Auto*Mat

Těžko to nazývat jenom dokumentem. Spíše se jedná o velmi trpělivou (a asi i trochu únavnou) sebeironizující provokaci, která nutí zamyslet se nad motorismem v Praze. A jak je i na zdejších komentářích vidět, potrefené "za-každou-cenu-i-do-kina-autem" husy se vždycky ozvou (a pochopitelně ve velmi primitivním a vulgárním duchu, jak je pro ně typické). (15.06.2011)

Film plný čůráků. Po 20-ti minutách jsem vypnul ale jednou to dokoukám, dneska na ty lidi nemám nervy. Jezdí na kole pomalu v protisměru, blokují dopravu transparenty a vykřikují, že nic špatného neudělali (já jenom držím klacek, ten mohl být klidně od bláta). Toho co jel na bruslích mohli benga rovnou sebrat, páč je klasifikovaný jako chodec, na silnici nemá co dělat. Kdyby policisté znali zákony a nenechali se ukecat nějakou zavšivenou, neúspěšnou, nevyrovnanou nulou tak nemuseli být za debily i oni. Musíme být trochu agresivní, musíme být hluční a musíme být vidět aby si nás všimli. Jo, něco takového si říkají i teroristi. (14.07.2011)

Je sranda, jak je existence názoru okamžitě považována za demagogii. Jste líní a neumíte se s názorem, třebas kriticky a nesouhlasně, vyrovnat? Nebo jste prostě jen sráči, co mají z názorů bobky? Vážně by vám vyhovovala pohodlná beznázorovost, která divácký mozeček nebude otravovat prací? Mě asi ani ne. Proto je mi milejší film s názorem, byť vyhraněným, se kterým je nutno se popasovat, než neangažovaná, ergo nesmyslná tzv. objektivita. Obzvláště, má-li postoj zajímavě a smysluplně podložen, což zde platí alespoň do takové míry, aby bylo možné vzít ho vážně. (26.07.2011)

Pro Kmotra: Dokument Martina Marečka představuje velmi vhodnou prezentaci tolik kontroverzního tématu. Neutváří žádnou zaslepenou agitku, ale nabízí nám svůj pohled na danou problematiku. To, že ve filmu vystupuje sám režisér a obhajuje tu své činy a názory hraje velmi podstatnou roli. Problematika automobilismu ve městě není nahlížena žádným objektivizujícím způsobem, který by mohl tíhnout k (ne)vědomému ovlivňování diváka. Takto se dozvídáme, co autora vedlo k jeho činům, a pokud s ním v něčem nesouhlasíme, dostáváme se do konfliktu s jeho osobou, nikoliv do konfliktu já vs. automobilismus. Téma režisér nahlíží i s určitým nadhledem a ironií a tak budí v divákovi úsměv nad nesmyslností některých argumentů. Důležité ale je, že tato komika je pouhým doplňkem hlavního sdělení a nepoutá na sebe takovou pozornost, jako tomu bývá u dokumentů Klusáka a Remundy. Ať se sdělením tvůrce souhlasíme, či ne, je velice sympatické sledovat osobu režiséra reálně angažovaného do tématu svého filmu. Jediná škoda je závěr dokumentu, na němž je vidět určitá ztráta motivace a nadšení, která způsobuje až příliš neurčité zakončení celé dlouholeté snahy. (23.11.2012)

Automatu jsem se záměrně vyhýbala v domnění, že jde o další agitku typu „nejezte zvířátka“, „poutejte se ke stromům“ a v neposlední řadě „ošklivé nadnárodní korporace šíří jedy, aby vydělaly na lécích“. Název i samotný film se sdružením úzce souvisí, protože vznikaly jeden z druhého, ale jeho snažení neglorifikuje. Dokonce tu nejde ani o debatu nad problematikou městské dopravy, protože od počátku je jasný postoj a nutná konfrontace, nebo aktivizaci nezodpovědných občanů, protože ti s Marečkem povětšinou souhlasí. Snímek rezignuje na objektivitu a z pohledu režiséra nahlíží na aktivismus samotný – co se stane, když vás něco štve a vy se rozhodnete v rámci zákonných mezích jednat. Rychlopalba e-mailů namířená na magistrát nefunguje od zavedení spamové ochrany, ale naštěstí existuje větší kalibr v podobě kamery. Je sympatické, že se dokument nechlubí jen skalpem Béma, ale ukáže i vlastní přešlapy – například zasahování části štábu do první demonstrace, která byla na jejich vkus málo konfliktní. (23.11.2012)