Cosmopolis
Cosmopolis
Cosmopolis
Cosmopolis
Cosmopolis
Režie:
David CronenbergScénář:
David CronenbergKamera:
Peter SuschitzkyHudba:
Howard ShoreHrají:
Robert Pattinson, Paul Giamatti, Jay Baruchel, Kevin Durand, Juliette Binoche, Samantha Morton, Sarah Gadon, Mathieu Amalric, Emily Hampshire, Goûchy Boy (více)Obsahy(2)
Město New York, blízká budoucnost: Eric Packer (Robert Pattinson) je osmadvacetiletý nekorunovaný král Wall Street. Během jeho vyjížďky po městě dojde v ulicích Manhattanu k záhadné explozi a propukne peklo. Navíc zjišťuje, že se mu hroutí finanční impérium. Kontakt se skutečným světem, i když jen přes okna limuzíny, ještě prohlubuje jeho paranoiu. V průběhu čtyřiadvacetihodinové odysey začíná k smrti vyděšenému Ericovi docházet, že se jeho život blíží ke konci. (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(více)Recenze (348)
Netuším co si myslet, ale i tak nebudu předvádět extrémní hodnocení. Jeden z těch filmů kterých se jedinec zamyslí, nebo si alespoň myslí že se zamyslel. Trochu odtažité ale účel nejspíš plní. Alespoň co vidím na sobě. Hodnocení tu nechávám na 50%, protože tu nemá smysl. Soundtrack je skovstnej. ()
Hodne psychologickeho a vizionarskeho zvaneni nevede nikam jen k cumeni v permanenci na nejhorsiho hollywoodskeho herce.Namet je dobrej Cronenberg je skvelej reziser ale dava timto nejen najevo to ze v poslednich letech mu dochazi dech ! ()
Hodně zajímavá záležitost. ()
Rozhodne treba odignorovať tunajšie hodnotenie a smelo si ten snímok pustiť. Snáď treba prekusiť len ten pomalší rozbeh. Pattinson konečne hraje a vedľajšie postavy sú tiež výborné. Ak nepatríte do "tvajlajt-fanklubu" a viete sa odosobniť od neznášanlivosti k Pattinsonovi a film je pre vás viac ako len zabijak času či nudy, tak si túto jazdu bielou limuzínou určite užijete. Ja teda rozhodne začínam prichádzať Cronenbergovi na chuť. ()
100 minut zivota vycuranejch do zachodu v limuzine ... ()
Pseudointelektuální s****a. Už knižní předloha byla nevalná, ale aspoň dávala nějaký rámec srozumitelnosti. Achjo, tohle je prostě jen strašně zoufale zbytečný film, který si svou rádoby obžalobou dnešní dekadentní kapitalistické společnosti hraje na něco co není. Marnost nad marnost. ()
Myslím si že je to poprvé , kdy je úplně jedno kdo tam hraje, klidně by mohl místo Pattisona sedět třeba Willis a bylo by to stejně špatné,akorát by trochu přišla vniveč scéna kdy Pattisonův hlavní cíl je nechat se ostříhat a výsledek opravdu stojí a to. ()
No, tak tohle moc neklaplo teda... ale už se ničemu nedivím, když má Robík asymetrickou prostatu, to vysvětluje všecko... ()
Při druhém sledování mi toto vykreslení dneška jako světa, který jde neustále dopředu, pomalým, ale neúprosným tempem, světa vyšinutých asociací a spontánních výtrysků racionality přišlo místy fascinující. Cronenberg opět chytře využívá limity svých herců. Pattinsonova topornost tu slouží svému účelu podobně jako hysterické herectví Keiry Knightley v Nebezpečné metodě. Jen je tentokrát o dost obtížnější to objevit. A v tom je v kostce celý problém Cronenbergovy novinky. Film je výstižnou metaforou stavu současného světa, jde stále o vizi osobitého tvůrce, ale k té vizi, k té metafoře je poměrně obtížné se prokopat... 70% ()
První třetina relativně zajímavá, druhá poměrně vtipná a u třetí sem málem usnul. ()
"Díry jsou zajímavé, píšou se o nich i knihy," pronese chladnokrevně Patizón bez známek života, jako to dělá snad ve všech filmech. "Ty se píšou i o hovnech." Stejně tak, jako se točí filmy o hovně. A Cosmopolis je ukázkový příklad. Polovinu filmu sledujeme Patizóna, jak se projíždí ucpaným městem v limuzíně a naříká, že potřebuje k holiči, zatímco venku nastává anarchie. Mezitím se v jeho limuzíně vystřídá několik lidí, s kterými vede monotónní dialogy, při kterých postavy mluví strašně moc, ale ve výsledku nám nic moc neřeknou. O jejich stupidnosti se netřeba bavit. Kdyby takhle někdo filozofoval na gauči u psychologa, jsem si jistá, že to uspí i jeho. Ale aby to nebylo až tak nudné, tak si Patizón občas zajde na jídlo, případně si sem tam štrejchne, protože i při prohlídce prostaty ho vzruší mačkání plastové lahve. No, na konci filmu se dokonce dozvíme, že odpověď jeho posledního neúspěchu se skrývá právě v jeho prostatě. Prostě wtf. Nechápu, co mi ten film měl vlastně předat. A jestli chybějící pointu měly nahradit ty naoko se tvářící hluboké rozhovory, které ve skutečnosti byly naprosto o ničem, tak na mě to nefungovalo. Za mě naprostá ztráta času. ()
Film, kterému se podařilo mě znechutit natolik, že jsem ani neměla sílu opustit sál. Nevím, co mě otravovalo nejvíc - zbytečnost příběhu (jsme zkažení, spějeme do záhuby - jak originální!), naprostá herecká neschopnost Pattinsona (ne, vážně, alespoň jednou mohl změnit výraz, třeba by přestal vypadat jako když se o něco snaží na toaletách), nebo občasné výstřely, které rušily mé spaní. Hvězdička za to, že párkrát se tam mihlo cosi podobného badass atmosféře. ()
Diváci si stěžují na nemožnost napojit se na film (resp. jeho postavy), přestože chápou, že film je o odcizenosti. Sledujeme dialogy/monology, kde každá postava má svůj názor na život (svůj racionalizační systém - tím i rozličný herecký projev a záběrování), který kolikrát zastávají bez ohledu co říká protějšek. Vzniká tím zvláštní úzkost, která pramení z pocitu, že postavy vedou izolované životy, které žijí paralelně s ostatními. Podobný pocit, který občas zažíváme v reálném životě. Každý má svoji pravdu, se kterou se ohání a přesvědčuje ostatní. A se kterou se dřív nebo později mílí a musí ji následně přehodnotit. Bez vnitřních monologů se charaktery stávají figurky deklamující své světonázory, přičemž není jisté, zda aspoň skutečně věří co říkají. Do hlav jim nevidíme, opět jako v reálném životě. Poslední třetina filmu mi velmi připomněla divadelní libreto STALO SE V ZOO od Albeeho, které vyvolává podobný ignorantský a izolovaný dojem, kterému se lze jen zoufale zasmát. PS: snímek má vskutku výbornou hudbu, ostatně jako veškeré výtvarné a technické zpracování. ()
copak o to. cronenberg svuj rukopis a témata nezapře, bohužel tak ukecanou bezobsažnost aby člověk pohledal. ()
Tento film byl doslova mučení. Jako když sedíte v severokorejské base o rozloze 2x2 metry svázaný tak, že se ani nemůžete pohnout a na hlavu vám pomalu kape voda. Ze začátku si říkáte-to bude dobrý. Jenže postupem času šílíte. Těmi kapkami šílenství byla ve filmu Cosmopolis nudná konverzace bez emocí. Možná jsem nekulturní hovado, ale já v tomto filmu viděl pouze jízdu limuzínou,sex, návštěvu kadeřníka a pár výstřelů. Dávám jednu hvězdu.....Za toho kadeřníka... ()
Aby mě zase nějaký buran neoslovil s tím, že jsem filmu dala odpad! jenom proto, že nesnáším Roberta Pattinsona, objasním následující: Roberta mám ráda, myslím si, že hrát umí. A ano, film jsem opravdu viděla a nikdy nehodnotím filmy, pokud ne. Věřím, že film má v sobě hlubokou myšlenku a možná i dosáhne dobrého hodnocení, ale rozhodně to není můj šálek čaje (a podle mě nejsem sama, jelikož půlka lidí z kina během filmu odešla). Já osobně se dost nudila a v dokoukala jsem to asi jenom proto, že jsem za lístek zaplatila dost peněz. Každý film se zkrátka nemůže líbit všem. ()
Jak jen mám začít...? Vše, čím mě knižní předloha nadchla, působí na plátně v nejlepším případě směšně. Do prostoru nepřítomně zírající herci monotónním hlasem odříkávají repliky, kterým sami nerozumí. Juliette Binoche mi nikdy předtím nepřipadala tak odporná, ticho tak nesnesitelné a prostata tak mocná... Za co ta jedna hvězda? Naivně věřím, že Cronenberg jenom zkouší, co všechno divák vydrží, zatímco se mu někde za rohem směje. A za sebe tedy říkám ne, další sexuální scénu s Robertem Pattinsonem už bych ve zdraví asi nepřežila... ()
Film, který jsem možná nepochopila, možná je to pro velmi nadané lidi, ale pochybuji o tom, když zapomenu, že v tomto filmu hraje Pattinson, kterého nemám ráda, a neustále mě přesvědčuje o jeho mizerných hereckých schopnostech, jeho neustálé, prkenné výrazy, až už mě to otravuje se pořád dívat na stejné grimasy, jediný co bylo dobré na tom všem byla hudba, jinak to nestálo vůbec za nic, mluvení aby řeč nestála, takto si teda nepředstavuji dobře strávený čas ()
Předesílám, že Cronenberga mám velmi ráda. Ovšem něco tak nudného, o ničem a naprosto bez smyslu jsem vydržela "jen" 36 minut...fráze, kterými tam promlouvaly mluvící hlavy, totálně necharismatický hlavní panák a prostředí limuzíny - tak vypadá PEKLO. ()
Související novinky
Vidím mrtvé projekty...
Pokračování Východních příslibů, drsný reboot Daredevila a nový animák od mága Henryho Selicka? Zapomeňte na ně... nebo si počkejte mnohem déle. David Cronenberg neoslnil Cosmopolisem a možná i to… (více)
Něžný upír Edward vs. Saddám Husajn
Nutno uznat, že Robert Pattinson se docela úspěšně snaží setřást nálepku pobledlého hezouna se slabostí pro podstatně mladší pasivní holky. Nebo má prostě dobrého agenta. Po adaptacích slavných… (více)
Cronenberg a Pattinson? Cože?
Ale ano. Hezoun z Twilight ságy nám hodlá dokázat, že opravdu umí hrát. Uvidíme, co z něj vymáčkne David Cronenberg, který jej obsadil ho hlavní role thrilleru Cosmopolis. V adaptaci úspěšného románu… (více)
Nedávno som pri Trierovej Melanchólii hovoril akejsi „diváckosti“ filmu. Samotný pojem nie je žiadna hodnotová kategória jestvujúca vo svete filmu, je to skôr len vágny pojem poukazujúci na vzťah medzi autorom a adresátom, teda režisérom a divákom. Dnes zájdem ešte ďalej a pokúsim sa čitateľom ochotným na chvíľu čítať moje slová poodhaliť jedno – prečo je Cronenbergov Cosmopolis jedným z najzaujímavejších filmových počinov 21. storočia. Píšem schválne „zaujímavý“ a nie „kvalitný“, ale k tomu sa tiež dostanem. Cosmopolis má na CSFD slabých 43%, na IMDB 52%, čo je dané práve onou „nediváckosťou“ snímku. Vo filmovej estetike sa totiž raritne stretávame s dielami, ktoré, laickejšie povedané, nemajú dej. To je aj prípad Cosmopolisu. Akékoľvek hľadanie deju je zbytočné, keďže film vlastne ani dej nemá, v tomto zmysle budeme uvažovať o nejakej chronologickosti deja, o jeho nadväznosti. V „tradičnom“ filme máme určitý sled udalostí, ktoré na seba skôr či neskôr začnú nadväzovať, v Cosmopolise by sme so scénami mohli ľubovoľne manipulovať a nič by sa nezmenilo. Je to jeden z prístupov k filmu a často ho skúšali (s väčšími či menšími úspechmi) španielski tvorcovia. Cosmopolis však zachádza ešte ďalej – „apokalypsa“ totiž nenastáva len vo vzťahu rozpadu deja, ale aj rozpadu samotných zložiek deja, napríklad slovného scenára. Slová v Cosmopolise strácajú váhu, asymetrická prostata je rovnako absurdná ako iné slová. Dialógy, ktoré sú základnou zložkou literárnych diel, prestávajú mať zmysel, keďže v nich nie sú obsiahnuté informácie, ktoré inak pomáhajú divákovi sa zorientovať sa v diele. Silu výpovede dostáva obraz, a informácie ukryté za „neinformáciami“ - zároveň však platí, že jednotlivé znaky strácajú aj platnosť akýchkoľvek metafor či metonýmii, sex naznačený vo filmoch vo forme oblečenia váľajúceho sa po zemi, by tu neexistoval, keďže neexistuje ani ten „znak“, neexistuje nič, je len film, ktorý naoko nedáva zmysel. Vidíme teda, že apokalypsa nastáva na troch úrovniach – obsahu (deja) i toho, čo dej stvárňuje (apokalypsa sa odohráva aj vo filme). Má však „nič“, respektíve chaos takto vytvorený zmysel? A čo sa za ním ukrýva, ak sa ukrýva? A jestvuje vôbec na toto odpoveď? Niekde nad hlavou Cronenbergovej limuzíny poletuje neviditeľný nápis: Vitajte vo svete 21. storočia – vo svete, v ktorom všetko prestáva dávať zmysel. Vo svete vládne anarchia, medziľudské vzťahy neexistujú slová prestávajú mať význam – vidíte v tom tú postupnosť? Všetko začína od slov (fonéma je najmenšia zvuková jednotka slova, ktorá má dištinktívnu teda rozoznávaciu schopnosť) ako od „Adama“ a následne postupuje k vetám, dialógom, k súvetiam až sa takto postihne celá slovná zásoba. Vonku zúri apokalypsa, ktorej dôvody nepoznáme a sú vlastne aj irelevantné, keďže tam, kde zlyháva schopnosť položiť otázku, tam sa ani odpoveď nedá spoznať. Všetky hodnoty miznú, ľudia sa bez príčiny zabíjajú či sa chcú zabiť, všetko stratilo význam. Zdalo by sa, že smerujeme ku Nietzschemu a akejsi smrti boha a k večnému prinavrátaniu rovnakého (obnovenia krehkej rovnováhy), ale je tomu tak? Čo je vo svete Cosmopolisu stále? Čo môže byť vlastne stále, keď ani slová nemajú význam? Cosmopolis je film, ktorý rozpráva o ničom a zároveň o všetkom? Vo filme Threads (Vlákna) vidíme podobný náznak apokalypsy, avšak tá je naznačená oveľa drastickejšie – po atómovej katastrofe po desiatkách rokov ľudia prestávajú byť schopní komunikácie, keďže ich ju nemá kto učiť. Vo futuristickej vízii v Cosmopolisu sme svedkami ešte toho, že ľudia komunikujú, avšak tieto dialógy sú autoreferečné, teda, poukazujú sami na svoju neschopnosť mať nejaký hlbší obsah. Znaková „pyramída“ smeruje od jednoduchých ku komplikovanejším náznakom rozkladu, pričom vety o asymetrickej prostate sú toho vrcholom. Ona asymetrickosť totiž nespočíva v orgáne Roberta Pattinsona, ale v celom tom orgáne života, ktorý sa odohráva za oknami jeho luxusne vybavenej a dokonale odhlučnenej limuzíny. Treba ešte Cronenbergovi vzdať hold za angažovanie Pattinsona, nie je totiž lepšie dvihnutý prostredník akademikom i laikom než to, keď do umeleckého a totálne anti-mainstreamového filmu je angažovaný herec známy z „upírskej“ pentalógie. Za to potlesk. Ak sa náhodou niekedy ku Cosmopolisu dostanete, tak ho nevnímajte ako tradičný žánrový film, ale ako absurdnú komédiu (či ak chcete satiru) na COSMOPOLIStnú civilizáciu, ktorá sa pri svojom vyjadrení neštíti narušiť akékoľvek konvencie, ktoré vy, ako diváci, považujete za nemenné. Nezabudnite totiž, že význam sme si slovám dali my sami, my sami sme totiž určili, že slovné spojenie „milujem ťa“, odkazuje ku prejaveniu hlbokých citov. My teda aj sami sme schopní, v duchu filozofie Nietzscheho, slovám toto „právo“ odobrať a vytvoriť tak úplne novú abecedu oslobodenú od konvencii. A posledná vec, domnievam sa, že Cosmpolis je film, ktorému sa nedá udeliť hodnotenie (teda, že je neohodnotiteľný v zmysle uvažovania „dobrý“, „zlý“), keďže on sám niečo takéto popiera. Ale to by bolo na dlhšiu diskusiu ….Mimochodom, aj tento blog dáva význam len preto, že slová v ňom na seba sématicky nadväzujú. () (méně) (více)