Co kdybychom žili společně?

Být starý nemusí znamenat být nešťastný aneb Balada o přátelství. 1) 77letý Pierre Richard dozrál - je z něho Pan Herec. Ani 67letá Geraldine Chaplinová nebo 74letá stále skvěle vypadající Jane Fondová nezklamou. Příjemným věkovým kontrastem je 33letý Daniel Bruhl. 2) Je to trochu veselé, trochu dojemné a především hodně, hodně optimistické. Takové přátele bych chtěl mít...i takové stáří... (02.07.2014)

Senioři, pětasedmdesátníci - přestože se k tomuto věku taky pomalu blížím, takové řešení bych si nevybral, ani bych vlastně nemohl. Čeští důchodci by si po 24 hodinách nejspíš vyškrábali oči. Ve Francii to asi možné bude. Když jsem byl mladý jako Dirk, prožil jsem 14 dní s důchodci (60 - 70 let) v Toulouse. Každé ráno jsme se scházeli a něco podnikali. Když jsem chtěl jet do Alby na výstavu kreseb Toulouse-Lautreca, muselo se nejspíš zajít na víno, pak podiskutovat u kafe - a teprve pak kultura. Ale k filmu - především příjemné překvapení (prvnostní nedůvěra k tématu); protože se nedívám na francouzské veselohry, viděl jsem poprvé Pierra Richarda (a moc se mi líbil, a líbila se mi i Jane Fondová). Přesto ale doufám, že seniorské filmy tohoto typu v kinematografii nepřevládnou. Ještě se chystám na Michaela Hanekeho - a pak už dost... Ono i pro stáří se spíš hodí, a to nejen ve Francii (i když Georges Moustaki je Francouz na baterky): Non, je ne suis jamais seul / avec ma solitude (se svou samotou nejsem nikdy sám). (16.04.2014)

Neskutečně příjemný a citlivý film o stárnutí a o přípravě na smrt. Nikoliv morbidní ani tragický, nýbrž civilní a úsměvný pohled nabízí skupina perfektně zahraných staříků, kteří už nemusí řešit ambice, mladické nerozumy a hrůzu ze stárnutí, ale pouze to jak strávit poslední chvíle vesele, společně a u dobrého jídla. Všechny stařecké rozmary a choroby jsou podány s takovou lehkostí až diváky příliš netrápí a přes mnohá chvíle dojetí jde o zábavný a veselý film, který vám zpříjemní celý den. :) (28.11.2012)

Co jsem to tu jen chtěl...? Edit 27. 9. Aha, ehm, jo. Začátek je hodně slabý a nemohl jsem se zbavit pocitu, že sleduju kdoví kolikátý díl Rosamunde, za což mohl i dost mizerný dabing a dialogy. Pak ale po sestěhování se přeci jen podaří zábavě zvítězit, i když nad růžovou rakví se asi nikdo válet smíchy nebude. Milý je Claude Rich jako impotentní fotograf, skvěle zanedbaný je Pierre Richard (věřím, že je to ještě stále jeho hereckým umem a nikoliv realitou), Fonda a Chaplin vitální a Bedos by mohl hrát padoucha ve Vinnetouovi i teď po letech (čímž nechci říct, že ho někdy hrál). Potěší i Daniel Brühl a tělo jeho krásné medičky Shemss Audat. Doporučuji ale spíš originál zvuk. (13.09.2013)

Starnúť niekomu nestačí s dôstojnosťou, títo francúzski dôchodcovia to vedia aj s humorom, dokonca čiernym humorom na vlastnú adresu a pritom to film nepreháňa v žiadnom smere. Tak sa podarí decentne vytiahnuť aj neveru spred 40 rokov, odpustiť si, uzmieriť sa a to všetko je pred záverom absolútne nutné. Jane Fonda medzi tými starcami výzorom aj oblečením mierne vyčnieva, niektoré herecky jednoducho vedia starnúť. (06.07.2016)