13 samurajů

Vlastně bych měl být spokojen. Zase se jednou někdo pokusil natočit nadupaný samurajský film jako ze starých časů, navíc se soudobými technickými možnostmi. Ale není to ono. Zmíněný žánr má své zlaté období už za sebou a v téhle éře se mu ža na vyjímky (geniální trilogie Yoji Yamady) nedaří. Ani 13 samurajů nenabízí stylovost a šmrnc oněch filmů ze 60. let. Režie Takashi Mikeho mi moc nesedla, jakoby byla příliš moderní pro tenhle typ filmu. Humor dává tak, kde spůobí nepatřičně. Herci sice nejsou špatní, ale žádné charismatické výkony, na kterých starší filmy stály, se nekonají. Mike uplatňuje násilí tak kam se to moc nehodí (sadistické chování lorda Naritsugy vůči nevinným obětem) a tam kde by klidně mohly létat usekané končetiny (finální asi půlhodinová řež) toho až zase tolik k vidění není. Samotný závěrečný boj 13 proti 200, který je asi hlavním tahákem tohohle filmu, mě také nijak neuchvátil. Chvílemi jsou souboje pojaté realisticky (jako z vojína Ryana) a chvílemi pak zase samurajové poskakují jako na šňůrách (jako u Pirátů z Karibiku). Výsledek pak nepůsobí ani autenticky, ani bombasticky. Nudit se sice nebudete, ale nic víc nečekat. (11.10.2012)

Miike si zkrátil řetěz ke konvenčnosti a nabídl řemeslně vytříbený nástup svobodomyslné vůle na pozadí soumraku šógunátu a samurajských principů. Více než katanová řež s následky podobnými tajfunu zaujaly první dvě expoziční třetiny, ale i přes splašené počítadlo mrtvol má Takeshiho jidaigeki počin kouzelně veselou mysl. Pro milovníky žánru určitě povinnost, jenž se může honosit dokonalým zvukem, sympatickou partou pro věc zapálených hrdinů a jedním šikmookým Calverou se sadistickými sklony a zpátečnickým feudálním smýšlením. Po čerstvé zkušenosti mohu říct, že 47 je někdy méně, než 13. Tedy vlastně 12 a jeden imortální lesní duch.. (12.05.2014)

Víceméně věrný remake, který je sice mírně krácen v prvních dvou částech (plánování a taktika), ale zase lehce prodloužen v závěrečné bitevní části. Ony se vůbec oba filmy naprosto dokonale doplňují, v rozvoji a popisu jednotlivých charakterů, hrdinů i padouchů, ve vztazích i některých situacích, a společně pak dotváří vyprávěný příběh k naprosté dokonalosti. Co mi trochu chybělo v jedné, to doplňuje druhá a naopak. Tato je jen doslovnější a tam, kde původní film pouze naznačil, nová verze vše ukáže v drsných krvavých detailech. Některé méně zřetelné pohnutky a nuance jsou dotaženy a zvýrazněny. Opět nechybí řada skvělých momentů a emotivních scén, opět je tu řada míst, které mě vyloženě potěšily. Zřejmě nechám obě verze splynout v jednu a v mé mysli se tak zrodí dokonalý samurajský film. K sedmi statečným mi tak přibude dalších třináct nezapomenutelnách hrdinů. (15.08.2013)

Nudil jsem se během extra dlouhé přípravy na finální bitvu, nudil jsem se i během ní. Pro mě příliš líné, pomalé, bez náznaku dynamiky v momentech, které nejsou akční. Souboje samozřejmě divočejší jsou, ale choreografie mě příliš neoslnila, konečné zúčtování trvalo dlouho a negradovalo, film mi prostě nesednul a to mám podobnou tématiku rád. (21.06.2012)

Je to přesně ten druh filmu, který kdybych viděl v jiný den, na jiné TV a měl na sobě jiný ponožky, tak je hodnocení jiné. Jenže mě zrovna sedlo to, že bílá je zde čistě bílá a v černé se utápím. Hraje se prostě na to, že ti hodní jsou ti nejčestnější na světě a zloducha vám film ukáže jako čisté zlo a monstrum. Toto se táhne první polovinou filmu a po té se přejde na samurajská jatka. Ne vždy bych to vítal s otevřenou náručí dokořán jako teď. Ale ten masakr mi nějakým způsobem sedl. Už jen proto, že na filmech kde jde pár jedinců, když ne samotný hrdina, proti přesile jsem vyrostl. Mírné zklamání byl závěr ale to vem čert. Celkově velká spokojenost a 90 procent. (15.05.2019)