Happy People - Ein Jahr in der Taiga
Happy People: A Year in the Taiga
Obsahy(1)
Navštívíme vesnici Bakhtia. Evropanům připomínají zdejší podmínky zimu, ale tady je jaro. Jsme totiž v srdci Sibiře. Nekonečná divočina kolem se nazývá tajga. Nevedou tu žádné silnice, ani železnice. Existují jen dva způsoby, jak se sem
dostat: vrtulníkem nebo lodí. Řeka Jenisej je zamrzlá. Lodě se do Bakhtii dostanou jen během pár letních měsíců. Ve vesnici žije asi 300 obyvatel, většina se živí jako lovci kožešin.
(oficiální text distributora)
Recenze (93)
Nie som si istý, či sú tak celkom šťastní alebo len pripútaní svojou psychikou na jedno miesto, ale dobre, to že to urobili Nemci a ešte takto vykreslili Rusov, za to pomyselný klobúk dole. Vadila mi postupnosť, pretože začali tvrdou prácou a praktickými ukážkami ako prežiť v drsnej zimnej prírode, prechádzali cez pár dialógov, pár zábaviek, no zas skončili pri praktických veciach, ktoré inak na filmoch milujem, no neboli detailné a tak by som si musel dodatočne niečo naštudovať a vyhľadať, čiže to boli prakticky len ukážky a divák „zíraj“. Títo ľudia musia bojovať o prežitie, ale myslím, že nie sú v takom strese ako my, čo sa sami nazývame civilizovaní. Z tých diel z divočiny je toto dosť presvedčivé, niektoré chvíľky stoja za to, je to proste tamojší život a zvyky. Ja mám radšej teplejšie prostredie a osobne myslím, že názov je trocha prehnaní, ale tento dokument sa oplatí vidieť. ()
Jedna z prvých vecí čo ma napadla, bol Flahertyho legendárny NANUK - ČLOVEK PRIMITÍVNY. Herzogovi ŠŤASTNÍ ĽUDIA ho v mnohých prípadoch pripomínajú. Všetka česť a klobúk dolu ani nie tak filmárom, ale ľudom, o ktorých bol dokument natočený. ()
Chtěla jsem jen "nakouknout", co je to za film. A zůstala jsem jako přikovaná k obrazovce... mohu psát jen v superlativech: Úsporný, stručný a plnohodnotný komentář, úchvatná příroda, neuvěřitelně odolní, otužilí, odvážní a krásní lidé (i psi!)! Fascinující způsob života; místa, kam se nikdy nepodívám a kde jsem díky Herzogově dokumentu strávila s lovci celý rok! - - - Mám pocit, že si musím vytřepat sníh, který mi zapadal za límec a ohřát si promrzlé ruce nad ohněm... a když vzhlédnu, nechce se mi ani věřit, že venku není mráz a led, ale začínající středoevropské jaro! https://www.youtube.com/watch?v=1GXR5sSVftc ()
Maestro Metadirector(tentokráte ve spolupráci s rusky znějícím jménem :D ) zase a znova vyplodil dechberoucí, krásný a silný dokument, který mě spolehlivě poslal do kolen.... Název mluví za vše..!............PS: Strhávat hodnocení za Herzogův komentář je jako strhnout body pornu, protože tam Asa Akira kroutí prdelkou....(nechápu) ()
Moc krásný dokument o roku nevšedního života v sibiřské tajze. Vesnice geometricky uprostřed Sibiře a v ní mají základnu lovci kožešinové zvěře. Vracejí se do ní jen na pár dní v roce, zbytek života tráví uprostřed hustých lesů a nekonečných řek. Ti skuteční lovci nepijí alkohol a znají prastaré způsoby, jak v tajze přežít. Umějí si vybrat a vychovat vhodné psy, umějí postavit a zásobovat sruby a samozřejmě pasti na zvířata, která loví kvůli kožešinám. ()
Tak teraz by som chcel ísť už aj na dovolenku na Sibír. Pichnúť sa kdesi k jazeru, chytať ryby, loviť zver, a potom relaxovať v horúcej saune a načúvať kvílenie vetra v mínus 40 stupňových hicov. Toto je ďalšia vec, čo spravím, ked budem veľký :) ()
Člověk se tu něco zajímavého dozví, ale v emociální rovině je ten film mimo. Pointa šťastných lidí je divákovi spíš oznámena, než aby jí z dokumentu sám vycítil. Navíc oznámena tak dementním hlasem/přízvukem, že je z toho místy až groteska. ()
Zajímavý dokument, ovšem takových jsou spousty. Zobrazený způsob života byl ve skutečnosti po staletí pro severní Rusko docela typický: v létě trocha té zeleniny, a jinak co dá les a řeka. Objektivita filmu trpí prvoplánovou ideou, že tenhle život je receptem na štěstí. Bylo-li by tomu tak, muselo by Rusko být tradičně šťastnou zemí - což je nápad přímo mistrovsky pitomý. --- Univerzální recept na štěstí neexistuje. Tak například pan Herzog je filmař. Ve svých filmech rád ukazuje šťastný život v divočině. Sám ale v divočině žít nechce, jenom o ní dělá filmy. Předpokládám, že to je jeho recept na štěstí. ()
Život podľa tradícii predkov má nepochybne svoju poetiku, "slobodných" ľudí som vo filme videl mnoho, "šťastných" už pomenej. Skoro sa mi až nechce veriť, že ich práve Herzog so svojim nemeckým cynizmom, v týchto vodku-chlastajúcich lovcoch, unavených, umorených životom a prácou, videl. Pre mňa to bolo najmä o tých nekonečne verných psoch. ()
Bylo to pěkné, nicméně jsem si položil (pro mě) záludnou otázku: Co přinesl Vasjukov a Herzog sibiřským traperům, a co oni přinesli jim? Je to samozřejmě řečnická otázka, nejspíš nikomu nic nepřinesl. Tak kdo co přinesl nám? Obávám se, že také nic moc. Sotva se poučíme, jak se staví pasti, tesá kanoe, loví ryby nebo vychovávají psi, a sotva si řekneme: Hele, oni to dělají lépe! Takže, když jsem ani já nic nepřinesl, tak alespoň malý příběh: V době, kdy jsem učil ruské inženýry, jak se staví tiskové stroje, byl jsem v rámci spolupráce na 10 dní v Jejsku (kosa v Azovském moři) a oni stejnou dobu v Adamově. Moravský kras se jim moc líbil, ale když jsem jim navrhnul, aby sem přijeli na dovolenou, odpověděli: "Ne, ne, to my zase vyjedeme na horní Jenisej a dva měsíce poplaveme na jih. Dobře střílíme, umíme chytat ryby...." ()
Nezískal jsem dojem, že by ti lidé byli nějak zvlášť šťastní. Spíše mi přijde, že to divákovi podsouvají tvůrci (v názvu i ve filmu). V dokumentu je celkem detailně popsáno spoustu věcí (hlavně fungování pastí, výroba lyží nebo kánoí), ale některé zásadní věci tam nezazní, což je škoda. Nedozvěděl jsem se např., jak lovci žijí, když jsou doma. Jaké mají rodiny, jestli jejich děti mají vůbec nějaké vzdělání, jestli je v životě naplňuje i něco jiného než práce, tj. lov... Štěstí si zkrátka představuju ještě trochu jinak. U dokumentu jsem postrádal také nějaké emoce. ()
Velmi zajímavý dokument o odlišném, ale svým způsobem krásném životě v Tajze. Je z něj přímo vidět, jak je tímto tématem Herzog fascinovaný a musím uznat, že se mu ten dokument (ve spolupráci s Vasjukovem) opravdu povedl, fungoval, jak měl a dobře se na něj dívalo. Osobně jsem jím tolik fascinován nebyl, proto nedávám plný počet, jenže to neznamená, že by Rok v tajze byl špatný, to vůbec ne. Já jsem si ho i tak užil a hodně na mě zapůsobila samotné prostředí tajgy - ale v to jsem tak nějak doufal. Silné 4* ()
Hezky dokument, ktery ukazuje rok ziti na Sibiri. Rusove mi svym zpusobem byli vzdy sympaticti a dokumenty o jejich zvycich a naturelu jsou vdecnym tematem. Zit mimo civilizaci uprostred "niceho" neni pro vsechny a tito lide se s tim umi vyporadat lepe (Genadyj) ci hure (delnici zavisli na alkoholu). Jejich zrucnost, kdy s rucnim naradim dokazi ze stromu vyrobit lyze ci lode jsou obdivuhodne. Stejne tak repelent z brezove kury ci po lesich rozestavene pasti na zver. Ac je mozna ono "stesti" z nazvu filmu nadhodnocene, stoji za videni. ()
Opět dokumentární neděle, ale musím přiznat, že už jsem viděl opravdu hodně mnohem zajímavějších dokumentů. Tenhle z tajgy mě nějak extrémně nebavil. Nejvíc mě zaujala výroba lyží a kanoe, to mi vyrazilo dech, jinak mě lovení moc neoslovilo. Jako v každém dokumentu je tady pěkná příroda, ale to už mi tak nějak nestačí. ()
Len ta vodka .... ta vodka.... ()
"Je posledního prosince. Neobvyklé teplo, jen 33 stupňů pod nulou." Syrová výpověď o životě uprostřed Sibiře, kde je absolutní svoboda člověka vykoupena jeho tvrdou prací v extrémních podmínkách. O lidech, kteří zde žijí, se dá ale říct, že jsou naprosto svobodní, protože si tento způsob života zvolili sami a vyhovuje jim. A proto o nich lze skutečně prohlásit: Šťastní to lidé. Ke zhlédnutí zde. ()
Jednou jsem na táboře chytil rybu. A to holou rukou. Uznávam, byla mrtvá, ale tihle amatéři se na mě nehrabou. A stejně za tu zimu může Putin. ()
Bez tv, bez signalu, dlouho i bez rodiny a prece stastni! ()
Vynikající dokument s nezaměnitelným komentářem Wernera Herzoga. Tenhle příběh o obyčejném životě má takovou sílu, že i když je to skoro proti všemu co mám rád, tak jsem na tu hodinu a půl zatoužil žít v mrazivé pustině bez elektřiny, internetu, ústředního topení, knihovny a hospody. Jen pro ten pocit svobody a pro nádhernou přírodu. ()
Parádny dokument o krajine, ľuďoch a ich "práci", ktorá je taká náročná, že si ani nevieme predstaviť, že by sme sa na ňu podujali... A keď si zoberiem, že tých ľudí tam niekto poslal len kvôli tomu, aby mohol mať biznis z predaja kožušín, tak mi až mráz(!) behá po chrbte. ()