Polytechnika

46th KVIFF 2011 - TRIBUTE TO DENIS VILLENEUVE - Pocta Denisi Villeneuvovi (Polytechnique / POLYTECHNIQUE / Polytechnika) - Důvod masakru hrozný, zpracování skvělé... Bál jsem se toho aby to nebyla další z vyvražďovaček kde jen teče krev a kde divák sleduje jen jakými možnými způsoby se dá člověk zabít. Byl to uplný opak - vidíme zde jak se cítily hlavní "hrdinové" tohoto filmu a jak se z jejich pohledů tento masakr odehrával - 4. 8. 2010 - 90% (20.06.2012)

Villeneuveove bezútešné zobrazenie zimného Montrealu mi pripomenulo každoročný depresívny vianočný výlet do Nových Zámkov. Všade zamračené, rad kockatých barákov, niekedy aj pod snehom, proste depka jak vyšitá. Autorským zámerom bolo udalosť zachytiť čo najviac nadčasovo, rozhodne tu nejde o nejaký osemdesiatkový fetiš, ktorého si v súčasnosti užívame až-až. Zaujímavý koncept rozprávania, kedy sa predáva štafeta hlavnej postavy medzi troch aktérov (medzi nimi aj vrah) dáva spomenúť na Van Santovho Slona, ktorý sa mi páčil ešte o chlp viac. Pričom je ale jasné, že tou hlavnou postavou číslo jedna je študentka. Ale aj tak hodnotím na základe toho, ako ma Polytechnique emocionálne zruinoval a aj na jeho štruktúre vidím, prečo to nedokázala napríklad monotónna Utoya. (29.10.2018)

Velké zklamání, hluboké jako Grand Canyon. Na film jsem šla, aby jsem mohla porovnat filmy s podobnou tématikou, jako třeba Elephant Guse Van Santa. Polytechnika, podle mě estetizuje násilí, černobílým materiálem se snaží podtrhnout dokumentární stránku události, která balancuje na hranici únosnosti. Srdcervoucí hudební doprovod, záběry na Picassovu Guernicu, které předchází nabíjení samopalu, mě málem zvedly ze sedačky a dohnaly k tomu sál opustit. V podstatě je film feministkám hodně nakloněn, ale nevkusným způsobem (scéna kdy studentka zjistí, jak těžké je konkurovat mužům v přijímacím řízení, svět je nespravedlivý, ale že svého syna vychová k lásce...) a do nebe volající jsou epizody, jak jednoho studenta dohnala celá událost k sebevraždě. Raději si zajděte na jiný film z festivalového menu nebo sáhněte po skvělém filmu Elephant-ten s tímto tématem pracuje originálně, bez patosu, na úrovni a hlavně, na úplně jiném levelu. (01.07.2011)

Promyšlený úder na diváka, rovnou od prvních minut filmu se ozývá střelba, teprve potom nahlédneme do toho, co jí bezprostředně předcházelo. Mám výhrady vůči kameře, zbytečná černobílost ještě nikdy z žádného filmu umělecký zážitek neudělala. Navíc stylizovat brutální násilí do uměleckého hávu mi přijde poněkud unapetitlich. Na druhou stranu však musím vyzdvihnout konfrontaci blazeovaného poklidu, který je náhle postaven před brutální zlo. (04.12.2022)

Občas jsem měl dojem, že pod povrchem tohoto filmu, který je na první pohled lesklý a krásný, se skrývá něco příliš jednoduchého a nepromyšleného. Kamera působí nádherně, ale zavání určitou snahou prvoplánový dojem efektu, což posiluje i ten černobílý obraz, který zde nemá jiného smyslu než křičet: "Podívejte se na mě! Jsem art!".. Ty metafory, závěr a rozřešení ve mě vyvolaly dojem, že film zneužívá silného tématu, ale sám o sobě není příliš inteligentní... A rozhodně slabší (přestože srovnání není na místě - oba filmy se zřejmě snažily o něco jiného) než Gus Van Santův Elephant. Na druhou stranu, mé hodnocení je třeba brát s rezervou, nepopírám, že se na film velmi příjemně dívá,,, (09.04.2010)