Píseň písní

Na Mamoulianovi je vidět, že byl arménského původu a prošel ruským divadelním školením. Melodrama podané s velmi decentním a výtvarně vynalézavým přístupem (humorné vložky nejsou lubitschovsky vídeňsky cynické) by každému českému divákovi mělo připomenout Nočního motýla, je téměř jeho předobrazem. V závěru ovšem slyšíme - když Marlene zpívá - přechod od časů před 1. světovou válkou do éry jazzu, který pronikl i do Německa, kde se film odehrává. (15.04.2012)

Lily ako nabozenska kudlanka ktora veri nabozenskym kydom. Treba konat bezbozne dobro, som milovnik svetskeho bezbozneho dobra, na to, ze nabozenstvo je zlo prislo osvietenstvo uz v 18. storoci. A vdaka osvietenstvu nastala renesdancia Starovekych pohanskych /casto hodne vyspelych/ civilizacii : Elam, Egypt, Sumer, babylon, Asyria, Akkadska Risa, Imperium Romanum. 40 % (04.11.2017)

V nejstarších hodnoceních práce Marlene Dietrichové vynikal vždy jen Modrý anděl. Poté byla zostřena pozornost na všech sedm filmů, které s ní natočil Joe von Sternberg. A dnes je tedy mezník v této práci, Píseň písní, pozapomenutým filmem. Byl pro Marlene první prací v Americe bez jejího Joea, ale už tehdy od něj uměla tolik, aby mohla sama sebe režírovat dle jeho vlivu - s decentním souhlasem oficiálního režiséra Mamouliana. Ten vlastních filmů natočil dost a mnoho z nich vynikalo, ale v tomto případu nemohl jinak, než ustoupit své nově zapůjčené hvězdě. Ta se zde seznámila s Brianem Ahernem, který se velmi brzy přehrál do role jejího životního přítele. A poprvé se vedle Marlene objevil Lionel Atwill, který si svou roli jejího staršího partnera zopakoval ještě v Ženě a tatrmanovi. Když Lilly prodělá svou proměnu a zazpívá Johnnyho, jsem si vždy jistá, že Šanghajská Lil by se za ní určitě nestyděla. (13.02.2009)

Bozska a nenahraditelna "Marlína" (tady me ta americka vyslovnost posledni dobou fakt bavi) v mimoradne provokativnim filmu, ktery bych se pokusil popsat asi takhle: buď jde o: sitcom-ovsky parodovanou cervenou knihovnu; nebo: asi tak padesat uvodnich scen pro nejake artporno slepenych dohromady (k dipozici mate zakladni figury: naivni divka, protrela trhovkyne, mlady pohledny umelec, bohaty starsi baron-vojak); nebo: neskutecne naivni romanticke "melo"drama, akcentovane do bizarni burlesky tim, ze v kazdem druhem zaberu jsou (÷)(÷), atd...uplne bozi zalezitost, ...a orgasticky zaver s kladivem to jen podtrhuje. Uzil jsem si kazdou vterinu. Na rok vzniku neuveritelne "sexy". Nadhera. :-) P.S.: jestli se Vam nechce jit do divadla, pustte si tohle. (20.10.2012)

Pěkně natočená, ale pořád jen červená knihovna, kterou (nepřekvapivě) z průměru vytahuje božská Marlene Dietrich, s přehledem zvládající jak nevinnou a dychtivou vesnickou děvečku, tak protřelou a životem zklamanou ženu. 70% (23.06.2007)