Úkryt

There's a storm coming, Mr. Curtis. Komentár obsahuje spoilery. Curtis má znepokojivé nočné mory, pričom každá sa začína silnou búrkou. S pribúdajúcim časom sa stupňuje jeho strach a paranoja. Aby sa ochránil pred búrkou a tým aj utiekol pred svojím ochorením začne stavať bunker, ktorým sa stane posadnutý. Stratí prácu a zhorší sa jeho vzťah so ženou. A divák je stále na pochybách ako to v skutočnosti všetko je. Film má unikátny záver, ktorý sa dá interpretovať viacerými spôsobmi a nedá sa povedať ktorý je ten správny. Prvá možnosť je, že scéna na pláži je len ďalší Curtisov sen. Jeho choroba sa prehlbuje, ale vidíme tu rozdiel – búrku vnímajú už aj jeho žena a dcéra. Znamená to, že ho milujú a podporujú, čelia búrke (jeho chorobe) spolu s ním. Druhá možnosť je tá, že sa blíži skutočná skaza a Curtis nebol až tak úplne pomätený. Jeho sny boli akési predtuchy toho, čo príde. Take Shelter vyniká excelentným Shannonovým herectvom, výraznou hudbou a tiesnivou atmosférou s niekoľkými emotívne vypätými pasážami. (30.01.2013)

Velice znepokojivé drama o nastupující psychické poruše (anebo možná taky ne, ale nepředbíhejme) a následném rozpadu dosavadního klidného rodinného života. Michael Shannon je v hlavní úloze úchvatný a Jessica Chastain mu zdatně sekunduje. Klobouk dolů hlavně před postavou, kterou Jessica hraje a která si i pod tíhou těžké životní zkoušky zachovává tvář a trpělivě a láskyplně stojí při svém muži. Některé snové sekvence v tomto snímku nemají daleko k hororu a sledovat běsnícího Shannona je opravdu trýznivé. To vše předznamenává opravdu neveselou finální scénu, ke které to celé nutně směřovalo. Dvouhodinová instantní deprese. [KVIFF 2018] (02.07.2018)

To nejlepší z americké nezávislé scény za poslední roky. Miluju, když nevím, coby divák, na čem vlastně jsem a když si se mnou režisér hraje jako kočka s myší. Přesně to splňuje tenhle film – nesmírně atmosférický, plný paranoie a narůstajícího strachu, kdy ze začátku nevíte, jestli je šílený hlavní hrdina, nebo jeho okolí, díky vašemu racionálnímu uvažování se postupně přikláníte k té „rozumnější“ variantě, aby pak přišel závěr, který je jak rána pěstí mezi oči. A Michael Shannon je tu na Oscara. (27.01.2013)

Imponuje mi vidiecke prostredie obývané prostými typmi, ktorých životy sa potýkajú s problémami rôznorodého rázu. Neprekáža mi pomalé tempo, perly vyhľadám v nezávislých rybníkoch a slintám pri pokusoch filmárov ponechať multiplexového diváka vlastnej nechápavosti a unudenému výrazu v tvári. To sú atribúty, ktorými disponuje i Nicholsov titul, no faktorov, prečo jeho počin nemôžem označiť za viac, než snaživú prácu nadaného študenta, ktorý sa musí na svojej filmovej púti ešte mnohému učiť, je hneď niekoľko. Akceptujem, že kronika filmových postáv s narušenou duševnou rovnováhou by nemala byť paletou jedincov, s ktorými by ste chceli okamžite tráviť svoj drahocenný čas, a preto si i Michael Shannon, majúci patent na podobný typ úloh, pravdepodobne nezíska vaše sympatie, no jeho herecká presnosť je najväčším pozitívom filmu. Pomalé budovanie napätia a emočnej vypätosti postáv mierne dopláca na dramatickú nerovnomernosť, na ktorej sa prejavuje prehnaná minutáž, no minimálne sekvencie odohrávajúce sa v stiesnenom podzemnom bunkri hodnotím o hviezdičku vyššie ako celkový film. Za samoúčelné a klišéovité považujem snové sekvencie, až na úvodnú, nakoľko v prípade nasledujúcich som nemal problém identifikovať, kedy sa film nachádza v realite a kedy v mysli titulnej postavy. Ich stvárnenie je výborné, no ich samoúčelnosť mi evokovala tisícky tuctových lacných hororov, čo však považujem hlavne za svoj subjektívny problém, nakoľko ma už dlhšiu dobu zaujíma viacej psychológia postáv, než efekty. Nad stavom súčasnej americkej produkcie možno až príliš predpojato lámem palicu skôr, ako sa oboznámim s konkrétnym výsledkom, preto ma každý podobný príspevok núti veriť v lepšie filmové zajtrajšky. (25.06.2012)

Vstříc podmanivým hlubinám šílenství skrze hřmění v Ohiu… Stěží říct, na co pět chválu dříve a více. Zda na nebývale skvostně gradovanou hmatatelnou podprahovou tenzi, Shannonův výkon v roli poctivého rodinně založeného dříče, který si uvědomuje, že takřka jistě propadá schizofrenii, ale „co když přeci jen ne“. Výsledkem je nejznepokojivější, nejreálnější a v neposlední řadě i zdaleka nejlepší filmová verze biblického příběhu o Noem. Mám snad jedinou titěrnou výtku; a to sice k samotnému závěru. Jde o typ snímku, který může skončit jen dvěma konci. A Nichols šel cestou toho filmově vděčnějšího a stylovějšího. Nemohu se však zbavit pocitu, že ten druhý možný by se pod kůži zadřel ještě o poznání více a k tomu by byl i interpretačně bohatší. (12.12.2016)