Pomocník

Docela zapomenutý slovenský film o poválečných poměrech kdesi na maďarsko-slovenské hranici. Jednoduché poselství o tom, že peníze kazí charakter, ale živelně  a skvěle zahrané. Ale ani ne tak poctivcem Romančíkem alias řezníkem Riečanem, jeho pasivní a poddajná postava mi de facto byla zcela ukradená, ale zejména Valent,  zlolajný pomocník a grázl od přirození na sebe strhával veškerou pozornost. Ovšem i ten "stáhl ocas mezi nohy", jakmile k moci čichly řezníkova žena a dcera,  jejich přeměna z putěk domácích v bohaté a zhýralé děvky neměla chybu. Pochopitelně, že trochu režimně tendenční obrázek let poválečných a předbolševických, ale ne natolik výrazně, aby bylo třeba se více ošklíbati.   Silnější tři. (11.10.2022)

Československo-maďarský film situovaný do malého městečka Palank na jihu Slovenska v létě roku 1945, kam přichází bývalý odbojář, povoláním řezník Štefan Riečan (E. Romančík) se svou ženou a dcerou, aby zde převzal po odsunutém původním maďarském majiteli řeznictví. Spolu s výnosným obchodem zdědil i řeznického pomocníka, fyzicky zdatného, sebevědomého a morálně ne zrovna čistého Volenta Lančariče. Povahy obou hlavních mužských postav jsou vskutku diametrálně odlišné, zatímco usedlý Riečan je poctivý, slušný a hrdý člověk, protřelý a volnomyšlenkářský Volent v podání skvělého a urostlého Maďarského herece G. Koncza, bývalého boxera, jenž s oblibou prodává zboží na černo a celkově žije na hraně zákona. V brzké době získá díky všestranně nadanému a podnikavému pomocníkovi Riečanova rodina mimořádné bohatství, které řeznickému mistrovi však štěstí nepřinese. Neštěstí, zmar a nakonec i rozpad rodiny však nelze v prvé řadě přičítat Volentovým kontroverzním podnikatelským schopnostem, nýbrž zejména jeho atraktivní ženě (I. Pécsi), u níž se záhy po lehce nabytém bohatství projeví nechutné panské manýry a odkryje tak svůj pravý zkažený charakter. Ze známých herců se ve vedlejších rolích objevila M. Sládečková (?) v roli nevýrazné Riečanovi dcery Evy, J. Satinský coby chlípný advokát, H. Gregorová v malé roli Volentovy milenky a M. Kiš jakožto bláznivý místní občan. Snímek režiséra s netradičním jménem Zoro(slava) Záhona, původem z Piešťan, barvitě, poutavě a působivě líčí vývoj a změnu chování stále více dominantní Riečanovi manželky, vztah mezi mistrem a jeho neukázněným pomocníkem a také náladu a životní styl v poválečném Slovensku na maloměstě. (28.04.2017)

Ťažko ohodnotiť starší, menej známy slovenský film. Možno som ho podcenil, ale myslím že filmy takéhoto typu už dávno vyšli z môdy. Možno pred 15 až 20 rokmi to bolo výborné, cenené dielo. Film má slabší, nerozvinutý a dosť nudný dej, herci sú už lepší aj keď hrajú ako v nejakej inscenácii alebo divadle. Kamera, strih a hudba je určite podpriemerná. Myšlienku to má možno dobrú, ale to nestačí. Spomedzi slovenských filmov je to na 4*, ale celkovo je to ledva priemer. 46%. (05.08.2007)

Zajímavé nadčasové zobrazení lidské povahy. 1) Snímek předkládá několik výstižně načrtnutých postav: je tu trouboidní poctivý řezník, podnikavý šmelinářský pomocník, snobská, egocentrická a chamtivá paní řezníková a její jen o chlup příjemnější dceruška._____ 2) Vzhledem k dobovým ideologickým mantinelům je film vyroben vskutku zručně. Samozřejmě podnikavci jsou snobové a šmelináři, pomáhají jim úplatní politikové, zatímco ten ctnostný poctivec je zpočátku bit, než se vzepře. Předvádí pak vlastnosti, které žádný totalitní režim nemůže neocenit: troubovitost, pasivitu a útěk._____ 3) Film lze ovšem vnímat i dnešníma očima. Nejlépe se mají podnikavci Volentova typu, kteří kšeftaří, podplácejí, zneužívají a přitom navenek si udržují charisma elegance a schopností. Mnohé z jejich obětí pak reagují podobně jako řezník ve filmu. V čem je tedy vlastně rozdíl?_____ 4) Zaujal mě 43letý charismatický a urostlý Gábor Koncz (pomocník). (04.01.2021)

„Pane bože, prečo ja nie som zlý,“ ptá se sám sebe řezník Štefan Riečan. Tento starý poctivec jako by se narodil do špatné doby. Zatímco většina lidí z jeho okolí (včetně jeho ženy a dcery) uvažuje stylem „život je ťažký, lebo je jen jeden,“ on má tendenci se držet zpátky. „Čo vieš, čo bude zajtra,“ připomíná své ženě. Ta ale jako by ho nechtěla vůbec poslouchat. Jestli mě v něčem tento film docela dostal, tak v tom, jak na postavě Riečanovy ženy poměrně drsně demonstruje, co s člověkem může udělat vidina peněž a bohatství. Stačí jen porovnat první a poslední záběry, v nichž se tato postava vyskytuje. V prvním záběru je to prostá a skromná žena, v těch posledních už jen „kopa ľudského odpadu“. Moc jsem nepobral postavu Riečanovy dcery. Ta si zjevně bere dost příklad ze své matky, ale přesto moc nechápu tu scénu z konce filmu, když se spustí s pomocníkem Volentom. Nějak mi nepřišlo, že by na to dával film moc srozumitelnou odpověď. Votent Lančaričan je vůbec zvláštní postavička. Od začátku působí jako jakýsi Mefistofeles, který se svými řečmi („Keď nebudeme kšeftovať, nepôjde nám obchod“… „Majster by ste obchodník, vy nemôžete uvažovať ako dajaký slušný človek“) snaží přimět Štefana Riečana, aby se vzdal svých morálních zábran. Taky se jej snaží přesvědčit o své nepostradatelnosti („Kto sa tu chce udržať, potrebuje pomocníka“). Na druhou stranu v porovnaní s Riečanovou ženou si stále udržuje vůči svému mistrovi jistý respekt. V tomto směru určitě není nejnegativnější postavou filmu. Pokud jde o celkový dojem z filmu, mám asi trošku připomínky k celkovému vyznění filmu. Nechci úplně polemizovat s tím, že poválečné poměry asi vskutku byly poměrně drsné (pokud jde o přístup k morálce). Na druhou stranu nevím, zda úplně souhlasím se slovy, které jako by trošku charakterizovaly, čeho je divák po většinu filmu svědkem. „Milé dámy, vy ste vyhrali obe svetové váľky a čo sa stalo s chlapom, no čo.. je to obyčajný sralo bez vlastnia vôle a energie...“ Nic na tomto vyznění nezmění ani úplný (jinak dost useknutý) konec filmu, i když si ho lze asi vykládat různě. Což se mi ale právě moc nelíbilo. (13.08.2018)