Zvuk hluku

Samotný nápad je natolik "vyhulený", že normálně by neměl šanci na úspěch- stal se ale zázrak a film vznikl. Parta nevšedních bubeníků na cestě městem. Nejlepší koncert nepochybně ten v nemocnici, první třetina byla našláplá, pak postupný útlum. Přesto veselá taškařice vymykající se obvyklým šablonám- a to vždy potěší. 75% (12.05.2013)

Strašně zajímavé, co se nápadu týče a zároveň utopené v celkově nudném příběhu, zápletce. Ty zvuky mi někdy trhaly uši, v tom nejlepším slova smyslu, ty předměty a vůbec nápady, ze kterých ty zvuky vycházely mi pak nebral mozek, opět, v tom nejlepším slova smyslu, celkově to však zabila nepropracovaost zbytku příběhu a postav, což mi trhalo srdce, v tom nejhorším slova smyslu. Ve finále tak zůstalo jen u těch zvuků a scény, kde se tvořily by se spíše měly stát hudebními videoklipy pro jejich skvostnou originalitu, jako film je to ovšem do velké míry zmrvená nuda. Tohle mohlo a mělo být skvělé, jelikož nápadem to na to mělo, škoda. (21.06.2012)

Stále platí, že sever je jistota a držák originality a kvality. A Sound of Noise je velká jízda a jo, je to severský až na morek. Trochu se divím, že se do natáčení nechtěli připojit i vorvani z Hurra Torpedo. Klidně to mohl být ten nejlepší severský film, který jsem zatím stihl nakoukat, jenže tempo bohužel s finálem lehce upadne. Skoro je škoda, že ty nejlepší skladby předtaví šest bubeníků hned na začátku a konec, ačkoliv stále kvalitné, už jen dojíždí. Přesto všem říkám "ano, tohle jo." (17.03.2013)

První půlku jsem měl snad filmový orgasmus. Jak hudební gang začal hrát na všechno co jim přišlo pod ruku tak jsem měl husí kůži po celém těle. Navíc to nebylo bůhví jaké plácaní, ale svěži rytmická a zábavná hudba. Nejvíc mě dostala scéna v nemocnici, která je vtipná a hudebně mě bavila nejvíce. Druhá půlka už pomalu ztrací dech a tvůrci jakoby neví kudy se vidat. Ale jako celek film působí svěže, zábavně a originálně. (09.11.2011)

Snímek trochu doplácí na svůj hlavní hudební prvek s hraním na netradiční nástroje. Není technicky možné, aby došlo ke gradaci, když právě to největší překvapení je divákovi naservírováno hned na začátku a ostatní performance se nesou v podobném duchu. Pohromadě ale drží Zvuk hluku sympatičtí herci, jejichž tváře v českých kinech jen tak neuvidíte. Nejsou dokonalí, ale zato dokonale splňují představu o normálních lidech. Je pak jednoduché se vcítit do jejich rolí, do jejich lásek a odstrčení společností, protože jsou podle mas jiní. Jenže každý je svým způsobem jiný. Ať už hraje na piano, ukulele nebo mohutný pivásek. (11.11.2011)