Soylent Green

Science fiction snímky 70. let mám rád. Zčásti proto, že nezobrazují budoucnost lidstva příliš pozitivně, a zčásti proto, že jsou zpravidla velmi originální. V Soylent Green je využita kritika společnosti, ničení životního prostředí (podobně jako v mém oblíbeném Tichém Běhu, který je ale mnohem silnější a akutnější) a hlavně přelidnění a s tím souvisejícími potížemi s potravou. Na zemi už dávno není normální jídlo a všichni jsou odkázáni na příděl skromného množství zelených sušenek pochybného původu. Do toho Charlton Heston vyšetřje vraždu a přichází na kloub záhadě Souylentu. Jediná věc, kterou bych filmu mohl vytknout, je ta, že má příliš moc nápadů a zanedbává některá primární fakta. Například, že by se lidé mohli chovat trochu divočeji, když nemají co do huby. Místo toho jen šlapou chodníky a čekají co bude. Je to ovšem opomenutelný fakt na pozadí filmu. Určitě zde najdeme mnohem více pozitiv něž negativ. V každém případě jde o velmi slušné scífko, které mne velmi potěšilo. (04.12.2011)

Soylent green Richarda Fleischera, ktorý ma tak potešil Fantastickou cestou, bol pre mňa mierným sklamaním. Heston tu nie je tak výrazný, ako v Planéte opíc a celková atmosféra futuristického veľkomesta nie je ani zďaleka tak depresívna, ako sa to podarilo o necelých desať rokov Scottovi. Zato naberače ľudí a ich zombie stav patria k pamätným scénam žánru. (01.06.2012)

Eko-scifi, která ve druhé půlce doslova uschne na svém aseptickém a navíc rutinně zkočírovaném KONCEPTU budoucnosti naší planety. To už i ten LOGANŮV ÚTĚK má v sobě víc šťávy. Předvídatelná apelativní POINTA působí spíš jako parodie na PLANETU OPIC. Hlavní devizou fimu je tak půvabně seschlý stařeček Edwarda G. Robinsona. (19.11.2005)

Povedená kriminálka s lehkým náznakem sci-fi (což způsobuje vlastně jen to, že se film odehrává v roce 2022, jinak tam není jediný vědeckofantastický prvek), nutno říct, že je to kriminálka slušná. Předně se Zelený soylent se odehrává ve velmi zábavném prostředí distopické budoucnosti, které se podařilo vyhnout se kopírování 1984 a dokonce neobsahovat ani obvod kyberpunku, ale předkládá prostou a krásnou budoucnost plnou průmyslově vyráběného želé, nedostatku vody a plnou hezkých dívek, vydělávajících si na amarouny nájemnou děvkózností. Tohle bohatě vyváží fakt, že kriminální případ není nijak zvlášť promakaný (i episody komisaře Rexe v důchodu mají propracovanější vyšetřování) a hlavní pointa je předvídatelná. Navíc, Übermensch Heston v hlavní roli.. Povedené, milá vesmírná vydro chapadlatá, povedené. "Dobře, tak vajíčka, k čemu taky jahody, kurník!" (14.02.2015)

Ve své době jistě ambicozní film, který však zpracováním notně zastaral. Nejvíce se mi líbily úvodní titulky s obrazovou koláží světa plného lidí, odpadu, průmyslu a válek. Neúnosné množství lidí na ulicích, v domech, na schodištích či v kostele bylo ubíjející. V řadě scén si člověk vzpomene na podobné filmy - 1984, Loganův útěk (Dům smrti byl vskutku mrazivý) či 451 stupňů Fahrenheita. Klíčový je nedostatek potravin, avšak chybí spousta dalších věcí, třeba předměty denní potřeby, hygienické a další. Jistá vyvolená skupina pracháčů má samozřejmě vše. Tajemství firmy vyrábějící syntetickou potravu se dá odhalit poměrně brzy, a tak šokující závěr se nekoná, je konec konců spíše logický. Film je zcela prost otevřeného sexu (byť je tak samozřejmý, jako procházka kolem řeky) i krvavého násilí. Ubití vysoce postaveného představitele firmy je mimo obraz....což by vcelku nevadilo, pokud by snímek nabídl jiné kvality. Zajímavý námět je z dnešního pohledu zpracován tuctově. Zatímco hudba je velmi dobrá, průměrná kamera neoslní. Soylent Green bych klasikou rozhodně nenazval a do nejlepších sci-fi filmů nezařadil. Na to je po všech stránkách příliš průměrný.... (19.02.2014)