Králova řeč

Kultivované logopedické drama o moci hlasu a imaginárním statusu krále. Nádherně blazeovaná hra statických polodetailů, manýristických textur a noblesních interiérů, proti nimž se hrdě vypínají chaotické tapety doktora Logue, který chápe, že král je králem především tehdy, když mu to jeho poddaní uvěří. A ve 30. letech mohou věřit především jeho hlasu. Celé je to tak typická rockyovská šablona o outsiderovi, co vystoupal na vrchol, ačkoli mu nikdy nevěřil. I svou citlivě stylizující reprezentací historie ekvivalent vynikajícího dramatu Frost / Nixon. Herecký koncert, od vystresované kreace Colina Firthe až po lehkonohý balet Helen Bonham Carter. Možná přehnaně učesané, ale mně se tenhle účes líbí... víc než fešácká nagelovaná fincherovská čupřina. (20.01.2011)

Srovnání s letošním Fincherovým trhákem chápu pouze v souvislosti s oscarovými nominacemi, ale jinak není fér. Každý z těch filmů funguje docela jinak, přestože oba by šlo při troše fantazie zařadit pod škatulku "konverzační drama". V případě King's Speech mám nicméně trochu problém vyrovnat se s tím, že ten film není ani vyloženě "britsky komorní" ani "hollywoodsky velkolepý" - stojí někde mezi a nejsem si úplně jistý, zda mu to ve všech situacích prospívá. Filmu jednoznačně dominují postavy - herci, které jsou ale často umisťované do poloprázdných a poměrně rozsáhlých interiérů (občas se dokonce nacházejí daleko od středu záběru, na samé straně, nebo v rohu), nebo v druhém extrému jejich obličej vyplňuje většinu plátna. Dá se říct, že tím Hooper zdůrazňuje izolovanost monarchy od tehdejší společnosti, ale občas to zase vypadá, že si jen nedal příliš práce z mizanscénou. Je potřeba říct, že The King's Speech skutečně nejvíc ze všeho táhne dvojice Firth - Rush a pokud byť jeden z nich na scéně chybí, film tím poměrně znatelně trpí. Narážím hlavně na ona hluchá místa s mocenskými čachry v královské rodině, která jsou zajisté potřeba, abychom plně pochopili jednání hlavního hrdiny, ale místy působí trochu jako vata. Závěrečné minuty ovšem plní vše, co mají - široké úsměvy i dojetí jsou zaručeny a zlatá soška pro Firtha zrovna tak. (31.01.2011)

Nesnesitelná lehkost královského bytí, aneb první film, který mi dovolil pochopit sílu a význam monarchie. Tomu Hooperovi možná některé citlivky budou vyčítat ‚akademický chlad‘, ale z mého pohledu režíruje úsporným stylem, který dává vyniknout hlavně hereckému charismatu, a řadí tak King’s Speech do ranku poutavě ukecaných filmů jako je Howardův Frost/Nixon, či Fincherův The Social Network. (23.01.2011)

Další typicky samoúčelová Oscarová záležitost u které je jasné, že ji všichni kritici zbaští a dají ji svůj hlas. Tím nechci nijak devalvovat výkony tvůrců a hlavních postav. Colin Firth, Geofrey Rush zahráli opravdu Oscarově ale zkrátka jako celek je Králova řeč jen luxusní jednohubka, u které se člověk skvěle pobaví ale už jí víckrát neochutná. 85% (28.02.2011)

Může začínat nenápadně a gradovat velmi pozvolna, ale přesto mě Králova řeč hluboce dojala a co se týče obdivu k hereckým výkonům, tak doslova převálcovala. A stejně jako je hlavní hrdina nesmělým řečníkem i budoucím slavným panovníkem, je film na jedné straně milým malým snímkem a na té druhé podívanou, kterou může milovat a oslavovat téměř každý. (07.02.2011)