důsledně studovali historické prameny a přímo na natáčení se podíleli i bývalí političtí vězni z padesátých let, mimo jiné devadesátiletý trenér Emila Zátopka Jan Haluza či Jan Janků, který v Uherském Hradišti přežil rok v cele smrti.
Roli brutálního velitele věznice ztvárnil Jan Přeučil, jenž dlouhých 14 let pravidelně ve vězení navštěvoval svého otce, odsouzeného v procesu s Miladou Horákovou. Bachaře si zahrál letošní nositel Thálie Norbert Lichý a zamilovaný pár Petra Vlčková a Tomáš Šulaj (Cena Thálie 2005).
Film vypráví příběh chlapce a dívky, kteří vniknou jedné letní noci do opuštěného komunistického vězení, kde se pomilují. Nad ránem zjistí, že v opuštěné budově nejsou sami. Dostali se zpět v čase do roku 1953. Následuje pokus o útěk, zadržení, vyšetřování a nesmyslné mučení nevinných s použitím elektřiny. Chlapci se podaří z vězení za dramatických okolností uniknout. Jeho dívka však zůstane uvězněná v minulosti, zatímco on se vrátí do roku 2008. Nikdo mu nechce rozumět, když se snaží vysvětlit, co se stalo. Nakonec se setká se svou dívkou – které je však už přes sedmdesát let. Námět vznikl během natáčení Příběhů železné opony v opuštěném vězení v Uherském Hradišti. Tamní vězení bylo patrně nejkrutější v tehdejším Československu, pověstné mučením elektrickým proudem a popravami, kterých tam bylo vykonáno nejvíc po Praze. Velitel věznice Ludvík Hlavačka se později stal velitelem celé československé pohraniční stráže a nařídil napustit železnou oponu elektřinou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (30)
Šel jsem na ten snímek ze zvědavosti, zda-li je opravdu tak špatný jak se říká... ...a opravdu je tak špatný jak se říká. Především dialogy byly tak neuvěřitelně pitomé, že se po nich ještě teď budím v noci spocený hrůzou... Tohle si političtí vězni nezasloužili. Chvílema jsem měl pocit, že film natočili komančové jako pomstu za sametovou revoluci :o( ()
Ale, ale pánové Lichý a Přeučile takhle mučit dva mladé lidi. a mučili jste je tak přesvědčivě, že bych vám dal za vaše brilantní výkony nějakou cenu. Máte ji ode mě. Byli jste super. Film o nelidském zacházení v komunistickém vězení padesátých let, trochu scifi a dva mladí lidé co prodělali cestu časem v osidlech dvou sadistických bachařů komunistického režimu. Jeden z nejlepších českých filmů co jsem viděl. A je mě u prdele jeho strhání. Ten film šlapal. Hostel (mimochodem tohle byla jeho vzdálená česká verze) taky strhaný. Naštěstí se neohlížím na zdejší hodnocení a dobře dělám. Filmy pro pamětníky v červených číslech, co nikoho nebaví, si strčte laskavě do řitního otvoru. Tohle byl nářez. 100% ()
Takovými filmy pochybuji, že se česká společnost vůbec někdy vyrovná se svou vlastní historií. Fenomén politického stíhání je u nás poměrě bolestivou ranou a málo se o něm v českém filmu mluví - načež - vězení v Uherském Hradišti je proslulé jako moravské víno - zdejší věznice si zaslouží pozornost a na první pohled se zdá, že Klíček bude dokumentem doby. Nic takového. Jde o fušérský horor s pitomým příběhem, který nedrží. Možná bych se ani o takovám filmu nezmiňoval v komentáři - jen jde o region mi čímsi blízský... Jediné pozitivum je Grebeníčkovo faux paux a při předpremiéře sedící dvojice zřejmě bývalých agentů... ()
Normálně by byla škoda slov, komentovat tak příšerně slabý film, kdyby jej média i sama produkce nepasovali do role jakéhosi iniciátora porevoluční diskuze o padesátých letech (jako kdyby tady filmy s tímto tématem nikdy nevznikly...). Jan Přeučil na předpremiéře řekl: "..podstatné je, že se po dvaceti letech podařilo tímto způsobem ukázat hrůznost té doby...," jenže tímto se pouze podařilo potvrdit, že k natočení dobrého filmu nestačí jen nadšení a dobrý úmysl. Klíček hromadí nesnesitelnou kupu klišé - jak v zobrazení milostné dvojice (on floutek, kterému jde jen o to jedno, ona naivní kráska s hysterickými sklony), tak v popisu bachařů a vyšetřovatelů hradišťské věznice. Všechny postavy a situace jsou příliš schematické a v mnoha případech přímo směšné. Vlastně už hlavní dějová zápletka filmu mi přišla hloupá, příp. přinejmenším nedomyšlená - ať si režisér filosofuje o pojmu "bezčasí" jak chce, rozhodně ho se scénáristou nedomyslel (mimochodem ta už od první minuty předvídatelná pointa je docela srandovní časový paradox). Samostatnou kapitolou jsou herecké výkony hlavních postav. Tomáš Šulaj patří mezi nejpopulárnější herce Slováckého divadla, ale tady předvedl přímo katastrofální výkon a nevěřil jsem mu ani to, že se chce se svojí holkou vyspat... Pozitivně se dá mluvit jen o už zmíněném Přeučilovi a Norbertu Lichém. Klíček není thrillerem a už vůbec ne hororem, je to jen nepovedený prvoplánový pokus o (televizní?) film, který chce jen těžit z děsivého prostředí hradišťské veznice. V tom filmu nefunguje vůbec nic (nulové napětí, nulová zápletka, nulové vyvrcholení a nulová vypovídací hodnota) a navíc mi bylo dost trapně, když v řadě za mnou seděla asi třicítka bývalých politických vězňů, kteří si tím vězením prošli... Fakt by mě zajímalo, jakým způsobem se na tom filmu podíleli kromě toho, že zapózovali před památníkem a řekli jednu větu... Žádná jiná spolupráce není vidět. Jestli snad chtěli tvůrci otevřít nějakou debatu nebo tak něco, tak se jim podařilo jenom to, že je odteď může Grebeníček zesměšňovat poukazem na tento hloupý film... Ještěže tady máme filmy jako Kousek nebe nebo Bumerang... ()
(24.02.2022, Uherské Hradiště). Děkuji spolku Memoria, řediteli kina a v neposlední řadě i samotnému producentovi filmu, že se hvězdy uskupily obzvláště šťastným způsobem a v kině Hvězda se hrál tento jinak nedostupný filmový projekt. A stálo to za to, především kvůli hereckým výkonům Přeučila, který byl démonický, a Lichého, který byl slizký až běda. Zindulka hraje civilně. Scény z padesátých let o míle překonávají scény z tehdejší současnosti, co trhá oči, jsou ty blesky a ústřední pár - IMHO Šulaj byl na svou roli až příliš starý. Pro případné zájemce - jednu kopii filmu má NFA, druhá (která se promítala) byla věnována Slováckému muzeu. ()
Galerie (7)
Photo © Bontonfilm
Reklama