Sedm epoch rocku

Zprvu mi vadila absence objektivity (resp. neusilování o ni) – ke slovu jsou pouštěni převážně ti, kdo byli přímo „v tom“ –, ale pak mi došlo, že s odstupem by ono vyprávění pozbylo své poutavosti a my bychom přišli o možnost slyšet o vzniku rocku a jeho odnoží od těch, kdo jej sami (spolu)stvořili. Jako fanoušek filmový závidím fanouškům rocku, že jejich Bezstarostní jezdci, zuřící býci trvají skoro sedm hodin. Apendix: rád bych pro srovnání viděl ještě rozsáhlejší a údajně do větších detailů zacházející Historii Rock 'N' Rollu. (31.10.2009)

Půl století rocku v sedmi hodinách a za účasti očitých svědků - samotných hudebníků. Je logické, že na tak malém prostoru se na mnoho interpretů pozapomnělo, proto hodnotím pouze podle toho, jak na mě samotné díly zapůsobily, případně jak blízko mám k jednotlivým hudebním stylům. BLUES-BASED ROCK 9/10, ART ROCK 9/10, PUNK 8/10, HEAVY METAL 8/10, STADIUM ROCK 7/10, ALTERNATIVE ROCK 9/10, INDIE 8/10. Celkem 8/10 (15.06.2010)

Fandovi ukápne i slza..., jak skvělé dřív bývaly doby, fňuk. A je úplně jedno, jestli byl zrovna rok 1977 a Sex Pistols, nebo rok 1995 a Oasis. Že se dokument soustřeďuje jenom na britské kapely mi vůbec nevadí, ostatně koho zajímá Amerika s těmi svými smradlavými hippísáky? Odpověď A je správně: smradlavé hippisáky. (hehehe) UK music rulezz! (24.06.2011)

Jsem velkým fandou rocku a všeho, co z jeho semínka časem vyklíčilo. Proto jsem moc rád za toto exkluzívní představení rockové muziky v rozličných hávech. Každý rocker si zde jistě najde množství svých oblíbených kapel a stejně tak bude nadávat na absenci nějakého svého oblíbeného uskupení. Každý má zkrátka v hlavě svůj žebříček a proto je třeba respektovat výběr, kterým autoři projektu prezentovali svůj hudební vkus. Mě nejvíce potěšili zařazením The Clash, Velvet Underground, Pixies, U2 či Sonic Youth. Ale absenci Visacího zámku skutečně nepochopím. (18.08.2017)

Sedmihodinový epos popisující historii rocku (především z britského pohledu) a potvrzující vysoký standart koní ze stáje BBC. První díl popisuje dobu, kdy mládeži lezl krkem přeslazenej popík, a tak na základu blues vznikl nový hudební styl při kterým se trhaly struny od kytar a prokopávaly bubny (Rolling Stones, The Who, The Kinks). Druhý díl prozměnu dobu, kdy performěři (Velvet Underground, Pink Floyd, David Bowie) hledali hranice, kam až mohou zajít se svými psychedelickými vizemi a co jim ještě posluchači pochopí, sežerou a zaplatí na vstupným a deskách. Třetí díl tu míru zhmotnil v podobě punku a začalo se za rytmu třech akordů "békat vo tom, co ku*va všichni známe" (The Sex Pistols, The Clash, Ramones). Čtverka zas osvětlila, že základ je rámus, pořádnej rámus (Black Sabbath, Deep Purple, Judas Priest, Iron Maiden, Metallica). V pětce ukázali, že Rock se musí hrát pro lidi, pro Hóóódně lidí (Queen, Bruce Springsteen, The Police, U2, koncert Live Aid). Šestka vyvrátila americkej sen o spokojeným životě, že Osmdesátky byly hlavně pěknej vopruz a že jeden mladej a milej pán se nato už nemoh dívat, a tak s tím praštil (Nirvana, R.E.M., The Pixies). A sedmička mi zas názorně ukázala, že na Ostrovech (hlavně teda v Manchesteru) se rodí namachrovaní řízci s pózou, co maj svoje fanoušky pěkně u prdele, a proto jim zobu z ruky (The Smiths, Stone Roses, Suede, Blur, Oasis, Libertines a Arctic Monkeys). (07.11.2009)