Restrepo

Restrepo bych asi ani nenazval filmem, ocejchoval bych to jako úryvek přímého přenosu z války. Autentické záběry jsou prokládány čas od času výpověďmi aktérů, což ale nenarušuje kontinuitu snímku a jeho atmosféru. A ačkoliv i to zde má své pevné místo, tak bych vytknul hlavně nudu. Jednou vidět asi proč ne, ale opakovaně si to nezapnu. 60 % Oblíbená část- výpověď Rice o tom, jak to dostal (05.06.2014)

Viděl jsem bohužel pouze kratší verzi vyrobenou pro Českou televizi a navíc s opravdu hodně mizerným dabingem, ale snažil jsem se od toho při hodnocení oprostit a nehodnotit to, za co tvůrci nemohou. Nicméně i tak musím konstatovat, že se mi to nelíbilo. Vadil mi uměle vytvářený patos, záběry z boje působily lehce amatérským dojmem a dokument toho zase tolik převratného o válce v Afghánistánu neodhalil. Z rozhovorů s vojáky jsem nabyl dojmu, že snad ani nevěděli, že jdou do války… Jinak po zhlédnutí Restrepa se už ani nedivím, že Američané v poslední době neválčí moc úspěšně. Kluci, co ve škole asi zrovna dvakrát nevynikali, si jedou na výlet zastřílet a třeba i někoho zabít – když vezmeme v úvahu odhodlání a motivaci nepřítele, možná to není to pravé ořechové. (29.08.2012)

Jedním slovem: Strhující. Bez zbytečného patosu, či vnucování divákovi nějakého pohledu na válku v Afghánistánu. Pouze sestříhané záběry z ročního pobytu jedné vojenské jednotky v afghánském údolí Korangal a z rozhovorů s účastníky mise po jejich návratu domů. K tomuto také směřuje jediná moje výtka, v dokumentu totiž nebylo, nebo jsem to alespoň nepostřehl, nijak upřesněno o jakou jednotku se jedná a proč vlastně jsou tam, kde jsou. Dokument zobrazuje různorodé trávení volného času na základně, bojové operace, jednání s místními, či nutnost všech přítomných vyrovnat se se smrtí svých spolubojovníků a skuteční lidé a skutečné emoce dokáží nejen vyrovnat, ale také překonat dojem a emoce vyvolané většinou jiných válečných filmů. (09.01.2011)

Skvělý dokument "Made in action," který měl jediný záporný bod. Zhlédla jsem Restrepo na České televizi, která pro mě nepochopitelným způsobem zcela v klidu vystříhala polovinu dokumentu a divákům tak nabídla neúplný snímek, který tímto "brutálním" zásahem do stopáže utrpěl opravdu velké ztráty. Postrádal onu maximální působivost, efektivnost a vůbec celkové vyznění, které zcela jistě plná stopáž obsahuje. Zejména pro typ dokumentu, jakým Restrepo je, je pochybně (r)o(z)sekaná verze velmi neprofesionální. A zvláště od ČT bych něco takového vůbec nečekala. Ovšem i to, co jsem měla možnost vidět, mi postačilo k silným dojmům. (04.09.2012)

Co ti Američani jako čekali, že s nimi budou Afghánci popíjet čaj a provozovat s nimi vysokohorsku turistiku? To, že spousta z nich přišla o své iluze bylo naprosto normální. Denně jim smrt dýchala na záda. Ale stále to byla okupační vojska v cizí zemi. Navazování kontaktu s místními bylo poměrně zbytečné. Vždyť se báli Talibanců. Při některých rozhovorech jsem si vzpomněla na indiány. Už jenom chybělo, aby Američani začali rozdávat ohnivou vodu, nakažené deky a bezcenné zbraně. Co jsem si tedy odnesla z dokumentu? Ve své podstatě toho moc není. Hrdiny takových dokumetů nejsou ti, co v nich vystupují, ale ti, co je připravují, režiséři, kameramani, reportéři, novináři a fotografové. Ti musí mít nesmírnou kuráž a odhodlání, které je spojené s velkou dávkou odvahy a možná i určitým bláznovstvím (29.08.2012)