Hektorova cesta aneb hledání štěstí

Tak tento přeslazený hnis je dalším z té nekonečné řady patetických, motivačních snímků, které vám akorát tak způsobí zánět spojivek a prostatu. Vždyť by to, kurva, šlo natočit aspoň zábavně! Takhle každý frustrovaný, životem zhrzený, zoufalý hňup nabyde dojmu, že odletět vstříc neprozkoumaným kulturám ho uvede na cestu duševní katarze. Hovno. Já vám povím, co by se stalo, kdybych se zničehonic, stejně jako protagonista tohoto snímku, rozhodl do Číny odletět třeba já. Nejdřív bych si potřeboval zabukovat letenku a tak bych šel na portál Ticketstream a tam by mi trvalo přesně padesát pět minut, než bych si uvědomil, že jsem debil a Ticketstream neprodává letenky do Číny, ale vstupenky na koncerty. Zašel bych tedy do cestovky Socka a. s., kde by se mi nevyučená kadeřnice na brigádě snažila neúspěšně vysvětlit, že za dva tisíce můžu letět tak maximálně v zavazadlové karanténě s dózami čerstvě vypěstovaných krvácivých hemeroidů. Zarezervoval bych si tedy plastovou židli v nejnižší možné třídě a šel si domů připravit věci na cestu. Tuto radostnou novinku bych následně oznámil svému zaměstnavateli, který by mě neprodleně poslal do piče, ale tak co, peníze nejsou všechno a já přece hledám štěstí. V pondělí ráno bych vyrazil. Při letištní kontrole bych působil nevídaně podezřele, neboť permanentně vypadám jak blobfish po nevyvedené plastice, čili bych byl ochrankou odveden do temného kumbálu, ve kterém bych byl nemilosrdně podroben kontrole plazmovým generátorem na detekci parazitů a ruční prohlídce rektálního svalstva. To by pod tíhou nezměrné nervozity povolilo právě ve chvíli zákroku. Nakonec by mě znechucený člen letištní security služby vyvedl posranýma rukama ven a já bych pokračoval přes terminál směrem k ranveji. V letadle by mi bystrý, mladý a relativně šukatelný stevard oznámil, že mi vzhledem k nedostatku finančních prostředků na kartě byla vydána letenka pouze do Německého Düsseldorfu. Hm, mrdat. Kývl bych tedy flegmaticky hlavou, prohodil nevtipný vtip o Hitlerovi a za doprovodu nevraživých pohledů přítomných orangutanů se posadil. Cestovat v nákladovém prostoru vyhrazeném pro kompletní posádku ukrajinského cirkusu byl totiž vždycky můj sen. Během cesty by mi zavolala mamka, že jsem si doma zapomněl svačinu, oba dva chleby se sádlem a pažitkou, čímž bych samozřejmě narušil bezpečnost a letadlo by muselo nouzově přistát na marihuanových plantážích poblíž malebné nacistické vesničky Himlhergot. Tam by mě ochranka za ochotné asistence místní policie zatkla a deportovala zpět do psychiatrické léčebny, odkud jsem utekl. Tak vidíte, určitě by to nebylo tak snadné, jak se nám Hector s panem Mittym snaží namluvit. Takže radši nikam nepojedu a dál si budu v naší prdeli žít svůj nepochybně kůl život domnělého krále kokainových dýchánků. Yeah bitch! (25.01.2015)

R. Pike úžasně ztvárnil poznávací cestu světem, při které zjistil, že to co hledá se nachází úplně jinde. Nádherná vizuální stránka, výbroná kamera a hudba. Hector je vtipný, dobrodružný i dramatický, a těch 120 minut prolítne tak rychle jako Hector světem =).Jediné, co mě trošičku štve, je neoriginalita, protože tenhle námět tady už za poslední rok byl viděn, a to ne jedinkrát. (28.03.2015)

Hektor je muž středního věku, který má svůj život naprosto nalinkovaný. Má dobrou práci, krásný byt, nádhernou přítelkyni, ale má pocit, že mu stále něco chybí, a tak se vydá na cestu svého života. Klasické schéma podobných filmů. Dobře situovaný člověk se rozhodně vše změnit a vydá se na dalekou cestu plnou situací, do kterých by se jen tak normálně nedostal. Nemůžu se ubránit pocitu, že už jsme to všechno ale viděli někde jinde a lépe. Například Tajemný život Waltera Mittyho mi vyvstal hned na mysl. I zde můžeme nalézt spoustu menších známých cameí a životních mouder, ale nic, co by vybočovalo z průměru. Jinak se jedná o příjemný feel-good film. (18.12.2018)

Ťažko povedať, čo je na tom také príjemné. Ono je to súbor hneď niekoľkých vecí. Sú tam zaujímavé postavičky - u ktorých aj napriek veľmi krátkym epizódkam - badať posun a vývin. Síce sú pridané do príbehu účelovo, ale každá z nich pôsobí ako katalizátor inej emócie. Je tu neuveriteľne sympatický Simon Pegg a nádherná( čo je ona vždy) Rosamund Pike. Má to v sebe drobné detaily, aké nútia k úsmevu a nejaké to morálne klišé, ktoré ale v tomto prípade nie je vôbec na škodu. Vydať sa na Hectorovu cestu za šťastím bol zážitok. Veľmi príjemný. Znova mám chuť cestovať a objavovať nové chute, vône a znova spoznávať samého seba. Jeden z tých účelových filmov na to, aby sme si zbalili saky paky, utiekli do sveta a potom sa vrátili kdekoľvek, kde budeme mať pocit, že je náš domov. Síce nám do toho nehrá taký príjemný soundtrack ako v prípade Waltera Mittyho, ale zase na druhú stranu je Hector o uncu šťastia úprimnejší. (14.01.2015)

Presne takýto príjemný gýč som dnes potrebovala, so všetkým čo k tomu patrí a s dobrým humorom navrch. Nehovoriac o tom, že sa tam odrazu objavujú tváre ako Toni Collette, Skarsgard a Jean Reno, tak trochu sa čudujem, že sa upísali niečomu takémuto, ale rozhodne sa nesťažujem. Pegg je aj cez svoj zvláštny zjav obrovský sympaťák a Rosamund Pike síce oveľa viac vynikne v postavách, ktoré sú zložitejšie a nebezpečnejšie, no aj ako starostlivá partnerka ktorá nechce byť matkou je neskutočne kúzelná. :) (17.02.2016)