Další rok

Britsky posmutnělé konverzační vztahové drama, které se svou podstatou dotýká stárnutí - další rok v názvu uplynul v životech hrdinů, tak obyčejných, že obyčejnější by již být nemohly. Zároveň tu ale režisér Mike Leigh použil rámec roku jako členění svého filmu, neboť ten rozdělil do čtyřech kapitol dle ročního období. Běh ročních dob je důležitý rituál metonymicky spojený s životem lidí na vesnici a i tady je ve středobodu Leighova hledáčku relativně šťastný pár, který městský způsob života ještě tak úplně nevykořenil, neboť svůj volný čas svěřili péči o zahrádku, malé pouto s přírodou daleko za městem. Všechny ostatní generačně spřízněné postavy filmu už jsou ovšem zoufalé lidské bytosti, které si nesou jako cejch svou osamělost, depresi, prázdnotu v životě. Mike Leigh pracuje velmi minimalisticky, jeho úsporné vyprávění je přitom ale postaveno na fádních věcech, které v jiných filmech tvůrci spíše opomíjejí. (28.07.2011)

Po celou dobu jsem se bavil, načež na mne se závěrečnou scénou padla deprese těžká jako stará péřová deka. Až pozdě mi došlo, jak smutný to byl film. Úspěšní lidé se nakrucují coby charita před těmi neúspěšnými. Wtf? A to má těm loserům jako že pomoct?!? A to si navíc hlavní hrdinka říká psychoterapeutka? Film o prohlubování beznaděje, o bezvýchodnosti, o nemocech moderní doby a o dobrých úmyslech, které dláždí jiným cestu do pekel. Počasí se mění, depka zůstává. Pěkné. (21.06.2011)

Skupinová drobnokresba v prostředí uvadajícího života plného šedin a strachu ze samoty a opuštění. Zatímco Broadbent a Sheen představují dvojici, kterou bychom chtěli na prahu smrti být, ve svém okolí mají přátele a příbuzné, kteří se horkotěžko vypořádávají s tím, že už je nikdo nechce, že jsou oškliví, uvadající a duševně nevyrovnaní. Je mrazivé sledovat, když Leigh buduje scény, které jsou smutné, ale dokáží rozemsát. Počáteční sentiment bez sladkobolu a se syrovou agónií nahrazují silně dramatické situace a je potěšující, že se Leigh neuchyluje k nějaké provařené radě do života, že není velkohubý ve svém snažení a že cit pro herce proměňuje v malý filmový poklad. Připomnělo mi to Všude dobře, proč být doma. (30.11.2010)

Trochu nevyvážené, druhá polovina je o poznání slabší (přesto zábavná). Než jako milý a příjemný, bych film nazval temným až depresivním. Ano, ústřední pár si zachovává svůj optimismus, svou integritu a jsou tak ostrůvkem útěchy a naděje v moři deprese a šedi... Avšak jejich přátelé umírají, živoří, jsou psychicky narušení a zoufale osamělí. Sakra, jaký já mám strach ze stáří! (27.09.2011)

Upřímně přiznávám, že nepatřím mezi skalní příznivce "malých velkých" dramat, ale Another Year mě svou upřímností naprosto dostalo. Podobné filmy se těžce popisují, mají prostě své kouzlo, které bez shlédnutí nepochopíte. A Another Year má oproti té řadě snímků s podobným posláním navíc ještě jednu obrovskou výhodu: i přes více méně čistě konverzační děj a dlouhou stopáž nepůsobí nudně. Výborné, skutečně výborné. (07.11.2010)