Dokonalý smysl

Vynikající mysteriózní film, ve kterém se na pozadí podivného konce světa houpou cecky Evy Green. Co je to láska, to názorně předvede ústřední dvojka nejednou, no ten další rozměr tomu háže námět sám o sobě, který dokáže nejen ihned zaujmout, ale ke konci je docela i nepříjemně děsivý. Díky snesitelné stopáži nelze ani moc nadávat na místy melancholickou filmařinu Davida Mackenzieho, takže i přes sentimentální pointu jsem čuměl s otevřenou hubou. Doporučuju a stydím se, že jsem Perfect Sense neviděl už dávno. 90% (27.01.2015)

Dokonalý zmysel určite nie je dokonalý film, čím je pre mňa dokonalý. Protipól Emmerichovej deštrukcie v podaní anglických nezávislých tvorcov je však emocionálne pohlcujúca s krásnou myšlienkou. Tá je samozrejme predvídateľná, ale akýkoľvek iný záver by bol pre mňa sklamaním. Šťastie, že sa tak malému filmu upísali McGregor a Green, čím sa dostal do širokej distribúcie. (18.05.2012)

Příběh snímku sice není zasazen do konkrétního časoprostoru, ale „hypertextové“ prokládání aktuálního fikčního dění autentickými zpravodajskými záběry svědčí o globálním dopadu nákazy a dává tušit, že k viděnému dochází právě teď a v tomto světě. Malé měřítko vyprávění s pár lidmi a jedním místem tudíž není dodržováno tak svědomitě jako v jiném komorním filmu o konci světa, Trierově Melancholii (oba film také, v kontrastu s procedurální Nákazou, věnují prostor raději reakcím postav na tušený konec existence, než příčině zkázy). Není zřejmé, nač nás tvůrci chtějí upozornit. Na nesmyslnost léčení symptomů namísto hledání hloub sahajících příčin? Na vzdalování se kořenům „čisté“, předtechnické společnosti? Na cynickost a sobeckost lidstva, které v kritickém okamžiku upřednostní tělesnou slast před pokáním? Každopádně není pochyb, že podtext nejasně artikulované výzvy je nadějeplný: neřešte krávoviny a obnovte přerušený kontakt (s lidmi, potažmo se světem). Optimistické poselství bude zvlášť pro diváky nadšené Trierovým filmem, který pod jednou slupkou deprese skrývá depresi další, dobrou záminkou k úšklebkům. Největší cynikové mohou rovnou zvolit opoziční čtení a sledovat Perfect Sense jako nezáměrnou parodii apokalyptických filmů (žrací fáze působí jako vystřižený materiál z béčkového zombie hororu). Příliš velká interpretační volnost, předvídatelnost stupňovitě komponované zápletky a strach jít opravdu na doraz (jako Fernando Meirelles v mnohem syrovější Slepotě), brání vychutnat si Perfect Sense jako katastrofický thriller. Mnohem lépe, v poslední scéně takřka bezchybně, film funguje jako klasické melodrama o zamilovaném páru, jež čelí síle mocnější než oni sami, nikoli mocnější než jejich láska. Teprve jako drama, jimiž se dobrovolně necháme dojímat, dává film dokonalý smysl. 70% Zajímavé komentáře: takken, arkis, narthasia (04.02.2012)

Já vím, o čem chtěl Mackenzie vyprávět. Ze scénáře je to dost patrné, ale...kam se poděly 2/3 filmu? Je to celé uspěchané, odhrkané, pořádně to na sebe nenavazuje. Ve výsledku to není ani film o globální katastrofě (ale byla by to lahůdka, kdyby si dal scénárista záležet), ani o zamilované dvojici - jen o dvou lidech, kteří spolu tráví čas. Tahle rozdrobenost a tvůrčí lenost (scénář, režie, dramaturgie) zabraňuje jakémukoliv diváckému prožitku...o závěru raději nemluvě. Když nad tím tak přemýšlím, připomíná mi to Fontánu - urputná snaha vyjádřit se k tolika relativně závažným věcem najednou, že z toho pak nakonec vyjde filmař akorát s holým zadkem. 5O % (12.01.2012)

Pefektní námět, to bez diskuze. Režisér megafilmu Samec natočil překvapivě ambiciózní romantické drama na pozadí celosvětové katastrofy. Výsledek na mne docela zapůsobil, ale mohl zapůsobit i mnohem víc, kdyby lépe fungoval vztah dvou hlavních postav. Mezi McGregorem a Greenovou jsem v tom filmu prostě necítil žádné větší pouto. Mnohem lépe funguje ta apokalyptická linie, hlavně díky ní mě Perfect Sense bavil. Tak trochu kámen úrazu je však v tom, že se na těchto dvou liniích tvůrci chtějí vyjádřit k příliš mnoha věcem - od mezilidských vztahů, přes podstatu lidskosti až ke vztahu k rodné planetě Zemi - takže mi nakonec uniknul nějaký ústřední hlavní motiv, pokud byl tedy vůbec přítomen. Závěr na mne pak udělal asi tak jednoznačný dojem, jako kdyby mi někdo optimisticky řekl, že mi zbývá ještě celý rok šťastného života ... 7/10 (15.01.2012)