Hra

Určitě mám dlouhá léta budovanou slabost pro velké filmy Michaela Douglase z 80. a 90. let a Fincherova Hra patří mezi vrcholy této skvělé epochy. Kdo by odolal napínavým thrillerům, ve kterých Michael prakticky nesleze z plátna? Parťáky mu jsou Sean Penn a Deborah Kara Unger, téma je dobově poplatné v mnoha ohledech a je to celé velmi příjemné. Takovému požitku nelze odolat. (10.09.2022)

To proč u mě Hra neazfungovala je prosté. Příběh je příliš daleko za hranicí uvěřitelnosti, než jsem ochoten akceptovat. Fincher napínat umí. V tomto ohledu je v současné době jeden z nejlepších, ale film Hra má nastavená taková pravidla, na které jednoduše nemůže můj mozek přistoupit. A tak ony dramatické scény vyzní na prázdno. Takhle nějak diváky pohupoval Hitchcock, jenže ten uměl silnou koncentraci nereálna naředit špetkou nadhledu a tak vznikl ten správný mix. Hra je moc vážná na to, aby ji člověk bral s nadhledem. (22.06.2009)

SPOILERY! Kolem postaršího mrzouta se srotila banda "andělíčků". Kdyby Fincher odstranil finální vývojový zvrat, film by skončil sice bez úplné pointy, ale zato tak depresivně, jak se celý film vyvíjel. A ta narůstající paranoia, pocit, že tohle všechno je jen zlý, po čertech zlý sen, tohle zkrátka Fincher uměl na jedničku. Ta paranoia! Po chvilce už máte dojem, že ONI jsou všude, sledují každý váš krok a je s nimi spolčen kdekdo od Dalajlámy přes prodavače zmrzlin po bezdomovce nabízejícího noviny. Je to na slabší búro, hlavně za ten konec, který vám vysvětlí do puntíku vše, já bych dal přednost o 180° otočené alternativě. Ale i tak - je to Fincher, který nezklamal. PS: Za takovej dárek bych kombinačkama formoval dutinu ústní.......... (19.09.2006)

Ano, přesně takového Finchera mám rád! Dva roky po filmu Se7en a dva roky před snímkem Fight Club dokázal zrežírovat film, který vás až do samotného závěru nechá na pochybách co je skutečné a co není. Všudypřítomná paranoia, v tomhle je Fincher králem. O to víc mě mrzí, že jeho poslední filmy, byť byly nadprůměrné, už zkrátka a dobře nejsou to pravé ořechové. Nezlobte se na mě, ale prakticky kterýkoliv (lepší) hollywoodský režisér mohl natočit Buttona či film o Facebooku a rozdíl by byl jen minimální. A ke všemu se Fincher rozhodl ztratit pár let svého života s remakováním filmů, které remaky nepotřebují (Millenium Trilogy). Ze současného Finchera je mi celkem smutno, možná i proto jsem opravdu ocenil tento skvělý film, ve kterém Michal Douglas exceluje, stejně jako Deborah či Sean. Zkrátka a dobře, o tomhle filmu jsem hodně slyšel a bál jsem se, že mě zklame. Nestalo se. Druhé zhlédnutí bude lahůdkové, tomu věřím. 100 %. (18.10.2012)

Hello, Michael. I want to play a game. (dále pokračujeme hezky česky, když nám všem došla ta humorná narážka) Žil jsi samolibým životem, obklopen luxusem, penězi, úspěchem a zájmem druhých. Sám jsi se ovšem nezajímal o nikoho, než o sebe. Nabubřele jsi hospodařil s nabitým majetkem, tvá rozmazlenost ti nedovolila nalézt správné hodnoty. Dnes ti dáme příležitost dojít nápravy. Probuď v sobě opravdového hráče s touhou žít, sic budeš synem smrti. Ukaž nám, že se Fincher nemýlil, když na tebe vsadil, a že v sobě pořád máš starého dobrého Douglase. S přáním hezkého dne tvá oddaná CRS. (15.05.2012)