Režie:
Ray C. SmallwoodScénář:
June MathisHrají:
Rudolph Valentino, Alla Nazimova, Patsy Ruth Miller, William Orlamond, Arthur Hoyt, Zeffie Tilbury, Rex Cherryman, Elinor Oliver, Consuelo Flowerton (více)Obsahy(1)
Camille je parížska kurtizána. Zamiluje sa do sľubného mladého muža Armanda Duvala, no Armandov otec odmietne svadbu svojho syna, pretože tvrdí, že Camille zničí jeho kariéru. Dievča sa podvolí a odchádza od svojho milého. Keď ju však zlomí chudoba a choroba, Camille zisťuje, že Armand ju neprestal milovať... (matriosa)
Recenze (7)
Ó božský Valentino, ó féerická Alla Nazimova... Přetěžko je pro mě hodnotit tyhle historické kulturní relikty. Často u takových filmů přemýšlím nad tím, zdali tehdejší diváci vnímali je jako >umění< , nebo to byla taková dobová >jen komerce< . . . Každopádně pánům z Warnerů patří dík, že přidali tenhle film do "Greta Garbo Collection" jako bonus k Cukorově verzi "Camille" z roku 1936. Zajímavá je též pro tuto příležitost nově složená hudba Petera Vantina (viz. http://www.petervantine.com/themusic.html), která sama o sobě působí jako poutavá zvuková kulisa k filmu, ale obstojí i jako samostatně vnímaný soundtrack. Takže - jsem na rozpacích - jak hodnotit tenhle warnerovský počin (?)... A tak zůstanu u alibistických čtyř hvězdiček... ()
Asi najlepšie vystihnutý rovnomenný romantický Dumasov román na filmovom plátne. Herci v krásnych interiéroch (presnejšie a bližšie ich opisuje MIMIC) hrajú až prehrávajú: ako o život. Pretože o ten v príbehu nešťastnej a nenaplnenej lásky kurtizány ide predovšetkým. ()
Film som pochopiteľne pozeral kvôli Rudymu Valentinovi, ktorého je vidieť dlhšie než 60 sekúnd, takže spokojnosť je dokonalá. Okrem toho sa mi dostalo i nečakaného bonusu v podobe akejsi Ally Nazimovej, ktorá hrá skutočne báječne. Zároveň tu vďaka Valentinovej "sham" manželke Nataši Rambovej máme prekrásne dizajnované interiéry, síce na art deco nečakane minimalistické, no fascinujúce. Film samozrejme vidieť nemusíte, ale prídete o veľa. ()
Vzorové melodrama Alexandra Dumase mladšího "La Dame aux camélias" čeká - a stále bude čekat - na dokonalé filmové ztvárnění. Film z roku 21 s Rudolphem Valentino, a především Allou Nazimovou, má k tomu docela blízko. Ale jelikož "rien n'est pas parfait", je třeba se o to pokoušet znovu a znovu (Wikipedie uvádí 25 adaptací). Smalwoodova Camille představuje na svou dobu poměrně realistické zpracování v nádherných interierech a s herci, kteří dle tehdejších hereckých představ zdůrazňují odstup od "přirozenosti" postav, které zastupují - nejde tu přece o skutečnost, ale její zastoupení (podobné "vedení" herců používá třeba Kira Muratovová ve filmu "Ladič pian" z roku 2004, která na přirozený projev herců zcela rezignuje). ()
Kombinace futuristické výpravy, diluviálního herectví a Vantinova soundtracku dělá z tohoto zpracování jedné z nejzfilmovávanějších limonád v dějinách mimozemskou podívanou, blížící se místy spíš nějaké odrůdě tradičního orientálního divadla než filmu. Rozhodně nevšední zážitek a pro doplnění představy o stavu kinematografie v roce 1921 vedle Kidů a Vozků smrti naprosto k nezaplacení. ()
Tak, jako knížka, je tento němý snímek naprostou nádherou. Výrazu zoufalství Ally Nazimovy jsem naprosto věřila, i když v mnoha případech (ty bohužel převyšovaly) až afektovaně přehrávala. Samozřejmě ale, psal se rok 1921 a málokdo by to zahrál jinak, ba dokonce lépe. ()
Příjemný snímek, kde funguje všechno až na představitelku hlavní role Allu Nazimovou, která přehrává až hrůza. Zatímco v Salome to pohřbilo celý film, tady je ten příběh natolik zajímavý, ostatní postavy natolik uvěřitelné a interiéry natolik krásné, že to ve výsledku zase tolik nevadilo. ()