Reklama

Reklama

Byl jednou jeden

  • Francie C'era una volta... (více)
Trailer

Obsahy(1)

Popelka, jak ji neznáte... V odpočinkové pohádkové komedii pro dospělé se zarputilý odpůrce ženění princ Rodrigo (Omar Sharif) místo některé z nabízených princezen zamiluje do temperamentní venkovanky Isabelly (Sophia Lorenová). Jeho ztřeštěná vyvolená ho však omylem zaklela, zmizela kdoví kam a princ se marně snaží ji vypátrat. Než se rozezní svatební zvony, musí oba překonat ještě mnohé nástrahy v podobě nepřejících cizích princezen, sedmi kouzelných knedlíčků či hromady nádobí, které volá po umytí. Dvojici naštěstí nenápadně napomáhá skupina potrhlých čarodějnic, kterým zdatně sekunduje létající světec nápadně připomínající Františka z Assisi... Režisérem rozverného snímku je poněkud překvapivě Francesco Rosi, kterého si český divák vybaví spíše v souvislosti s jeho pozdějšími temnějšími díly s tematikou korupce a mafie (Ctihodné mrtvoly, Případ Mattei) či zdařilými adaptacemi náročných literárních předloh (Kristus se zastavil v Eboli, Kronika ohlášené smrti). (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (18)

GilEstel 

všechny recenze uživatele

BYL JEDNOU JEDEN je religiózně založená dobrodružná pohádka. Svojí atmosférou by se hodila do vánočního televizního repertoáru. Škoda jen, že televizní kanály u nás hrají stále to samé a po něčem takovém nikdy nesáhnou. Přitom svým vtipem dokáže film pobavit děti i dospělé. Hašteření prosté dívky Isabelle (Sophia Loren) a španělského prince (Omar Sharif), dává filmu osobitý náboj. Zápletka, kdy se tito dva poprvé setkávají a ona nevěří, že jde o prince, on se chová přirozeně arogantně, si v ničem nezadá s klasickými postupy ať už našich nebo zahraničních pohádek. Atmosféra je ale jiná a originální. Stejně jako závěrečná soutěž, kdy sedm princezen a jedna hospodyně soutěží o ruku prince v mytí nádobí. V momentě, kdy soutěž nedopadne dle očekávání a princ dá Isabelle facku, říkáte si asi, že je zlý a krutý. Nojo, to je ale jen jeden úhel pohledu. Člověk musí pochopit, že je na Isabelle naštvaný. Ta se předtím kasala, že nádobí myje nejrychleji a žádný talíř nerozbije. To se nestalo a on si teď musí brát někoho, koho nechce. : -) Taky ho v minulosti ještě zaklela, ponižovala před vlastními vojáky a v úvodu si mu dokonce dovolila sníst sedmý nok. Hlavně ten nok ho musel hlodat. No řekněte, jestli si tu facku nezasloužila. : -) Ale co jsme v pohádce a dobrý konec na sebe nenechá dlouho čekat. Andělíček strážníček včas přispěchá s radou, aby se vše dalo zase do kupy. Závěrečné hromadné radování s tanečky v kruzích nechává vzpomenout na českou pohádku PYŠNÁ PRINCEZNA. Žádná komunistická agitka v tom ale není. Španělsko ani Itálie nebyly baštou „šťastného“ pracujícího lidu, ačkoli významově to může vyznívat stejně. Pohádka vyznívá tak, jak se jí snažíme chápat. Nesnažme si tedy zošklivit naše staré pohádky jen proto, že se natáčely v dobách komunismu. 64% ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Je možná těžké smířit se s tím, že existují i jiná pojetí pohádek než je to české, to, které máme vžité natolik, že jakoby bylo pod naší kůží. I se skutečností, že jsou také pohádky pro dospělé, které jsou z větší části mimo pochopení dětského publika. Víc mi vadí jiná skutečnost: nedotaženost motivu sedmi noků, míra provinění, které se měla dopustit ženská postava tím, že jeden z nich snědla v rozporu s božím zadáním španělského "chuďáčka božího" ztělesněného levitujícím mnichem. Jakoby tu základem byla renesanční novela ne špatná, ale co do propracovanosti a kvality zřetelně zaostávající za špičkou žánru jak ji ztělesnil např. Boccaccio. Obdobné pocity mnou prostupovaly i při scéně se světci a výkladu psychologie a motivace princova počínání. Nedostatky námětu ovšem z větší části překrývá opravdu velkorysá výprava a špičkové výkony obou protagonistů, z nichž zřetelný prim hraje Lorenová (v jejím pojetí role princezny cítíme celou řadu souzvuků a asociací z jejích sicovských filmů s Mastroiannim). Srovnání se soudobou srovnatelnou tvorbou dále posiluje váhu kladných a silných stránek této pohádkové férie pro dospělé, k nimž se postupně přidává přitom zase ne tak suveréní kamera, jíž se více daří detailové než krajinné záběry. Ani pověstná šedesátá léta nemohla bez ustání chrlit špičková díla, i ona nemohla neprodukovat filmy oddechové a ne vždy ve všem dokonalé. Což ovšem neznamená, že špatné a podprůměrné. ()

Reklama

d-fens 

všechny recenze uživatele

skôr ako "fantasy, komedie, romantický" mi to pripadalo ako klasická rozprávka (snáď až na to že výstrih S.L. je až príliš sexy :). Film je pomerne nudný, má ale peknú, veľkorysú kameru, exteriéry, kulisy aj kostýmy, a zarputilost Sophie Loren mi tu prišla aj milá, aj komediálna + zopár podarených nápadov ako lietajúci reholný brat, oslík ktorý "kadí zlato" alebo preteky princezien v umývaní riadu dokážu aj pobaviť... ľahký, nenáročný "veľkofilm" rozprávkového ladenia na nedelné ospalé popoludnie... 40-50% ()

Marci 

všechny recenze uživatele

Slabší tři *. Nějak jsem tomuhle příběhu nepřišla na chuť. Není to pohádka jak ji známe my, i když nadpřirozeno (létající mnich) a nadpřirozené postavy (čarodějky) se tu vyskytují, klasický romantický příběh to taky není - je to něco mezi tím. Navíc tu princ nebojuje o Isabellu, nýbrž ona o něj - ale vzhledem k tomu, že on se zrovna nechová moc ukázkově, tak nevím, zda bylo o co bojovat. Zkrátka tenhle styl vyprávění není můj šálek čaje. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Hudba pod úvodními titulky mě vyděsila, evokovala romantiku, v niž tokající dvojice odchází dlaň v dlani směrem růžová budoucnost. Naštěstí film natolik stupidní nebyl, byť povrchnosti nezůstal nic dlužen. Díky kouzlu hlavního páru se jedná o bez potíží koukatelnou záležitost. Pohádkově laděný příběh samozřejmě končí pohádkově dobrým koncem, ale než se k němu propracujeme, mezi ústřední dvojicí to občas velmi sympaticky zajiskří. Jejich hašteření je vlastně tím jediným zajímavým na celém oddechovém snímku. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (1)

  • Omar Sharif ke scéně, kde dá facku Sophii Loren: „Vzpomínám si na scénu, kdy jsem jí měl uhodit. Chtěla, abych ji udeřil co nejvíc. Nedokázal jsem to. Ruka se mi zastavila. Nechtěl jsem ji doopravdy bít. Řekli mi: No tak Omare, neblbni! Najednou to do mě vjelo a pořádně jsem ji udeřil. Scénu dokončila, ale její tvář natekla. Nemohla pak asi pět dní natáčet.“ (GilEstel)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno