Ďáblův dvojník

Upřímně řečeno, nevím, co si o tom mám myslet. Dělat dvojníka Saddámovu synovi určitě nebyl žádnej med a film o tom je v každým případě podnětná záležitost k vyhledání si patřičných souvislostí. Z hlediska vyvolání otázek a následné diskuse to splňuje svůj účel. Řadí se to tak ke všem těm ostatním filmům o diktátorech (Poslední skotský král atd.), vděčnému to tématu počínaje Caligulou. To vše je v pořádku, varovný prst má být pořád zdvižen a skautíci na stráži. Ale jinak je to od začátku až do konce obhajoba zásahu v Iráku (míněno spojeneckého), jelikož zrůdy musely být potrestány. Ten leitmotiv se vine celým filmem a já mám rád filmy apolitické, neutrálně zabarvené. Navíc mám pocit jakoby rejža chvílema nevěděl točí-li politiku, lovestory, životopis, nebo reklamu na cestovku. Po rozbalení blyštivě exotického obalu toho uvnitř už moc nenajdeme. Už jsem viděl lepší kousky (Syriana). 60% (22.12.2012)

Snímek, na který jsem se hodně těšil. Teď vím, že těšení bylo naprosto pochopitelné, protože příběh, který jsem sledoval, byl neskutečně silný, navíc doplněný geniálním výkonem Dominica Coopera v hlavní roli. Saddám Husajn měl syny, které střežil jako oko v hlavě. Tomu nejstaršímu zajistil i dvojníka, bodyguarda, který měl případně schytat kulku, kdyby na Udaje měl být spáchán atentát. Dvojník byl posílán na místa, kde by to bylo pro Udaje moc nebezpečné. Nebylo by na tom až nic tak divného, kdyby se vše neodehrávalo v totalitním Iráku, kde byla Husajnova rodina diktátorskou a její moc byla skutečně neomezené, a kdyby Udaj nebyl šílenec, který to neměl v hlavě v pořádku. Domonic Cooper dostal možnost zahrát si jak maniakálního šílence, tak i jeho naprostý opak. Dvojník je člověk z lidu, který neměl jinou možnost a musel se dvojníkem stát. Nakonec ale svoji příležitost přece jen využil. Film je nejsilnější v momentech, kdy je Udaj puštěný ze řetězu a skutečně si dělá, co chce. Scéna na svatbě, se školačkami nebo chvíli, kdy prostě zabije člověka, který se mu nelíbí, tohle jenom ukazuje zrůdnosti, které režim dovoloval. Lee Tamahori ("Next", "Dnes neumírej") je ve svém filmu naturalistický, což osobně uznávám a v tomhle případě se to i hodí. Z filmu jsem byl skutečně nadšený, protože se nebál zobrazit režim v jeho nelidské podobě, ale s tím, že trpí obyčejní lidé, ale to nejen pod diktátorem, ale i válkou, která je vyvolána jinými národy. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/jeden-den-jak-porodit-oliver-twist-wall.html (28.02.2013)

V souvislosti s druhou americkou invazí do Iráku jsme se dozvídali podrobnosti ze života diktátora Saddáma Husajna a jeho synů. O Udajovi to byly opravdu nepěkné věci... Nejsem schopen posoudit míru autenticity tohoto snímku se skutečností. ˇUDajně byl natočen podle výpovědí Latifa Yahaia, který byl skutečným dvojníkem Udaje a o jehož dvojnictví je celý tento film. Osobně bych tomu ale věřil... Díky jeho svědectví máme možnost nahlédnout za brány Sadámových palaců a to přímo do pokojů Udaje. A že kromě až neuvěřitelného přepychu to budou věci převážně šílené, je vám asi jasné. Problém je jak z tohoto vlaku vystoupit. Každý kdo se dostal do paláce musel dělat to co Udaj právě chtěl. Pokud se někdo vzepřel, neznamenalo to jen okamžité mučení a smrt, ale likvidaci i celé rodiny od Udajových tajných služeb... Latifovi se to nakonec povedlo, ale stal se štvancem všech. Udajovým i Američany... -- Ďáblův dvojník rozhodně stojí za vidění už jen za tu možnost nakouknout do Sadámových pláců. * * * * (07.05.2012)

Možná se o téhle diktatuře napsalo už mnoho knih a co se týká Černého prince, asi to bylo ještě daleko horší, to se už těžko dozvíme, ale mně to úplně stačilo, protože v každém případě byl Udaj neuvěřitelně nechutnou osobou, sadista, psychopat, zvrhlý člověk bez jakékoliv morálky a takové lidi nelze zastavit jinak než je zabít. A Latifovi se vůbec nedivím, že z toho děsu chtěl uniknout. Chvála patří určitě Dominicu Cooperovi, který dvojroli zahrál opravdu skvěle a kdo ví co se mu honilo v mysli, když musel hrát takovou lidskou obludu, jakým byl Udaj a přitom se snažit být co nejvíc věrohodný. (03.10.2013)

Je to taková one (two?) man show Dominica Coopera. Námět je parádní, ale scénář je plný ohraných frázovitých vět a stylistické rozkročení mezi líbivým popcornem a vážnějším pojetím taky neprospívá. Kvůli Cooperovi a mému oblíbenému songu, který už jsem dlouho chtěl slyšet ve filmu (The Veils - Jesus For The Jugular) rozhodně stojí za vidění. (12.12.2011)