Růžový květ

Tak předně - nejde o pohádku. Možná baladu s nadpřirozenými motivy (oni v ČT dost často balady a pohádky zaměňují). Pokud to vezmeme jako baladu s psychologickými motivy a pár prvky nadpřirozena (strýček jakožto personifikace svědomí, ona jabloňová víla), pak je zde hodně zajímavých témat, dobře popsaných, žel ne vždy (nebo dokonce vůbec) dotažených do konce. Máme zde vílu, která miluje, nelže, stará se o sad, a očekává od manžela jen to, že jí bude věrný a bude ji stejně milovat. Vhozena do světa, který nechápe, netuší, co se to s tím jejím chlapem děje, proč lidé tak často mění náladu, proč hned řvou a vzápětí se kajícně omlouvají, a už vůbec neví, jak si toho chlapa udržet. Sexuální linie je zde jen naznačena polibky - takový ten "mélžinkový" polibek vs. pořádná pusa od holky z masa a kostí (takže ten sex snad raději nedomýšlet). Nechybí linie rýpající matky, když si syn nevybere podle jejího gusta, jak ona by chtěla, a v podstatě rozeštve i poměrně nekonfliktní vztah a manželství. Pak zde máme vesnickou holku, která sice tvrdí, že ona kouzla nepoužívá jako někdo, avšak vzápětí jedno kouzlo použije. Nějak jsem ale nepobral konec. Nejdřív strýček - svědomí mele o tom, že když máme štěstí v hrsti, nevidíme to a nevážíme si toho, a že štěstím je také udělat šťastným toho druhého, srovnává neustálou péči a starost o jabloně (od rytí, hnojení, roubování, starost o květy, ochranu před mrazíky až po konečnou sklizeň a uložení jabloně na zimu) se starostí o vztah, o lásku, kde je potřeba taky stále pracovat. Aby pak nakonec prohlásil, že láska je jedna, jen má jinou podobu, a ta vesnická holka najednou má podobu i té víly, která odešla? Jakože parafráze třeba na ženu, která manželovi umře, ale kus z ní najde i v manželce nové? No nevím, jak říkám, ten konec mi přišel poněkud rychlý a podivně zakroucený. (20.06.2016)

Růžový květ je romantická pohádka, která se hodí spíše pro starší děti. A ještě víc, pro manžele po dvaceti letech. Ti asi pochopí Tomášovy argumenty, proč už ho dívka z jabloně nebaví a také to, proč také líbá jinou. Mě se líbí hudba tak napůl. Ta píšťalková, která provází praktický celý filmeček je do nebe volajíce-protivná. Zbylá se poslouchat dá. Jenže mě ta pohádka opravdu nebaví. Přes hodinu se zde jen romanticky žvaní nejprve o tom, jak je láska taková a maková, pak jak se postupně omrzí a pak zase žalozpěvy, když druhá polovička chybí. Bez výraznějšího dramatického podtónu či jakéhokoli napětí. A hlavně bez pořádného rozuzlení, závěr totiž zůstává s otazníkem. (22.02.2020)

Láska jako ústřední téma pohádky, stálost a nevěra, správná volba partnera, téma, které se v pohádkách vyskytuje opakovaně - Zlaté kapradí, Co poudala bába Futéř, nakonec i klasika nejklasičtější, Švanda dudák. Nikde ale ústřední hrdina nebyl taková tlama škaredá a navíc debil. Že je tak ohavnej bych mu odpustila, když by to nebyl takový egocentrický, bezprecedentní pitomec. Víla měla nakonec štěstí, že se na ni rozkřikl, protože to dalo jistou šanci tomu, že by s ním nemusela strávit celý život. (04.11.2012)

Špatná pohádka. Nemá to vůbec žádné tempo, je to takové obyčejné vyprávění, které není vůbec ničím zajímavé. Když hrdinka spáchá špatnou věc, nakonec jí to (asi na úplném závěru) přinese dobro. To je v pohádce nepřípustné. Námětově to bylo zcela uvalené a hloupé. Této pohádce děti vůbec nemohou rozumět. (29.08.2015)

Osou pohádky je venkovský mladík a jeho tápání mezi vztahem k dívce pozemské a nepozemské - opravdu poutavé téma pro děti:)) Kladem může být použití dosti nepohádkových vztahových motivů - je zde pěkně ukázán konec zamilovanosti pod nánosem všedních dní a rostoucí nechuť muže, který ví, že jeho žena je lepší než on. Navíc má pohádka otevřený konec, což taky nebývá obvyklé. Jenže herecky nad hlavní trojicí, na které děj stojí, suverénně vládne paní Galatíková v roli zahořklé hrdinovy matky a kromě psychologických motivů je pohádka přetížená mnoha poetizujícími scénkami s deklamovanými moudry. (24.08.2009)