Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jakou cenu má oddanost samuraje k jeho pánovi? Světově proslulý japonský režisér Takaši Miike během své zatím dvacetileté kariéry realizoval na osmdesát celovečerních filmů a televizních seriálů. Ačkoli pracuje coby námezdný režisér, do povědomí filmových nadšenců, kritiků i dramaturgů prestižních festivalů se zapsal coby všestranný tvůrce, který zadané látce vždy dokáže vetknout osobitý styl, který maximálně vytěží potenciál výchozího konceptu. Tento přístup aplikoval nejen ve videobranži, kde v 90. letech začínal a díky minimálním rozpočtům měl nad projekty v zásadě absolutní tvůrčí svobodu, ale posléze také v hlavním proudu, do kterého pronikl na přelomu tisíciletí. Jeho početná filmografie obsahuje tituly všemožných žánrů od krvavých gangsterek a psychologických hororů přes avantgardní artové snímky či absurdní komedie po dětské pohádky i muzikály. Nicméně až donedávna Miikemu chyběl zářez v žánru, jenž bývá s japonskou kinematografií spojován především – samurajském filmu.
Tento nedostatek se vyřešil angažováním Miikeho k natočení remaku samurajského snímku 13 zabijáků režiséra Eiičiho Kudóa z roku 1963. Miike adekvátně žánru i výchozímu snímku zvolil umírněný klasický styl, který perfektně vystihuje zdejší komplexní úvahu nad samurajskou ctí, která se má odvíjet od absolutní poslušnosti pánovi, jemuž slouží. Kníže Naricugu se zvrácenou krutostí naplňuje hierarchický systém feudálního Japonska, který pánům dával absolutní moc nad životy jejich podřízených. Když má být jmenován do šógunátní rady starších, a tudíž hrozí, že by mohl uvrhnout celou zemi do krutovlády, ustanoví se na žádost jednoho z členů rady skupina samurajů, která na sebe vezme úkol knížete spolu s jeho početným doprovodem vlákat do léčky a zabít.
Tvůrci v čele s Miikem tentokrát klasický příběh pojali jednak s patosem, jenž je pro žánr samurajských dramat charakteristický, ale také s nenápadnou jízlivou nadsázkou. Do kontrastu s etickými problémy samurajů staví každodenní úděl obyčejných lidí z nejnižších vrstev tehdejší společnosti. Současně sugestivně vystihují absurditu vysokých ideálů samurajského kodexu, když vyprávění nechávají kulminovat čtyřicetiminutovým epickým masakrem, kde titulních třináct hrdinných samurajů stane proti dvoustovce protivníků. Film měl slavnostní premiéru v rámci hlavní soutěžní sekce prestižního festivalu v Benátkách a získal několik japonských výročních cen. (Česká televize)

(více)

Videa (3)

Trailer 2

Recenze (230)

Marigold 

všechny recenze uživatele

Samurajská férovka, kde si hned v úvodu dva řeknou, že si to na konci rozdají a půl filmu je luxusně natočená příprava na bitvu, jaká mně osobně už nějaký ten pátek na plátně chyběla. Miike je výtečný, např. způsob, jakým představí zloducha a nabídne synekdochu jeho lotrovství, je děsivý a démonický. 13 bojovníků má opravdu starosvětského ducha a nic na tom nezmění ani krev a bláto. Je to překrásná heroická epika o hrdosti a oddanosti ideálu, kterou jsem si užil jako už dlouho žádný "akční" film ne. Woo i Chan se mohou jít se studem zakopat, takhle se dělá pravý rachot! ()

kagemush 

všechny recenze uživatele

No přeci by jste to Miikemu nežrali.Jako ho znám ,tak chtěl jen natočit cokoli, kde se pár chlapíků postaví nejlépe patnáctinásobné přesile a za svistu katan si rozzsekaj držky na maděru.Producenti řekli že jako klíďo píďo vole,ale na ty tvoje scénáře milej Takashi ti z vysoka průjem.Kdo na to má furt doplácet? To co chceš tu už bylo v 63.,tož udělej rýmejk a prachy budou.A taky nadprůměrnej film,si myslím já.--Absence hudby při závěrečné vybíjené mi rozhodně nevadila,naopak. Realističtější partizánskou řežbu na meče by jeden pohledal-a dokonce mi nevadil ani ten sociální podtón,kdy třeba lovec socka chuďas nalezenec tam seřeže hromady takysamurajů jen s pruhem látky a několika šutry,samozřejmě jim nezapomene opakovaně zdělit ,že jsou (a vždycky byli) v podtatě k hovnu,není s nima žádná sranda a vlastně ho docela zklamali. A až s nima skončí,tak se vrátí ke své milé,která se mu ve zpomínkách zjevuje jako jedinečná žena momentálně na bobku v potoce požírající svůj plodopotrat (nebo to alespoň tak vypadalo)-to jen abychom nezapoměli,že tohle,i když to občas nevypadá není Kurosawa,nebo Kudo,ale Miike. ()

Reklama

Segrestor 

všechny recenze uživatele

Dokázal jsem se přinutit zhlédnout první hodinu tohoto akčního a krvavého bijáku. Během této hodiny jsem ovšem neviděl jedinou akci. Jediné, co mě nutilo udržet pozornost, bylo, že jsem si maloval tabulky a zapisoval všechna jména, která ve filmu zatím padla, abych se vůbec zorientoval, kdo komu kdy ublížil nebo kdo se tak vlastně vůbec jmenuje. Uznejte sami Naritsugua, Mamiya, Shimada Shinzaemon, Makino Yukie, Akashi a Owari, poslední dva zmíněné jsou jakési dva klany. Ne, nepochopil jsem hierarchii těch klanů ani smysl šógunových samurajů nebýt jiných filmů. Celkem jsem zde viděl jen několik setkání postarších samurajů, kteří vcelku kecali o ničem a dost podivně se tomu furt smáli. Asi to byli nějací uznávaní muži, ale z toho filmu to tolik nepůsobilo. Po hodině žvanění jsem zjistil jen to, že 13 samurajů se konečně dalo dohromady, aby se postavilo padouchovi, kterým nebyl nikdo jiný než krutý panovník, který se obveseluje střílením šípů do dětí, usekávání končetin ženám apod. (Mám dojem, že se jmenuje právě Naritsugua, ale ruku do ohně za to nedám). Nakonec mě přemohl spánek a vysvobodil mě z uzoufání nudného filmu, o kterém všude čtu, že je to jeden z nejlepších akčních filmů. Nedalo mi to však a v rámci vlastního sebemrskačství jsem si později pustil druhou polovinu filmu. Přesně jak jsem si myslel. Dlouho očekávaná akce konečně přišla. Samurajové, aby si nadběhli Naritsuguovi, potkali několik zaprodaných roninů. Bitka to byla ale krátká a roninové zbaběle prchli. Srabi. Očekával jsem s napětím dál. Film dostal dramatický zvrat, když se 13 bojovníků dozvědělo, že Naritsugua prohlédl jejich past a povolal na 200 bojovníků. Situaci to 13 zabijákům trochu zkomplikovalo, ale poté, co jich asi sedmdesát zařvalo v několika pastích se karta obrátila. Čekal jsem cokoliv. Čekal jsem přehnané bitky, kdy zezadu nikdo nebude útočit, čekal jsem přehnané souboje proti přesile a spoustu výkřiků a máchání katan. Jak jsem byl ale vyveden z omylu. Film naservíroval tak syrové souboje, tak realistické způsoby zabití, že ještě teď mám pocit, že jsem byl toho všeho svědkem jako nějaký nezúčastněný vesničan, který tu genocidu pozoroval z povzdálí. Břinkot katan zní v uších ještě teď a já zas o něco více respektuji postarší upovídané samuraje, ať už jsou z jakéhokoliv klanu. Uznávám, že to co jsem psal v první části, bylo jen nerozvážné plácání slamy. Film je nejspíš opravdu největším akčním neamerickým trhákem poslední doby. Jen si dovoluji malou poznámku nakonec. Chtěl bych být zvukařem tohoto filmu a mít v databázi jen tři zvuky a to: švist, břink a uááá. Asi bych se uklikal k smrti, než bych je všechny a za sebou hustě rozsázel do druhé poloviny filmu. ()

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

Miike si zkrátil řetěz ke konvenčnosti a nabídl řemeslně vytříbený nástup svobodomyslné vůle na pozadí soumraku šógunátu a samurajských principů. Více než katanová řež s následky podobnými tajfunu zaujaly první dvě expoziční třetiny, ale i přes splašené počítadlo mrtvol má Takeshiho jidaigeki počin kouzelně veselou mysl. Pro milovníky žánru určitě povinnost, jenž se může honosit dokonalým zvukem, sympatickou partou pro věc zapálených hrdinů a jedním šikmookým Calverou se sadistickými sklony a zpátečnickým feudálním smýšlením. Po čerstvé zkušenosti mohu říct, že 47 je někdy méně, než 13. Tedy vlastně 12 a jeden imortální lesní duch.. ()

Thomassi 

všechny recenze uživatele

Sedm statečných po japonsku. Tedy v tomto případě třináct statečných. Od místních uživatelů tu čtu samou chválu, proto jsem se rozhodl, že tento samurajský film zkusím. A nelituji toho. I když je začátek poměrně klidný, je důležitý pro další dění, které se posléze rozjede v efektní mlátičku plnou krve, useknutých hlav a jisker od samurajských mečů. I já jsem se ze začátku ztrácel v takžka nevyslovitelných jménech, kde mi všichni připadali stejní, nepoznal jsem kdo je kdo a kdo je hodný a kdo zlý. Postupem filmu jsem si ale zapamatovával jednoho po druhém a neměl jsem sebemenší problém s orientací. Téměř celá druhá půle se odehrává v zabijáckém tempu. I když myšlenka, že by třináct borců vyřídilo dvacetkrát tak velkou přesilu, je pouhá fikce, pro oko diváka je to pastva pro oči. Opravdu podařené bojové scény dělají 13 samurajů nadprůměrným filmem a proto dávám vyšší hodnocení. ()

Galerie (32)

Zajímavosti (6)

  • Hirayama (Tsuyoshi Ihara) v dodžo cvičí Iaidžucu, což lze přeložit jako "umění tasení meče". (Tsukikage)
  • Plán zaútočiť na Matsudaira Naritsuga počas jeho cesty do Edo (dobové meno Tokya) vychádza zo zvyku, ktorý bol praktizovaný v ére Edo. Každý japonský šľachtic musel cestovať do Eda a pobudnúť tam určitú dobu. Táto cesta niesla názov Sankin-kotai, alebo taktiež Oficiálna cesta. Šľachtici tým dokazovali vernosť svojmu šógunovi a tomu zas systém pomáhal efektívnejšie kontrolovať ich aktivity. (beso74)
  • Postava lorda Naritsugu je založená na skutočne jestvujúcej osobe Matsudaira Narakota, ktorý bol 25. synom jedenásteho šóguna Tokugawskej dynastie Tokogawa Ienari. (MikaelSVK)

Související novinky

Filmasia 2010 – asijské „best of“

Filmasia 2010 – asijské „best of“

30.11.2010

Letošní festival Filmasia se koná v Aeru 3. - 5. prosince 2010. Uvidíte nové filmy od jmen jako Andrew Lau, Takashi Miike, Hayao Miyazaki, Tsai Ming-liang nebo Kim Ji-woon! Asijský víkend začíná v… (více)

Vyhřezlá střeva ve 3D

Vyhřezlá střeva ve 3D

21.09.2010

Máte na ně chuť? Obstará vám je odborník – Takashi Miike (foto). Tento týden mají v Japonsku premiéru jeho samurajská jatka 13 Assassins a zdá se, že Miikemu zachutnaly remaky i historická témata. V… (více)

Reklama

Reklama