Auto*Mat

Kluk, co bydlí nad rušnou pražskou ulicí už se nemůže koukat na všechny ty nehody a soustavné utlačování chodců řidiči a tak zakládá sdružení Automat, které začíná soustavně upozorňovat na přebytek aut a následky z toho plynoucí. Upozorňuje dlouho, vášnivě, promyšleně a někdy i dost naivně, zažívá drobné úspěchy i chvíle beznaděje a u toho neustále naráží na populismus politiků, kteří na kameru slíbí cokoliv, ale jinak nezareagují ani na desátý mail... Dokument vznikal v průběhu cca 5 let a když jsem viděla tu upřímnou snahu, tak jsem jim nemohla nefandit, přestože jejich práce byla (je) často boj s větrnými mlýny. Zajímavé pasáže jsou z tuningové šou (panebože, tak vysoká hustota buranů na m2 se hned tak nevidí:)) a hodně mě rozesmál improvizující lyrik, vzdávající hold slovutné Octavii. Pokakaný Fiat, co mu pořád olupují pěnové hovínko je taky vtipný, jenom z jeho konce člověka trochu zamrazí..A na závěr nemůžu nezmínit grafiku s leitmotivem hvězdičky, která dodala dokumentu švih. Bojuj dál Automate! p.s. Zítra jedu do práce na kole, tak snad mi žádný auto nedá mat.. (27.03.2010)

Rozmohlo se nám tu hodnocení dokumentů podle toho, nakolik je autorovi hodnocení jejich téma či představitelé blízké a nakolik s jejich jednáním a názory souhlasí (viz např. Česká rapublika). Sám mám zkušenosti z nezávislých iniciativ a spoluprací / bojem s magistrátem, a proto vítám automat jako jedinečný záznam této donkichotovské činnosti a ano i jisté zaslepenosti či dokonce "zmrdství" jednotlivých protagonistů, které je však marginální v porovnání s charakterovými vadami opravdových elit. Pro mě osobně nadprůměrný dokument zachycující někdy až nechtěně voyeristicky evoluci jedné ideje a jejích otců. A tak nefér, abych film hodnotil podle toho, jak se mi ona idea či její tvůrci líbí či nelíbí, rozhodně nebudu. (18.11.2009)

Auto nemám, neřídím, vozím se v něm párkrát do měsíce, a to jen meziměstsky... Auto*Mat naznačuje moje důvody. Píšu "naznačuje", poněvadž v úrovni argumentace spatřuju největší slabinu a nedostatek filmu. Vysvětlovat problém hypertrofovaného a patologického automobilismu by se dal mnohem líp, stejně jako ukazovat na možná řešení. Tuto slabinu do jisté míry nahrazuje nadšení a (sebe)ironie, s jakou autoři téma zprostředkovávají. Dokument je ryzí amatérština, která se sice balí nálepkou "experimentální", nicméně spád, vtip a hlavně silné sdělení jsou zřejmé a nosné prvky.__ Pár osobních poznámek k tématu: Mně je radikalismus cizí a mám daleko k impulsivním činům některých představitelů iniciativy Auto*Mat, ale upřímně řečeno, oproti každodenní agresivitě, tuposti a nenávisti tuningových mozků a do sebe zahleděných řidičů, kteří za volantem zcela přestávají myslet, je tento radikalismus vlastně velmi sympatický. Z pseudoargumentů Auto*Matových odpůrců "tak se vraťme na stromy" je mi docela zle a svědčí o neschopnosti vidět skutečný problém (nikdo nechce zrušit auta, proboha). Kulhánek coby někdejší šéf Škodovky taktéž neprokázal přílišnou bystrost a intelektuální výkon hodný svého postavení (přestože rozhovor byl až příliš sestříhán). Pokračovat by se dalo dál a dál... Ale tohle má být komentář k jednomu dokumentu a né esej o moru moderní společnosti, pro niž se automobil stal fetišem. Tedy *** + 1* jako výraz sympatií :) __P.S.: Brňáci, zkuste se postavit na Kolišti ke křižovatce a počítejte osobní auta (a klidně vynechte ta, která jsou polepena firemními nápisy) a sledujte jejich obsazenost. Hádejte, v kolika z nich pojede 1 člověk, 2 lidi a v kolika bude auto plné... Zkuste jet jednou ráno do práce trolejbusem a pozorujte řidiče v míjejících se autech. Je to moje oblíbená zábava... (17.03.2010)

Je sranda, jak je existence názoru okamžitě považována za demagogii. Jste líní a neumíte se s názorem, třebas kriticky a nesouhlasně, vyrovnat? Nebo jste prostě jen sráči, co mají z názorů bobky? Vážně by vám vyhovovala pohodlná beznázorovost, která divácký mozeček nebude otravovat prací? Mě asi ani ne. Proto je mi milejší film s názorem, byť vyhraněným, se kterým je nutno se popasovat, než neangažovaná, ergo nesmyslná tzv. objektivita. Obzvláště, má-li postoj zajímavě a smysluplně podložen, což zde platí alespoň do takové míry, aby bylo možné vzít ho vážně. (26.07.2011)

S Auto*Matem jsem se kdysi jako cyklista nedohodl na spolupráci a byl jsem na něj naštvaný. Jedné jejich cyklojízdy Prahou jsem se zúčastnil s večerním výborným koncertem Trabandu v Arše. Po 11 letech od natočení dokumentu mají zásluhu na vybudování některých cykloztezek. Po Praze se nyní na kole prakticky nedá jezdit, protože neuvěřitelně přibylo aut a agresivity mladých řidičů. Loni jsem to zkoušel opět dva měsíce. Na předměstí, kde bydlím je v postranních ulicích provoz jak dříve na hlavní třídě. Řidiči všude vozí i své děti. Výsledkem je u dětí obezita, respirační nemoci, alergie apod. Roztrhl se pytel s rakovinami. Byl jsem loni na kole v Berlíně a tam je to ráj pro cyklisty. Proto tam mnoho lidí jezdí na kole. V Česku se podařilo snížit emise síry , ale prudce vzrostly emise dusičňanů právě z aut. Nejvíce si cením cyklostezky pražských Vršovic kolem Bohemky a Botiče Nuslemi až k Vltavě. Tam začíná cyklostezka na Karlštejn a dál. V dokumentu mě pobavil chlápek, který propagoval navykání na pražské ovzduší dětí "přežijí ti nejsilnější". Přínos Auto*Matu vidím v osvětě, vyvíjení tlaku na politiky v čehož výsledky začal rozmach cyklistiky Pražáků mimo Prahu v přírodě. (10.11.2020)