Strýček Búnmí

Neoznačil by som sa za náročného diváka, aj keď sa tuctovosti snažím vyhýbať a filmy s umeleckým potenciálom, ak ma niečím oslovia, si pozriem rád. ,,Strýko Búnmí" by ma úplne minul ak by som na neho nezhliadol náhodou v TV upútavku, kde som zazrel ,,lesnú bytosť", z ktorej som bol úplne unesený a bola mojou vstupenkou ku sledovaniu. Maska tohoto tvora je (nielen vzhľadom na neprebádanú thajskú produkciu) rozhodne vydarenou, avšak na plátne pobudne len zopár minút, len tak sedí a je s ním pomerne nuda. Ďalším plusom je priam mystické nasnímanie džungle, ale inak mi kamera tiež prišla pomerne statická a nepríliš vynaliezavá. Najdôležitejším je však obsah a ten žiaľ išiel úplne mimo mňa. Jednoducho - nepochopil som to, ale pri celom tom prístupe som nemal ani žiadnu snahu interpretovať si to, čo sa na mňa z obrazovky suchopádne valí. Určite sa dá na film nazerať z viacerých uhľov pohľadov a tejto (naoko) náročnejšej artovej koncepcie sa v poslednej dobe vcelku u poroty v Cannes darí, čo vidím ako jediné ospravedlnenie udelenie tohoto kedysi omnoho prestížnejšieho festivalového ocenenia. Jednu hviezdu preto udelujem za zmienené klady a druhú za tú nepochopenú hlbšiu filozofickú rovinu (?), aj keď ju dávam skôr preto, aby jej samej nebolo smutno. (360. hodnotenie, 44. komentár k filmu) (19.11.2012)

Strýček Búnmí je vlastně hrozně krásný film apelující na duševní stránku člověka, ale ve své kompozici v mnoha ohledech pokulhává tak, že jako divák ztrácím souvislost s hlavním dějem. Působí to jako nedomyšlenost, neúcta k původnímu materiálu a prosazování vlastních témat na jeho úkor. Mluvím hlavně o oněch "minulých životech", které jsou původně výsledkem meditací nějakého mnicha, ale zde není žádný mnich, nejsou nijak interpretovány jako "přivolávání minulých životů", nikdo na ně nereaguje a Búnmí je jednoduše nijak nepřivolává. Mnohdy spíš působí jako výjevy z nějakých tradičních thajských mýtů. Další dva problémy se obejvují ke konci, kdy je do filmu vtěsnána fotokoláž z přípravy nějakého vedlejšího projektu souvisejícího s Búnmím, ale nikoliv s filmem, čímž se narušuje celistvost filmu jako jednoho samostatného díla. Divák je vytržen z diegeze filmu, Konec divákovi zamotá hlavu, protože v rámci Weerasethakulových témat střetu tradičního a moderního života vyznívá jako kritika bezduchosti dnešní doby neschopné komunikace - na první pohled tak vyznívá, ale v rozhovorech hovoří o převtělování duší či co. (25.09.2010)

Čiré utrpení toto sledovat. Dvě hodiny uplynuly bez jakéhokoli smysluplného výsledku (korunu tomu nasadily ty fotky, to už jsem jen kroutila hlavou). Dlouhé záběry ano, jenže tohle je vědomé mučení ze strany režiséra. Přiznávám se, že pro mě je to film bez jakékoli hodnoty, nepochopila jsem ho a ani nemám v plánu se o to pokoušet, jen ať už z něj nemusím vidět ani vteřinu. Nepůsobilo to na mě surreálně, strašidelně ani vtipně, co to vlastně mělo být za žánr? Jedna hvězdička je pro mě, že jsem vydržela až do konce. I s několikaměsíčním odstupem mám z filmu jediný neměnný dojem - lítost, že jsem s ním ztratila dvě hodiny. Souhlas s komentářem uživatele Kordus. (08.02.2012)

Pominu tu velkou intelektuální a uměleckou bublinu, která se zdá, nebo i je, nudná (paralela s Šarunasem Bartasem). Ale filmy Weerasethakula mají obrovsky etnografickou hodnotu. Kór, když sem měl tu čest a vyposlechl jsem si u režiséra jednotlivé dataily o kterých středoevropan nemůže mít ani ponětí. To už je potom jedno, zda je to celovečerák s jasným dějem, dokument, polodokumnet, či experiment.... (02.08.2011)

Při tomhle neobvyklém kousku je třeba se hluboko ponořit do meditativní nálady a nechat sebou proplouvat poklidný rytmus snímku. Většina z nás je totiž až příliš nasáklá západní kulturou aby mohla tento typ filmu plně vnímat automaticky bez nějakých problémů (např. pocitu nudy). Když se vám toto naladění a odprostění se od všeho (na západě) zažitého podaří, není problém si Búnmího užít. Mně se to alespoň podařilo. (01.04.2011)