Riddick

Kronika temna se po překvapivém úspěchu Černočerné tmy nesetkala s žádoucím ohlasem publika, a tak se David Twohy rozhodl pokorně vrátit k tomu, co kdysi zafungovalo, ale s větším rozpočtem a ambicemi. Takže Riddick opakuje schéma Černočerné tmy se všemi plusy i mínusy. Jen si nejsem jistý, jestli logické lapsy a z každého záběru čišící béčkovitost někdejší fanoušci prvního dílu ocení. Přece jen zestárli a konkurence je veliká. Nebavila mě jednička, a tudíž jsem si nenašel vztah ani k závěrečnému dílu trilogie. Nicméně charaktery členů dvou konkurujících si žoldnéřských tlup byly docela zajímavé a kdyby nebylo těch pro mě tak směšných žánrových klišé rutinních akčních sci-fi filmů, hodnotil bych přes četné nedostatky i třemi hvězdičkami. Celkový dojem: 40 %. (17.03.2019)

Další Riddick je béčko. Zase. Ale překvapení to opravdu není. Ale je to dobrý béčko, který se mnohem víc stáčí k odkazu prvního dílu a jeho sci-fi horrorovému zasazení, než-li k dvojce, která je zas jakési space-fantasy (ale rozhodně se oba díly velmi často citují a de facto na ně trojka velmi navazuje). Mohl bych možná i snažit napsat o tomhle filmu něco víc, než že je to zábavné béčko s až humorně übermenshálním hrdinou, ale... Ono to prostě nic jiného není a tvůrci to naštěstí pochopili i v tom, že v třetinu filmu sledujeme Riddicka samotného, jak se potuluje opuštěnou planetou (a tam nemusí Vin Diesel moc hrát, anžto tam jsou jen voiceovery), v druhé třetině je Riddick málo viděný protivník přiletivšího žoldáctva (ergo zas nemusí DIesel moc hrát) a třetí část se odehrává ve tmě (a tam se Diesel hrát pokouší, ale ve tmě to stejně nejde poznat). (31.10.2017)

Tak se krutopřísný ultradrsoň vrátil do Černé pitche v nejlepší formě a vlil opět do žil diváků, kteří po vyteplené Kronice temna zvažovali změnu orientace, trochu toho neředěného, machistického testosteronu. U odborně reparované, otevřené zlomeniny holení kosti mu panáčkuje přítel nejvěrnější, ochočená šavlozubá hyena, která zvládá i ty nejkrvavější agility, a s grácií filetuje všechno, co mu přijde pod pazourkovou mačetu, od nemazlivých škorpiohadů, přes létající pteroraptory, až po partičku hustobrutálních žoldáků, jež chtějí jeho preparovanou hlavu vystavit v antropologickém muzeu. Nuže, pane Nafto, tohle vám sluší daleko víc, než se skupinkou Barbín a vyfintěných gayů rozbíjet vytuněné Mustangy, tak doufám, že zase brzy přeleštíte rohovky a znovu rychle a zběsile vyčistíte nějakou tu nehostinnou planetu! (30.10.2013)

Návrat bystrozrakého holohlavce neproběhl podle mých představ. Zejména úvodní půlhodinka, při které si hrál na honěnou s všelijakými potvorami, mne spolehlivě unudila. Od chvíle, kdy si na pustou planetu přivolal dva taxíky, se sice situace o hodně zlepšila, ale mé procitání z počáteční hybernace bylo příliš pozvolné na to, abych si to užil na víc než dvě hvězdy. (30.01.2014)

Pakliže si pamatuju dobře, tak Černočerná tma měla drsnýho hrdinu v drsném prostředí s drsným a dobře vykonstruovaným příběhem. Proto mě to pak bavilo. Dvojka už pak byla jenom jízda plná efektů, ve které příběh neměl moc místo a mně se vůbec nelíbil. Na třetí díl jsem pak ve výsledku zvědavej byl. A to i přesto, že se mi nalíbilo, jak ho tvůrci pojmenovali, respektiv nepojmenovali. Na první pohled to totiž vypadá spíš jak nějaký další restart série, jak je v dnešní době populární. A ono to tak úplně není. Na druhou stranu to taky ale není nic, k čemu bych se rád vracel. Opět totiž tenhle díl má drsného hrdinu v drsném prostředí, což je základ. Příběh ale opět přináší jednoduchou symboliku jdi, neotáčej a zachraň se a nic významnějšího v tom není. Vin Diesel je totálně bez emocí a veškeré emoce za něj musí vyburcovat digitální monstra, která se s ním buď zkamarádí nebo nezkamarádí. Mrzí mě, že dávám tři hvězdičky, ale nepřijde mi, že tenhle díl by si zasloužil víc. (27.09.2014)