Bůh masakru

Když mi jako pětileté sousedovic o dva roky starší Pepík vyrazil zub a já to s pláčem žalovala mamince, běžela jsem potom zpátky ven v dobré náladě: "Kiš, kiš, nevadí, on už se stejně kýval!" O většině mých dalších rvaček už se mamča nedozvěděla, pokud mě nepráskla učitelka poznámkou v žákajdě. Jo, malá Phobia si nic nedala líbit, kdo do mě pěstí, já do něj kopancem a ani jeden z účastníků střetu obvykle neměl ve zvyku práskat. Ale to byla jiná doba... a jiná země. Romčo, ty starej pedále, no to mi ho teda vyndej, nikdy by mě nenapadlo, že pozorovat a poslouchat hádku čtyř lidí může být taková zábava! Neustálé přelévání se nálad, sympatií a antipatií, divák je do toho zapojen, ať chce nebo ne. Pořád hodnotí, zvažuje, přihrává kladné i záporné body jednotlivým stranám sporů. Se mnou asi nebude něco úplně genderově v pořádku, když jsem častěji souhlasila s oběma pány a jejich pragmatickým náhledem na svět a události, zatímco postoj ženských mě celkem míjel, Jodiino dobroserství a pocit morální nadřazenosti mě vyloženě iritovaly. Je možné, že jsem kdysi byla tak mladá a blbá, abych zastávala podobně naivně utopické hodnoty? No, život mě naučil. PSEUDOHUMANISTÉ VŠECH ZEMÍ, VYLIŽTE SI PRDEL! Chudinka křeček... 79% (24.11.2015)

Smiechom sa nepočúrate, ale rozhodne tento film stojí za zhliadnutie. Tu pekne uvidíte ako sa môže zvrtnúť debata štyroch inteligentných ľudí, ktorí si nepriznajú chybu v tom čo všetci jednoducho nezvládli - výchovu svojich detí + svoje manželstvá + žitie svojich životov ako takých. Lepšie 3 hviezdičky okolo Severky. (12.01.2012)

Přímočaré, jednoduché konverzační divadlo převedené na plátno. A přesto vynikající. Dobrý text + čtyři sebejistí herci a je vyhráno. Kino řve smíchy nahlas po celou dobu projekce, protože kde jinde se všichni poznáme, než ve stereotypech hádek a válek pohlaví. Nic dokonalého, nic přesvědčivého, plné hereckých manýr, ale skutečně pěkné. Kde jinde si člověk užije Kate Winslet zvracející přes celé plátno? O nic menšího nejde. Jen škoda, že Julie Adams z Netvora z Černé laguny tu má jen nepatrné cameo. (22.03.2012)

Výborná konverzačka a herecký koncert všech zúčastněných. Skvěle napsané dialogy zde jsou odříkávany s rychlostí blesku, postavy jsou výborně napsané a výborně se vztahy mezi nimi mění a konflikt čím dál víc narůstá. Roman Polanski to celé zrežíroval s naprostou grácií a je vidět, že si to on i herci celé výborně užili. Je sice fakt, že konec mohl být trochu ostřejší a celé se to hodí spíše do televize nebo na divadlo, ale i tak jsem se celou dobu výborně bavil a nevidím důvod, proč si tuhle vtipnou konverzačku někdy znovu nepustit. (09.01.2012)

Několikrát si oblékli kabát a okolo krku omotali šálu, vždycky ale skončili zpět v obývacím pokoji na první pohled milého manželského páru. Kbelík na zvracení, žluté tulipány, z bytu vyhozený křeček, kvalitní whisky, stále zvonící mobil, hruškovo-jablečný koláč, čtyři výteční herci a pojďme zatápět pod kotlem. Roman Polanski je pokaždé trochu jiný, mění žánry, témata, nemá snadno identifikovatelný rukopis. A šokuje, že téhle legendě už bylo osmdesát let. Prolog a epilog se odehrají v parku, kde jeden kluk uhodí druhého. Klackem. Trochu víc než by se rodičům líbilo. Pozvou proto rodiče útočníka, aby se přesvědčili, že mají na epizodu stejný názor. Mají? Z počátku zdvořilostní návštěva získává první trhliny. A s časoprostorovou pastí dokáže Polanski pracovat náramně. Právník Waltz, obchodník s domácími potřebami Reilly, investiční makléřka Winslet, intelektuálka Foster. Všichni jsou výteční, všichni jsou jízliví, takže stačí zmínka o nebohém křečkovi nebo kauze se zdravotně ne úplně košér medikamentem, a divák se tetelí blahem. Samozřejmě se mohlo ještě přidat a přiostřit a někdo labilnější mohl použít třeba pěsti, ale to by zase někteří zřejmě neskousli. Přitom musíme uznat, že pohyb na šachovnici je velmi jednoduchý – tvoří se nečekané pakty, očekávaná nedorozumění, jeden nadhodí téma, druhý od něho odvede pozornost, aby se k němu zase vrátil. Na divadle bych si to dal rád. (15.11.2014)