Máme papeže!

Prvních 15 minut lehká nedůvěra, co že má tenhle laskavý ponor do života konkláve být zač, pak desítky minut skvělé zábavy a nakonec facka v podobě zcela brilantního závěru. Nejlepší na Habemus Papam je Morettiho sebereflexe a kočkování s diváckými očekáváními - film vytváří celou řadu banálních situací, které svádějí ke klišé, Moretti se jim však vždy v pravou chvíli vyhne a zatočí nečekaným směrem. Závěr je v tomto řetězu zklamaných očekávání vrcholem a jasně napovídá, že Habemus Papam není hřejivou komedií, ale filmem sžíravým a skeptickým. Vypadá to, že už nás nezachrání ani Bůh ani Freud. Slovy Egona Bondyho: všechno je v prdeli, ve všední den i v neděli. (06.07.2011)

Myslím, že nejde tak zcela o film o církvi, ale spíš je zaměřen na jedince. Je to film o člověku, který, ač nepochybuje o své víře (a to fakt nemusí být jen křesťanská víra), tak najednou začne pochybovat sám o sobě. Jo, to je asi to, co se mi na filmu - pár minut po jeho skončení - líbilo nejvíc. Ono by to asi bylo na čtyři hvězdičky, ale Michel Piccoli mě úplně rozsekal. Jeho pocity (respektive pocity právě zvoleného papeže) byly zahrány tak dobře, že nemůžu jinak. Atmosféra konkláve, které zkrátka trvá tak dlouho, dokud nevjyde z komína bílý kouř, je zachycena perfektně. Líbila se mi i postava výstředního ateisticky laděného psychoanalytika (který se bavil na účet kardinálů), bláznivého herce, odhodlaného tiskového mluvčí. Celý ten Vatikán, konkláve, dětinští kardinálové, Řím, Morettiho humor, italština a Michel Piccoli - film jako celek mi prostě sedl. (27.03.2012)

V časové kapsli, kde myšlení stále zeje kdesi ve středověku, ne-li hůř, započíná konkláve rozhodovat o nové hlavě přežitku, zvaného církev (katolická, ale není zas tak podstatné). Všech 108 mužů předstírá, jak těžké je vymyslet jméno někoho, kdo povede církev a bude v hlavách věřících udržovat naděje na pokračování pohádkového příběhu. ~ Můj názor na to všechno je z výše napsaného zřejmý, na film jsem se tak podíval hlavně proto, že jsem čekal, že to alespoň o něčem bude, že scénář nebude jen rekonstruovat rozhodnutí konkláve. A že se i režisér pochlapí a dokáže udělat koukatelný film. Ej, nepodařilo se. Dědko ve svém věku a postavení, které do teď zaujímal, chová se jako děcko. Tohle všechno je vidět už během prvních dvaceti minut. Jímala mě tedy hrůza, co všechno mě ještě po dalších 80 minut čeká. Jediný, kdo mě za celý film zaujal, nebyli ovečky, presující se na náměstí a přilehlých ulicích, nebylo to ani zbývajících 107 pánů, kteří museli trčet na jednom místě kvůli psychickým problémům jednoho prďoly, dokonce to nebyl ani reportér, který mě poněkud štval, ani samotný zvolený papež, ale tiskový mluvčí, kterému jsem tu úlohu nezáviděl. Postupem času se z toho stane takové drama staříka v ulicích, co hledá sám sebe, a na druhé straně barikády komedie z prostředí cvokaře a 107 velkých dětí. A pak se to zvrhlo v prostou hloupost. Zajímavý nápad, který mě ale nedokázal nijak zaujmout a nudil. Takhle to mohlo být za **. Konec to ale 100% zabil. (17.11.2011)

při hodnocení tohoto filmu jsem hodně rozpačitý. První polovina snímku se mi líbila - s jemným humorem a nadhledem zobrazuje strukturu konklávy, způsob volby papeže a ukazuje kardinály hlavně z lidské stránky. V druhé části, kdy zvolený kardinál hledá sílu k důležitému rozhodnutí, jsem cítil, že film ztrácí dech a mě začíná nudit. Film však není špatný a je zajímavý svým vyprávěním a výstižně ukazuje tíhu zodpovědnosti. Pro mě to bude tentokrát jen za slabé tři hvězdy a doporučuji převážně zvídavým a zkušeným divákům - není to rozhodně film pro běžné publikum. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (23.11.2015)

Už první záběr z konkláve, kde vypadne proud a kardinálové potmě sedí v úvahách, zda venku vědí, že jim nejde proud, naznačí kurz jemného humoru, který provází celý film, který je mimochodem zajímavým dramatem ztráty sebedůvěry a odvahy přijmout zodpovědnost, která potkala hlavního hrdinu v nejnevhodnějším okamžiku jeho života. (20.04.2012)